Na začátku roku 2020 jsem se ptala, jaký bude? Objevila jsem spoustu zajímavostí i historických událostí, které se staly, právě v letech s nulou na konci.

Podle numerologie prý nula není číslo. Nulu objevili Indové. K nám se dostala až prostřednictvím Arabů v 8. století n. l. Numerologie se obvykle věnuje číslům od 1 do 9, nule se vyhýbá. Je to prý proto, že nemá žádné vlastnosti ani znaky, a tedy se jí není třeba věnovat. Je to jen prázdná schránka. Kroužek, chameleon, zesilovač, násobitel, brána do nekonečna a nesmrtelnosti, proto se o ní nemluví jako o čísle, ale spíš jako o symbolu. Ale podívejme se na to matematicky.

I když nula označuje prázdnotu, připíše-li se k nějaké číslici, zvyšuje její hodnotu. Například z 1 udělá 10, z 2 číslo 20 atd. Nula je v podstatě znak, který propůjčuje číslicím jejich řádové zařazení. To ale neplatí, jestliže nulu „jen“ přičteme. Dokonce každé číslo vynásobené nulou svojí hodnotu ztrácí úplně. Proto staří učenci viděli v symbolu nuly koloběh života. Z nuly všechna čísla pochází, nula čísla povyšuje a obohacuje, ale jinak než jen pouhým přičtením, a chceme-li ji znásobit, vše hmotné znehodnotíme.

A ten letošní rok měl dokonce nuly dvě. Obě zvyšují číslo 2. Dvojka se spojuje se službou a povinností, rovnováhou a harmonií, přizpůsobivostí, diplomacií, šarmem, spoluprací a s ohleduplností. Symbolizuje také lásku, přátelství a mír. V negativním smyslu nás může varovat před nerozhodností, váháním, nedostatkem rovnováhy a se strachy všeho druhu - to praví numerologie. A je to tady.
Všichni již tušíme, čím se ten loňský rok zapíše do historie. Nebude to o setkávání vlád, ani o růstu produkce ani o význačných sportovních událostech. Bude to o pandemii – o viru, který ač neviděn, ovlivnil celou zeměkouli.  Možná, až na Antarktidu a Arktidu, o těch jsem v průběhu roku vlastně vůbec nic neslyšela.

Loni 12. března byla u nás vyhlášena povinnost zůstat v karanténě pro všechny, co se vraceli z lyžařských zájezdů nebo z ciziny obecně. Do té doby jsme jen sledovali, co se děje v Číně a Itálii, vlastně daleko od nás. Jenže i k nám přišel a začal děsit. Dospělo to až k nouzovému stavu, který trvá ke dni, co to píšu, již 68 dní. Lidé jsou ustrašeni, na puse nosí roušky, v nemocnicích umírají lidé na covid-19.

Malé provozovny jsou zavřené, živnostníci přežívají ode dne ke dni, velké supermarkety vesele prodávají, tedy až na nedělní prodej a hlavně, děti nesměly do škol. Nastala distanční výuka přes mobily a počítače. A tady se musím zastavit.

Rodiny s více dětmi stály před problémem, jak tuto výuku zajistit, když peníze nevydělávají, protože většina matek je s dětmi doma, ne každá může pracovat z domova, ono to v dělnických profesích třeba ani nejde. Matky samoživitelky se ocitají na pokraji bídy.

Jsou zavřená divadla, kina, herci si stěžují, že jim vyschly honoráře a jejich životní úroveň je najednou velice nízká, ne každý umí žít z toho, co dostává jako kompenzaci od státu. Lidé neumí šetřit a nebyli na tuto situaci připraveni. Možná, že právě generace starých lidí je na tom potažmo nejlépe, i když se jich zase o to více nemoc týká, umí z doby komunistického režimu přežívat s málem. Důchody této generace jsou nízké, přesto umí šetřit a možná, že i většina z nich má i něco našetřeno.

Vrátím se ještě k symbolu nuly. Planety mají přiřazená svá čísla, nulu nese ta nejmenší Pluto. Tato planeta byla na čas dokonce vyřazena ze seznamu planet naší galaxie. Nebylo to snad proto, že má přiřazenou nulu a tím vlastně jakoby neexistuje? A jak to bude dál s naší existencí? Kam směřuje vývoj, kdy se to zastaví?

Musíme se naučit s touto nemocí žít, protože už nás asi neopustí. Určitě tak jako chřipka ukáže ještě své další mutace, a tak rok co rok budeme hledat nějakou ochranu proti této nemoci. Jaká bude vakcína, kterou se máme nechat očkovat, jak dlouho nám v těle vydrží? To nyní asi nikdo ještě neví.

Ale v parlamentu se vesele jedná o prodloužení nouzového stavu, z televize na nás vyskakují grafy nemocných a mrtvých. Nejsou to radostné vyhlídky a určitě bych nechtěla být do konce života někde izolovaná nebo nosit roušku neustále.

Ona i ta izolace je tak trochu nebezpečná, vždyť senioři v domovech důchodců jsou vlastně v izolaci, tak kdo je nakazil, když rodinní příslušníci k nim nesmějí a sami se nikde nepohybují? A tak bych se asi dopátrala, že se na ně tak trochu zapomnělo, že si nikdo nevšiml, že k nim dochází obsluha, která ani nemohla vědět, že má virus v těle, a že ta měla být testována nejdříve a pravidelně.

Zatím nevěřím tomu, že se nakazím u kadeřnice, která bude mít roušku, já také, a budeme tam samy dvě. Také nevím, proč mi v rámařství nemůže prodavačka vydat zarámovaný obraz, který tam leží od října, protože má z vládních důvodů obchod, kde je sama, uzavřen.

A co na závěr?

Máme se obávat ještě toho, co přijde, nebo už všechno víme a prožíváme? Já doufám za sebe i za vás, že ne. Snad jen hrozba z otevřené Evropy ve směru k třetímu světu by mohla negativně ovlivnit naše životy, ale snad to naši politici ustojí a dopřejí nám klid a pohodu, tak jak si to všichni přejeme při vstupu do každého nového roku.

Necháme se tedy překvapit a půjdeme osudu vstříc, protože nic jiného stejně nemůžeme asi udělat. Moje povídání bylo více méně o znaku, který symbolizuje nekonečný kruh života a tady se nic nemění.

Hezký a „bezcovidový“ rok 2021 přeje Alena Veliká, Stonařov

Diskuze k článku