V lidském životě nynější uspěchané doby se vyskytují jen občas chvíle pohody a štěstí, když se člověk může v klidu pozastavit a zavzpomínat. Nejkrásnější a všemi očekávané vánoční svátky, s pohádkovým štědrovečerem opředeným kouzlem mnoha prožitků, kdy se lidem naplňují vytoužené představy a kdy pouhé lidské slovo může být tím největším darem, jsou k tomu symbolicky nejvhodnější příležitostí. 
Vzpomínky na dávné Vánoce mého dětství, stále více se vzdalujícího, zůstávají v mé mysli stále živé. Nebyly vůbec bohaté, ale přesto šťastné a spokojené v očekávání tajemného příchodu Ježíška, ačkoliv moc štědrý nebýval. Dárky byly odrazem doby a prostředí, ve kterém se tenkrát žilo, skrovnost nás naučila těšit se i z maličkostí. 

Vánoce slavené v křesťanském duchu měly svou prostotou a střídmostí daleko do současného luxusu, zato byly naplněny pocitem vděčnosti a radostné víry. Všechno bylo klidnější a svátečnější, i v očekávání a těšení se na ně.
Mívali jsme skromně ozdobený smrček vsazený do dřevěného kříže a s hvězdou na vrcholu. Pod ním toho však bývalo málo, Ježíšek byl totiž chudý. Tak chudý, že mi nemohl nadělit třeba vytoužené plnicí pero a dostal jsem jenom jeden pomeranč. I přes velké zklamání jsem měl Vánoce pořád rád.

Je těžké si v nynější době představit, jak jsme tehdy žili. Nebyl vodovod, koupelna, pračka, lednička, neexistovala televize, počítač, internet, mobil. 
Elektřina byla zavedena pouze do kuchyně, teplo bylo jen od kachlových kamen, dřevěný záchod stál na dvorku u hnojiště. Neměli jsme rádio, nečetly se ani noviny, na všem se muselo šetřit - i na jídle i oblečení. 

Žilo se nám nuzně ve stísněných bytových podmínkách – v kuchyni a jedné světnici, venkovské zemědělské stavení muselo navíc vyživit i krávy, kozu, prase a drobné domácí zvířectvo jako králíky, husy a slepice.
Přešla léta školní a studentská, život plynul dál. Před šedesáti roky jsem trávil své třetí Vánoce na vojně, prodloužené kvůli krizi a stavbě Berlínské zdi. 
Později jsme Vánoce prožívali již s manželkou, potom jako rodina s dětmi. Stály se fronty na banány, jižní ovoce a další vánoční zboží, sháněly se potřebné a nedostatkové věci. U dveří žďárského kostela postával soudruh XY, aby zapsal pracovníky ONV, kteří jdou na Půlnoční. Před třiceti lety se Štědrý den stal státním svátkem. 

Není už táta, jehož údělem byla jenom práce a starosti, není už máma, která pečovala o klidné zázemí domova. Odešel jsem do důchodu, manželka také. Oba synové dospěli a mají svůj život. 
Letošní koronavirová nákaza s nouzovým stavem nás, zejména starší generaci, postihuje fyzicky i duševně. Nenadáli jsme se, že ještě i tímto způsobem bude kouzlo Vánoc narušeno, když už se vytrácí jejich duchovno a jsou spíše komerční záležitostí.
Vánoce našeho dětství se nikdy nevrátí. Svět se změnil, i my jsme jiní – pohodlnější, opotřebovanější, lhostejnější, bez iluzí o ideálním životě.
Přesto chceme doufat, že se nejen letos, ale třeba ještě i za rok znovu sejdeme se svými blízkými a pocítíme pravou podstatu Vánoc – klid a mír v duši.
Betlémská hvězda svítící na vánočních stromech ukazuje v našem nitru cestu k jesličkám. Neboť ony nám zvěstují dojemnou radost, čas lásky a naděje. 

Diskuze k článku