Reklama
Dnes je úterý 22.06.2021     svátek má Pavla

Člověk musí trochu něco umět, říká divadelní kašér a malíř Jan Jiřiště

Jan Jiřiště, dlouholetý kašér a malíř Horáckého divadla v Jihlavě. Foto: Jiří Varhaník
Jan Jiřiště, dlouholetý kašér a malíř Horáckého divadla v Jihlavě. Foto: Jiří Varhaník

1.11.2020 Kultura/Komentáře (0), autor:
Jiří Varhaník

Jihlavský rodák Jan Jiřiště se vyučil ve Valašském Meziříčí  malířem skla pro janštejnskou sklárnu. Trojku z výtvarné výchovy v učení obdržel, když odmítl zpracovat mozaiku s tématem soudruha Lenina. Přesto jeho profesní život směřoval právě k výtvarničině.   


Chvíli pracoval v Janštejně, poté v roce 1972 zamířil do jihlavského „kulturáku“ jako osvětlovač a jevištní technik. Kulturní dům odborů, Jihlavany zvaný „Odborák“ či „Bílý dům“, nabízel už tehdy celou škálu programů a žánrů. Jan Jiřiště se na jejich podobě podílel až do roku 1987. 


Právě tady se jeho profesní dráha poprvé zkřížila s divadlem. Malovaly se kulisy pro zdejší amatérský soubor Klicpera, ale také pro mnohé „hostovačky“.        
„Téměř se všemi tehdejšími herci nebo zpěváky jsem přišel do styku, a děly se různé věci,“ usmívá se Jiřiště, „jednou měl například přijet Waldemar Matuška se skupinou KTO a my jsme mu postavili scénu s táborovým ohněm a dozadu takové ty srubové věci. On pak přijel a říká – ale já už nehraju country. Tak jsme spustili oponu - revuálku a odehrálo se to před ní.“  
Nadšeni byli naopak členové populární skupiny Plavci. „Postavili jsme jim na pódiu plovárnu a pro každého z nich WC. Když pak začínali, otevřeli dveře, jako že vycházejí z toho WC, do hlediště měli schody jako do bazénu a to se jim strašně líbilo,“ ohlíží se Jan Jiřiště.    

 

Nás to bavilo  
To vše technici „Odboráku“ na místě vymýšleli a vyráběli z vlastní iniciativy. „Tehdy to šlo, a bavilo nás to,“ vzpomíná Jiřiště. Začínal s kolegou Ivo Mišákem, v partě dělali Petr Žižka, Pavel Petrov a další.      
V té době vyráběli i vlastní výzdobu koncertů, které by se jinak odehrávaly před šedivou revuálkou. Altány s pnoucími růžemi a další kreace ostatně přišly vhod i jako výzdoba početných plesů.
„V divadle se v té době hrálo hodně, snad i víc než dnes. Začínali jsme symfonickým orchestrem v pondělí ráno a končilo se diskotékou v neděli večer,“ popisuje Jiřiště.  
K té době patřily i časté podnikové a další schůze s patřičnou  výzdobou, a tak se tvořily také drapérie, hesla a nápisy.


„Tlak v tom směru byl opravdu velký, žluté potahy jsme komunistům museli měnit za červené. Ale i tehdy se třeba stalo, že kolega vyrobil nápis ´prcující zdraví sjezd KSČ´, a viselo to tam přes celou schůzi. Anebo jsme převrátili vlajku a nikdo si toho nevšiml. Ale když měla KSČ výroční schůzi, tak to byl obšancovaný celý kulturák a chodili jsme dovnitř na propustku,“ vzpomíná Jan Jiřiště.  
Scénu navrhoval a maloval také pro několik ročníků Festivalu sborového umění v DKO.

 

Lano do divadla
Jeho další štací byla práce propagačního pracovníka v JZD Hybrálec. U tabulek, grafů a nástěnek vydržel dva roky. Od výtvarníka Horáckého divadla Jindřicha Bošky pak dostal „lano“ a od ledna 1990 zamířil do divadla. 


V té době se Horácké divadlo na šest let stěhovalo na provizorní scénu Na Kopečku. Stará budova už byla vyklizena a chystala se stavba nové. Dílny čalouníků, malířů a rekvizitářů ale ještě byly na staré budově.

 
Tady Jan Jiřiště pracoval mimo jiné s kolegy Jaroslavem  Pomikalem, Petrem Lebruškou, po léta pak s Josefem Mácou, po jeho odchodu do důchodu s Radkem Hubockým. 
„Ve starých dílnách se nám normálně daly do hadrů myši, stříleli jsme je vzduchovkou,“ popisuje Jiřiště. Dílny se pak na čas stěhovaly do provizoria v areálu za kinem Dukla, odkud se vše vozilo na představení Na Kopeček. Kostýmy i rekvizity se svážely ze skladů, které byly po půdách, po domech i ve stodolách okolních vesnic.   
Po dvou letech si Jan Jiřiště odskočil z divadla k soukromému podnikání v oboru propagační grafiky. Do propagace a malírny HDJ se vrátil v roce 1994. To už se blížil rok 96 a stěhování do nové divadelní budovy. 

 

Náhrobky, koně i pec
Prací malíře a kašéra v divadle je výroba rekvizit a kulis pro inscenace podle návrhů výtvarníků. 
„Vždycky se dělá porada, na které se sejdou zámečník, truhlář, čalouník a malíři. To už musí být hotové návrhy. Zámečnická a truhlářská dílna pak vyrobí základ a čalouník potáhne, co je potřeba. My, malíři, jsme poslední štace, která dodává povrchy a patinu,“ vysvětluje J. Jiřiště.   


Tak vznikala během let celá řada originálních rekvizit a kulis. Třeba rozměrné jutové šepsované a malované horizonty, dubový les do inscenace Král jelenem (2014, výtvarník Pavel Kodera).
„Do jiné inscenace jsme zase vyráběli židovský hřbitov z kašírovaných korpusů náhrobků z polystyrénu, do kterých se vyřezávala hebrejská písmena. Struktura a patina se dělala pilinami a barvou,“ popisuje Jiřiště.   


Velmi úspěšné byly kašírované polystyrenové kvádry – pískovcové kameny do Krále Richarda III. (2003, Eva Brodská), které si pak s oblibou půjčovali organizátoři jako dekoraci na stavařské plesy.
Do pohádky Dalskabáty (2003, Kateřina Baranovská) vymysleli divadelní kašéři kachle pro stavbu realistické pece ze sololitu a umělých tácků pod pivo.  
Mezi majstrštyky řadí Jiřiště výrobu stříbrného karavanu do Hrabalova Rozmarného léta, anebo tramvaje do dokudramatu o novodobé historii Jihlavy. Právě u takových náročných rekvizit hrála velkou roli úzká spolupráce všech dílen. 


Technický oříšek, jak nechat rostliny  vyrůst, se řešil na scéně u pětimetrových stvolů marihuany. Kašírované koně vyráběli v dílnách do inscenace Equus. Jindy zase přišel na řadu realismus a kulisy domů se na požadavek výtvarníka potahovaly reálnou fasádní omítkou a filcovaly. 
Obličejové masky se v dílnách divadla vyráběly klasickou kašírovanou technikou vrstveného mulu, nikoli z latexu. „Na Jakubovi Škrdlovi jsme si udělali masku – kopyto, ze kterého jsme pak vyráběli další masky, které seděly,“ usmívá se Jiřiště. 


Jak dodává, vyhovovali řemeslníkům v divadle spíše výtvarníci – „puntičkáři“, kteří přesně věděli, co chtějí: „Když mělo divadlo stálé výtvarníky – pana Jindřicha Bošku a paní Evu Milichovskou, tak jsme věci vyřešili na místě. Ale v době hostujících výtvarníků a režisérů se často věci řeší po telefonu, a to je náročnější. Komunikace je nutná - kolikrát jsme vyrobili podle návrhu rekvizitu, ale režisér zjistil, že se s ní nedá hrát, a tak se upravovala.“ 

 

Staromódní divák 
Řemeslníky z divadelních dílen zajímá i výsledný tvar, a tak patří i mezi diváky. 
V tomto ohledu byla podle Jiřiště velmi zajímavá např. nedávná práce pro inscenaci O Perníčkovi. Potahované kulisy kredence jsou zde vyrobeny fototechnikou a poskládány podle přesných výkresů. K nim se ještě vyráběly obří kašírované rekvizity. 


„Když jsme to viděli na jevišti, tak nás to fakt překvapilo, protože v malírně to vidíme jen po kouskách,“ oceňuje Jiřiště práci výtvarníka.   
Coby divák vidí sám sebe jako „staromódního“: „Mám rád historické věci, a potom komedie na odlehčení,“ uvažuje nad otázkou po svých preferencích. Také on, jako řada dalších techniků z HDJ, se ostatně během let sám ocitl i na jevišti: 


„Ještě za starého divadla se hodně jezdilo na zájezdy. A kulisáci, to byli vždycky spíš takoví lupínci, takže se stalo, že třeba někdo nepřišel do práce a já za něj zaskakoval. A tak jsem třeba dělal takového malého čertíka a honil jsem pana Dryšla po jevišti. Jenže jak mi sundali brejle, tak jsem vůbec nic neviděl…“  
Práce malířů, kašérů a dalších divadelních techniků je podle Jana Jiřiště činorodá: „Člověk musí trochu něco umět, sledovat nové materiály.“ 
Pryč je prý doba „rámovaček“ s látkovou výplní. Dnes se využívají nové materiály, ale ty zase bývají dost těžké, takže s nimi pak jevištní technika má pořádnou práci.  
Velkým přínosem by podle Jiřiště bylo, kdyby řemeslníci z oblastního divadla mohli vyrážet na zkušenou na některé velké scény disponující širšími možnostmi a novými technologiemi.   
Dlouholetý kašér a malíř jihlavského divadla Jan Jiřiště se ovšem jako řemeslník uplatňuje i po odchodu do penze. Už před dvaceti lety koupil a začal opravovat starou roubenku, a na té prý bude práce vždycky dost.  
 

Diskuze k článku

  Přihlaste se prosím do diskuze JL

E-mail:

Heslo:

Komentáře ke článkům mohou vkládat pouze registrovaní čtenáři

Registrace nového uživatele
Reklama
04.06.2021 KulturaPo dnešní oslavě narozenin nabídne DIOD taneční festival

Během dneška, zejména večer na průčelí sokolovny, oslaví divadlo DIOD své desáté narozeniny. Od neděle pak přinese tři představení jihlavské části festivalu Tanec Praha. Mezinárodní ...

Komentáře (0)
03.06.2021 KulturaStále tvořil, měl obrovské charisma a srdce, vzpomínají potomci na J. Floriana

Výstava staroříšského rodáka Jana Floriana začala 21. května v Městské galerii Hasičský dům v Telči. Společně ji připravili a instalovali umělcovi potomci Václav Florian se sestrami ...

Komentáře (0)
02.06.2021 KulturaJiří Rathouský, Polná a fotoaparát patří po léta neodmyslitelně k sobě

Svých „šedesát let s fotoaparátem“ mapuje stejnojmennou výstavou v polenském muzeu tamní fotograf Jiří Rathouský. Retrospektivní výstavu fotografií polenského rodáka (*1950) hostí ...

Komentáře (0)
01.06.2021 KulturaMahlerovský festival dnes pokračuje v Gotické síni

Dvacátý ročník festivalu Hudba tisíců - Mahler Jihlava 2021 pokračuje dnes večer koncertem Smetanova tria na radnici. Trio ve složení Jitka Čechová – klavír, Jan Talich – housle a Jan ...

Komentáře (0)
30.05.2021 KulturaSoubor A.D. Stonařov připravuje první představení po koronaviru

Jak zveřejnil soubor Divadla A.D. Stonařov, absolvoval soubor 14. května první „oprašovací“ zkoušku operetky Na tý louce zelený, kterou již uváděl před nástupem covidové pandemie. Zkouška ...

Komentáře (0)
29.05.2021 KulturaDKO dál překládá programy, brzy ale otevře předprodej

Podmínky rozvolňování (naplnění maximálně do poloviny kapacity sálů) zatím neumožňují v DKO realizovat nasmlouvané pořady. Programové oddělení proto informovalo o dalších změnách ...

Komentáře (0)
28.05.2021 KulturaAkrobatky vnesly do ulic emoce, ale také bojovaly s nepřízní počasí

Představením „Sádlo“ se v pondělí v divadle DIOD po dvou týdnech uzavře program festivalu nového cirkusu v podání žen-akrobatek Fun Fatale Jihlava 2021. K jeho vrcholům patřil např. 21. ...

Komentáře (0)
27.05.2021 KulturaFestival muzejních nocí začne na Vysočině už v pátek

Některé akce Festivalu muzejních nocí se na Vysočině uskuteční už 28. května, i když Asociace muzeí a galerií ČR zahájení termínu festivalu o měsíc odsunula, zejména kvůli pandemii. ...

Komentáře (0)
27.05.2021 KulturaI vážná hudba dostává na frak, a není to ten elegantní, znělo před „sedmou“

Dirigent Marek Štilec se ve čtvrtek v podvečer postavil ve společenském sále DKO Jihlava před orchestr ostravské Janáčkovy filharmonie. Společně s mohutným stohlavým tělesem tu zahájil ...

Komentáře (0)
26.05.2021 KulturaFestival akrobatek Fun Fatale pokračuje, stěhuje se z deště do sálu

Už týden patří Jihlava desátému ročníku festivalu současného cirkusu Fun Fatale. Všechna jeho vystoupení se kvůli covidovým opatřením zatím odehrávají pod širým nebem. Do mnoha ...

Komentáře (0)
25.05.2021 KulturaZUŠka vzala publikum „do autobusu“

Stovky zhlédnutí a pozitivní ohlasy jsou reakcí na hodinový hudební program, který v pátek večer zveřejnila na internetu ZUŠ Jihlava. Ze sedačky řidiče autobusu vzal vtipnou moderací diváky ...

Komentáře (0)
22.05.2021 KulturaVydavatele monografie o Lipnické bibli překvapil velkorysý donátor

Výstavu Příběh Lipnické bible připravuje Spolek Za záchranu rodného domu Jana Zrzavého v Okrouhlici na Havlíčkobrodsku (dále jen Spolek). Začít má na hradu Lipnice 26. června a potrvá ...

Komentáře (0)

Reklama
© 2007 Parola s.r.o. - užití obsahu včetně převzetí článku bez písemného souhlasu Paroly spol s r. o. je zakázáno. Výroba www stránek a eshopů
S-Rank (www.seznam.cz) www.i-asap.net