Michal Boček
sport
tel.:+420 567 578 032
mobil:+420 604 200 576
sport@jihlavske-listy.cz

Na hokejový ročník 1998/99 hokejová Jihlava nevzpomíná v dobrém. Vyvrcholil barážovým sestupem z nejvyšší soutěže. Tato sportovní tragédie dodnes překrývá účast Dukly v Evropské hokejové lize (EHL), kde si dvanáctinásobný šampión vůbec nevedl špatně. Byť vyhrál jediné utkání.     

Překvapení a obavy
Evropská liga navazovala na Pohár mistrů evropských zemí. Jihlavané se do turnaje nekvalifikovali. Na jaře 1998 jim o fous (bod) uteklo extraligové play off a skončili devátí. České kluby na předních příčkách účast v „Evropě“ odmítly. Tím pádem se otevřela příležitost pro ostatní.

„Společně s manažerem (Augustin Žák – pozn. red.) jsme si mysleli, že když přihlásíme Duklu do Evropské ligy, přivede to do klubu nové sponzory a motivaci pro hráče, kteří si zahrají proti nejlepším evropským týmům v nádherných halách,“ řekl tehdejší prezident klubu Antonín Micka. 
„Pro mě osobně bylo překvapení, že hrajeme Evropskou ligu. Cítili jsme, že kádr nebude úplně top, ale s odstupem času to každý kvitoval. Hráli jsme proti slavným týmům, viděli jsme v té době nejlepší haly v Evropě,“ vzpomenul útočník Jiří Cihlář.

Los byl v Jihlavě opravdu štědrý. V základní skupině se poměřila  s německým Eisbärenem Berlín, švédským Djurgårdenem Stockholm (oba vicemistři svých zemí) a finským Jokeritem Helsinky (3. místo). Co jméno klubu, to pojem. Kádry se hemžily reprezentanty, včetně účastníků „Turnaje století“ v Naganu. 
„Starší hráči měli trochu obavu, jak skloubíme Evropskou ligu s extraligu. Neměli jsme tak kvalitní mančaft, abychom utáhli obě soutěže. Na druhou stranu jsme byli rádi, že můžeme takovou soutěž hrát. My mladí jsme to brali jako výzvu,“ dodal obránce Marian Morava. 

Architektonické skvosty
Evropská liga představovala příjemné vytržení z extraligového stereotypu a špatných výsledků. „Celou dobu jsme byli v České republice a najednou přišla možnost vyjet ven, vidět špičkové kluby a jejich moderní zázemí,“ kvitoval útočník Marek Melenovský.
Zážitkem bylo i cestování. Zatímco do Berlína Jihlavané jeli jak jinak než autobusem, do Finska a Švédska se přesunuli letecky. Žádné krčení nohou na sedačce v „buse“. Hokejisté si užívali nezvyklého pohodlí. Někteří „pluli“ po obloze poprvé.  

„Pokud si dobře vzpomínám, letěli jsme standardně zařízenou linkou,“ zapátral v paměti Marian Morava. „Při turbulencích jsme skákali, jako bychom jeli po nějaké okresní silnici třetí třídy,“ dodal s úsměvem.
Klub již tenkrát neměl finance na rozhazování. Náklady spojené s Evropskou ligou jako letenky apod. se podařilo pokrýt díky podpoře města, respektive dotací od Mezinárodní hokejové federace.
 

Více v tištěném vydání JL s datem 13. 11. 

Diskuze k článku