Michal Boček
sport
tel.:+420 567 578 032
mobil:+420 604 200 576
sport@jihlavske-listy.cz

Do skupinky hokejistů jihlavské Dukly, kteří chodili kvůli nulovým příjmům v době přerušení Chance ligy na brigádu, patřil například brankář Tomáš Fučík. 

Jak se vám brigádničilo?
Mně ani dalším klukům nevadilo pracovat rukama. Naopak to bylo přínosné. Něco nového jsme se naučili a ukázali jsme lidem, že nejsme jenom „hloupí hokejisti“, jak se mnozí domnívají.

Prozradíte, co jste dělal?
Pro jednu firmu podnikající ve stavebnictví jsme vyklízeli halu nebo sklad. Dělali jsme pořádek a dávali tam tomu nějaký řád.

Práce šla od ruky?  
Celkem ano.

Nechtěl si vás majitel firmy ponechat na delší dobu? 
To netuším (úsměv), ale pochopitelně jsme se bavili o tom, že nevíme, jaká bude v hokeji situace. Kdyby se nehrálo, jestli bychom mohli pokračovat. Pan majitel je vstřícný. Věřím, že bychom se domluvili.

Z polské ligy jste se paradoxně vracel do Jihlavy i kvůli nejisté ekonomické situaci v tamním klubu. Koho by napadlo, že o pár měsíců později spadnete do ještě větší nejistoty?
Dáváte dobré otázky. V mém případě přímo na střed (úsměv). Jeden z důvodů, proč jsem se před sezonou rozhodl pro Duklu, byl, že hokej v Česku je více sledovaný než v Polsku. Říkal jsem si, že díky tomu je větší šance, že ligu nepřeruší. A vidíte, je to přesně naopak. V Polsku se hraje, zatímco my jsme čekali na povolení, abychom vůbec mohli trénovat.

Jaké to bylo, sejít se po měsíci v kabině?
Vlastně po více jak měsíci, protože tomu předcházela ještě karanténa. Bylo to trochu zvláštní (úsměv), ale pochopitelně jsme rádi, že konečně můžeme být jako tým pohromadě, trénovat a dělat, co nás baví. Je to lepší než vydělávat na brigádách a neustále přemýšlet nad svojí budoucností.

Na ledě člověk na starosti na chvíli zapomene.  
Přesně tak.

Jednatel Dukly Bedřich Ščerban informoval, že finanční závazky vůči hráčům prvního týmu byly uhrazeny. To je dobrá zpráva.
Pochopitelně jsme moc rádi a děkujeme. Nejdůležitější je, aby se spustila liga, a klub mohl alespoň částečně nastartovat ekonomiku. Když nebudou diváci, aby šly příjmy alespoň z reklamy nebo internetového vysílání. 

Tušíte, kdy by se Chance liga mohla rozjet?
Nějaké náznaky jsou, ale nic konkrétního. Záleží na lidech, kteří to mají v kompetenci. Ti budou jednat o podmínkách a rozhodnou. Doufám, že to bude brzy. Na druhou stranu potřebujeme nějakou chvíli potrénovat. Ideální by bylo najít zlatý střed. Trénovat, ale nečekat dlouho na restart.

Rozbíjení dveří a až potom trénink

 Stejně jako Tomáš Fučík i jeho kolega Jan Brož vyměnil brankářské rukavice za pracovní a vyrazil uklízet, aby v nejisté době přivydělal nějakou korunu k dobru.
„Práce se nebojím, dělat rukama mi nevadilo. Ale hokej mám pořád rád a je to obživa, která mě nejvíce baví, proto jsem velice rád, že jsme se vrátili relativně do normálu. Doufám, že co nejdříve začneme hrát,“ řekl.
Na stavební brigádě se „Brožík“, jak mu spoluhráči přezdívají, „vyřádil“. „Vyklízel jsem budovu, což mimo jiné obnášelo například rozbíjení dveří,“ prozradil. 
Vyzkoušel klasickou „osmičku“ i dvanáctihodinovou šichtu. A když padla, doháněl tréninkové manko.

„Dělal jsem svoje individuální tréninky. Bylo to náročné, ale dalo se to zvládnout. Navíc jsem stihl i procházku s pejskem,“ dodal s úsměvem.   
Brankářskou výstroj navlékl Jan Brož po více než měsíci a radostně vyjel se spoluhráči na led.

 „Je těžké se do toho dostat, hlavně pro nás gólmany. Bolí třísla plus další partie, které člověk na suché přípravě nenatrénuje. Ale dostanu se do toho,“ nemá strach, že by vypadl z formy.-cio-

Diskuze k článku