Reklama
Dnes je středa 19.05.2021     svátek má Ivo

Člověk musí trochu něco umět, říká divadelní kašér a malíř Jan Jiřiště

Jan Jiřiště, dlouholetý kašér a malíř Horáckého divadla v Jihlavě. Foto: Jiří Varhaník
Jan Jiřiště, dlouholetý kašér a malíř Horáckého divadla v Jihlavě. Foto: Jiří Varhaník

1.11.2020 Kultura/Komentáře (0), autor:
Jiří Varhaník

Jihlavský rodák Jan Jiřiště se vyučil ve Valašském Meziříčí  malířem skla pro janštejnskou sklárnu. Trojku z výtvarné výchovy v učení obdržel, když odmítl zpracovat mozaiku s tématem soudruha Lenina. Přesto jeho profesní život směřoval právě k výtvarničině.   


Chvíli pracoval v Janštejně, poté v roce 1972 zamířil do jihlavského „kulturáku“ jako osvětlovač a jevištní technik. Kulturní dům odborů, Jihlavany zvaný „Odborák“ či „Bílý dům“, nabízel už tehdy celou škálu programů a žánrů. Jan Jiřiště se na jejich podobě podílel až do roku 1987. 


Právě tady se jeho profesní dráha poprvé zkřížila s divadlem. Malovaly se kulisy pro zdejší amatérský soubor Klicpera, ale také pro mnohé „hostovačky“.        
„Téměř se všemi tehdejšími herci nebo zpěváky jsem přišel do styku, a děly se různé věci,“ usmívá se Jiřiště, „jednou měl například přijet Waldemar Matuška se skupinou KTO a my jsme mu postavili scénu s táborovým ohněm a dozadu takové ty srubové věci. On pak přijel a říká – ale já už nehraju country. Tak jsme spustili oponu - revuálku a odehrálo se to před ní.“  
Nadšeni byli naopak členové populární skupiny Plavci. „Postavili jsme jim na pódiu plovárnu a pro každého z nich WC. Když pak začínali, otevřeli dveře, jako že vycházejí z toho WC, do hlediště měli schody jako do bazénu a to se jim strašně líbilo,“ ohlíží se Jan Jiřiště.    

 

Nás to bavilo  
To vše technici „Odboráku“ na místě vymýšleli a vyráběli z vlastní iniciativy. „Tehdy to šlo, a bavilo nás to,“ vzpomíná Jiřiště. Začínal s kolegou Ivo Mišákem, v partě dělali Petr Žižka, Pavel Petrov a další.      
V té době vyráběli i vlastní výzdobu koncertů, které by se jinak odehrávaly před šedivou revuálkou. Altány s pnoucími růžemi a další kreace ostatně přišly vhod i jako výzdoba početných plesů.
„V divadle se v té době hrálo hodně, snad i víc než dnes. Začínali jsme symfonickým orchestrem v pondělí ráno a končilo se diskotékou v neděli večer,“ popisuje Jiřiště.  
K té době patřily i časté podnikové a další schůze s patřičnou  výzdobou, a tak se tvořily také drapérie, hesla a nápisy.


„Tlak v tom směru byl opravdu velký, žluté potahy jsme komunistům museli měnit za červené. Ale i tehdy se třeba stalo, že kolega vyrobil nápis ´prcující zdraví sjezd KSČ´, a viselo to tam přes celou schůzi. Anebo jsme převrátili vlajku a nikdo si toho nevšiml. Ale když měla KSČ výroční schůzi, tak to byl obšancovaný celý kulturák a chodili jsme dovnitř na propustku,“ vzpomíná Jan Jiřiště.  
Scénu navrhoval a maloval také pro několik ročníků Festivalu sborového umění v DKO.

 

Lano do divadla
Jeho další štací byla práce propagačního pracovníka v JZD Hybrálec. U tabulek, grafů a nástěnek vydržel dva roky. Od výtvarníka Horáckého divadla Jindřicha Bošky pak dostal „lano“ a od ledna 1990 zamířil do divadla. 


V té době se Horácké divadlo na šest let stěhovalo na provizorní scénu Na Kopečku. Stará budova už byla vyklizena a chystala se stavba nové. Dílny čalouníků, malířů a rekvizitářů ale ještě byly na staré budově.

 
Tady Jan Jiřiště pracoval mimo jiné s kolegy Jaroslavem  Pomikalem, Petrem Lebruškou, po léta pak s Josefem Mácou, po jeho odchodu do důchodu s Radkem Hubockým. 
„Ve starých dílnách se nám normálně daly do hadrů myši, stříleli jsme je vzduchovkou,“ popisuje Jiřiště. Dílny se pak na čas stěhovaly do provizoria v areálu za kinem Dukla, odkud se vše vozilo na představení Na Kopeček. Kostýmy i rekvizity se svážely ze skladů, které byly po půdách, po domech i ve stodolách okolních vesnic.   
Po dvou letech si Jan Jiřiště odskočil z divadla k soukromému podnikání v oboru propagační grafiky. Do propagace a malírny HDJ se vrátil v roce 1994. To už se blížil rok 96 a stěhování do nové divadelní budovy. 

 

Náhrobky, koně i pec
Prací malíře a kašéra v divadle je výroba rekvizit a kulis pro inscenace podle návrhů výtvarníků. 
„Vždycky se dělá porada, na které se sejdou zámečník, truhlář, čalouník a malíři. To už musí být hotové návrhy. Zámečnická a truhlářská dílna pak vyrobí základ a čalouník potáhne, co je potřeba. My, malíři, jsme poslední štace, která dodává povrchy a patinu,“ vysvětluje J. Jiřiště.   


Tak vznikala během let celá řada originálních rekvizit a kulis. Třeba rozměrné jutové šepsované a malované horizonty, dubový les do inscenace Král jelenem (2014, výtvarník Pavel Kodera).
„Do jiné inscenace jsme zase vyráběli židovský hřbitov z kašírovaných korpusů náhrobků z polystyrénu, do kterých se vyřezávala hebrejská písmena. Struktura a patina se dělala pilinami a barvou,“ popisuje Jiřiště.   


Velmi úspěšné byly kašírované polystyrenové kvádry – pískovcové kameny do Krále Richarda III. (2003, Eva Brodská), které si pak s oblibou půjčovali organizátoři jako dekoraci na stavařské plesy.
Do pohádky Dalskabáty (2003, Kateřina Baranovská) vymysleli divadelní kašéři kachle pro stavbu realistické pece ze sololitu a umělých tácků pod pivo.  
Mezi majstrštyky řadí Jiřiště výrobu stříbrného karavanu do Hrabalova Rozmarného léta, anebo tramvaje do dokudramatu o novodobé historii Jihlavy. Právě u takových náročných rekvizit hrála velkou roli úzká spolupráce všech dílen. 


Technický oříšek, jak nechat rostliny  vyrůst, se řešil na scéně u pětimetrových stvolů marihuany. Kašírované koně vyráběli v dílnách do inscenace Equus. Jindy zase přišel na řadu realismus a kulisy domů se na požadavek výtvarníka potahovaly reálnou fasádní omítkou a filcovaly. 
Obličejové masky se v dílnách divadla vyráběly klasickou kašírovanou technikou vrstveného mulu, nikoli z latexu. „Na Jakubovi Škrdlovi jsme si udělali masku – kopyto, ze kterého jsme pak vyráběli další masky, které seděly,“ usmívá se Jiřiště. 


Jak dodává, vyhovovali řemeslníkům v divadle spíše výtvarníci – „puntičkáři“, kteří přesně věděli, co chtějí: „Když mělo divadlo stálé výtvarníky – pana Jindřicha Bošku a paní Evu Milichovskou, tak jsme věci vyřešili na místě. Ale v době hostujících výtvarníků a režisérů se často věci řeší po telefonu, a to je náročnější. Komunikace je nutná - kolikrát jsme vyrobili podle návrhu rekvizitu, ale režisér zjistil, že se s ní nedá hrát, a tak se upravovala.“ 

 

Staromódní divák 
Řemeslníky z divadelních dílen zajímá i výsledný tvar, a tak patří i mezi diváky. 
V tomto ohledu byla podle Jiřiště velmi zajímavá např. nedávná práce pro inscenaci O Perníčkovi. Potahované kulisy kredence jsou zde vyrobeny fototechnikou a poskládány podle přesných výkresů. K nim se ještě vyráběly obří kašírované rekvizity. 


„Když jsme to viděli na jevišti, tak nás to fakt překvapilo, protože v malírně to vidíme jen po kouskách,“ oceňuje Jiřiště práci výtvarníka.   
Coby divák vidí sám sebe jako „staromódního“: „Mám rád historické věci, a potom komedie na odlehčení,“ uvažuje nad otázkou po svých preferencích. Také on, jako řada dalších techniků z HDJ, se ostatně během let sám ocitl i na jevišti: 


„Ještě za starého divadla se hodně jezdilo na zájezdy. A kulisáci, to byli vždycky spíš takoví lupínci, takže se stalo, že třeba někdo nepřišel do práce a já za něj zaskakoval. A tak jsem třeba dělal takového malého čertíka a honil jsem pana Dryšla po jevišti. Jenže jak mi sundali brejle, tak jsem vůbec nic neviděl…“  
Práce malířů, kašérů a dalších divadelních techniků je podle Jana Jiřiště činorodá: „Člověk musí trochu něco umět, sledovat nové materiály.“ 
Pryč je prý doba „rámovaček“ s látkovou výplní. Dnes se využívají nové materiály, ale ty zase bývají dost těžké, takže s nimi pak jevištní technika má pořádnou práci.  
Velkým přínosem by podle Jiřiště bylo, kdyby řemeslníci z oblastního divadla mohli vyrážet na zkušenou na některé velké scény disponující širšími možnostmi a novými technologiemi.   
Dlouholetý kašér a malíř jihlavského divadla Jan Jiřiště se ovšem jako řemeslník uplatňuje i po odchodu do penze. Už před dvaceti lety koupil a začal opravovat starou roubenku, a na té prý bude práce vždycky dost.  
 

Diskuze k článku

Nový komentář

Reklama
05.05.2021 KulturaInscenace Swing Heil! nese silnou emoci

Asi sotva by nás ještě před pár lety napadlo, že v dramaturgii Horáckého divadla budou na přelomu druhé a třetí dekády 21. století dostávat tak velký prostor inscenace o totalitě, bezpráví, ...

Komentáře (0)
04.05.2021 KulturaDva cykly muzejních audiopřednášek představí přírodu i historii Jihlavy

Muzeum Vysočiny v Jihlavě zahájilo s koncem dubna na kanálu YoutTube nový projekt Po stopách jihlavských příběhů. Jeho podstatou budou audiopřednášky, které se odehrají v online prostoru, ...

Komentáře (0)
03.05.2021 KulturaTrénování mozku i Špicberky, knihovna chystá akce na netu

Mozek v karanténě? Ne! Tak zní titul cyklu aktivizačních videočtvrthodinek pro procvičování mozku, který ve středu 28. dubna spustila na internetu Městská knihovna Jihlava. Celkem osm virtuálních ...

Komentáře (0)
01.05.2021 KulturaNěkomu je blízká ta myšlenka, že se někde pár bláznů ještě svépomocí pinoží

Na konci roku 2017 získali polenští skauti od města bezúplatně pozemek pro stavbu nové klubovny. Do její stavby se pustili brigádnicky právě před rokem, na dohled od Polenského hradu a v blízkosti ...

Komentáře (0)
01.05.2021 KulturaNárodopisce Vratislava Bělíka připomíná muzeum zatím za okny

Poctu národopisci Vratislavu Bělíkovi (1900-1988) připravilo Muzeum Vysočiny Třebíč v podobě obsáhlé výstavy nazvané Když slunéčko zemi políbilo. Dočasně je prezentována pouze za okny ...

Komentáře (0)
30.04.2021 KulturaFestival dokumentů završí čtvrtstoletí, ohlašuje novinky v soutěžích i porotách

Posledních šest říjnových dnů bude letos v Jihlavě patřit 25. ročníku setkání dokumentaristů a fanoušků dokumentárních filmů. Podle dřívějšího vyjádření ředitele akce Marka Hovorky ...

Komentáře (0)
29.04.2021 KulturaPolytechnika spustila svůj nový podcast Polytechnicast

Ve středu uvedla Vysoká škola polytechnická Jihlava (VŠPJ) pilotní epizodu svého nového podcastu Polytechnicast. Podcast (pravidelný pořad volně přístupných rozhovorů na internetu) má ...

Komentáře (0)
28.04.2021 KulturaPod sv. Janem Nepomuckým pokračovalo v sobotu natáčení filmu Otec a Zvíře

I přes covidová přerušení pokračuje na Telčsku už třetím rokem natáčení amatérského filmu Otec a Zvíře. Autorem scénáře, kameramanem i režisérem lyrického historického dramatu z ...

Komentáře (0)
27.04.2021 KulturaPremiéra inscenace o nesvobodě: česko-slovenská fúze vznikala dva roky

Herci a tanečníci z Horáckého divadla Tom Rychetský a Denisa Musilová, a s nimi divadelníci Ela Lehotská a Filip Jekkel, jsou protagonisty nové koprodukční inscenace Swing Heil! HDJ ji připravilo ...

Komentáře (0)
25.04.2021 KulturaMísto do Číny zamířily klavíry k českým dětem. Pianino dostala i jihlavská ZUŠka

Nové pianino dostala před týdnem darem třída žesťového orchestru v jihlavské Základní umělecké škole. Dar je výstupem z grantové výzvy, která reagovala na loňské události kolem cesty ...

Komentáře (0)
24.04.2021 KulturaHorácké divadlo uvede na internetu další premiéru

Horácké divadlo (HDJ) připravilo v koprodukci se slovenským Divadlem Pôtoň premiéru koprodukční inscenace Swing Heil! V projektu se představí herci a tanečníci z Horáckého divadla Tom ...

Komentáře (0)
23.04.2021 KulturaJarní programy DKO většinou přesouvá do podzimních termínů

Ačkoli v některých oblastech života dochází k postupnému uvolňování, organizování kulturních akcí s publikem zatím stále není možné. Velký počet dalších změn proto hlásí u plánovaných ...

Komentáře (0)

Reklama
© 2007 Parola s.r.o. - užití obsahu včetně převzetí článku bez písemného souhlasu Paroly spol s r. o. je zakázáno. Výroba www stránek a eshopů
S-Rank (www.seznam.cz) www.i-asap.net