Michal Boček
sport
tel.:+420 567 578 032
mobil:+420 604 200 576
sport@jihlavske-listy.cz

Stejně dobře jako nabrousit brusle nebo opravit výstroj umí kustod prvoligových hokejistů Dukly Jihlava Bohumil Tománek podomácku vyrábět masové pochutiny pro vlastní potřebu. Ostatně tento koníček mu krátil čekání na opětovný nástup do práce.
„Někdo skladuje sklenice s ovocem, někdo víno. U nás je sklep plný masových konzerv, převážně s hovězím a vepřovým,“ prozrazuje nepostradatelný člen realizačního týmu. 

Konečně vás rodina měla na delší dobu doma. Jinak jste skoro pořád u hokeje.
Užili si mě až moc. Hlavně děti, se kterými jsem se dopoledne učil. Mám tři potomky, druhá, pátá a osmá třída. Během toho učení jsem zjistil, že bych vědomostmi stačil možná tak na tu druhou třídu (úsměv). Je mi dvaapadesát let. Za tu dobu se spousta učiva z hlavy vypařila.

Při jakém předmětu jste nejvíce tápal?
Prostřední syn je vynikající v dějepise, tam jsem také docela silný. Problémy mi dělají čeština s matematikou.

Už aby děti šly do školy, že?
Ano. Jinak by to učení bylo čím dál těžší (úsměv).

Jste zvyklý být dennodenně na střídačce, a najednou více jak měsíční pauza.
Určitě to bylo těžké. Člověk vypadne ze zajetého rytmu. Za třináct let, co jsem u Dukly, jsem zvyklý být v období od září do května neustále na stadionu nebo na cestách na utkání. Najednou nic z toho nebylo.

Někteří hráči přiznali, že pociťovali nervozitu. Co vy?
Já také. Doma jsem sledoval zprávy o hokeji a manželka mi říkala: tobě už to chybí, viď? Měla pravdu.

Práci kustoda jste nezapomněl?
Naštěstí ne. Naskočilo to celkem rychle. Ale je pravda, že najednou jsem si řekl, jaký mám vlastně brousit žlábek u brusle.

Byl kromě učení s dětmi prostor i na nějaké domácí práce?
Trochu jsem pracoval kolem baráku, ale hlavně jsem se věnoval domácí masovýrobě. Klobásy, salámy, maso do konzerv a další podobné dobroty.

To je váš koníček?
Velký koníček. Občas vezmu klukům do kabiny něco na ochutnání. Jednou jsem si přibalil konzervu na venkovní utkání. Jakmile jsem ji otevřel, zavoněla po celém autobuse. Kluci volali, abych jim dal ochutnat. Nechal jsem ji kolovat a už se mi nevrátila (úsměv). Ale měl jsem radost, že klukům chutnalo.

Obránce Jan Strejček, vyhlášení amatérský kulinář, z vás musí mít radost.
Já myslím, že bychom to mohli dát dohromady. Dodám suroviny a on něco dobrého uvaří (úsměv). 
 

Maso vyrábí celá rodina?
Ano. Mám úžasně šikovného tchána Luboše, který vymýšlí technologické postupy. Vlastně jsme oprášili dřívější podobu zabijaček. Děláme domácí lančmíty, párky, sekanou a další věci. Moje paní Verunka je vrchní ochutnavačka. Umí výborně namíchat koření a maso dochutit. Radost mi dělá můj nejstarší syn Honza, který s masovýrobou také pomáhá. Jde mu to náramně. Vypadá to, že by mohl jít do učení na řezníka.

Takže jakmile je v příbuzenstvu nebo blízkém okolí zabijačka, přebytky jdou k Tománkům.
A my je zpracováváme a máme radost z nových chutí a věcí, které zkoušíme. Je to taková krásná alchymie.

Prozradíte, co je váš top výrobek?
Tchán dělá úžasné debrecínské párky, šunkový salám a hlavně lančmít v plechovce. Já s oblibou říkám, že je to Rolls Royce mezi lančmíty. Chutná přesně jako za starých časů. A tak to má být.

Diskuze k článku