ZAJISTÉ,  ŽE TO SEM NEPATŘÍ
Ale spal jsem v neděli 25. 10. 2020. asi 15 metrů od pomníčku z černé žuly, s vytesanými jmény zastřelených na Ploštině.
Krásný večer, seděli s námi i dva místní Ogaři.
Poblíže jsou informační tabule na kterých jsou fotografie, nejenom obětí, ale i původní krajiny:
Na  tabuli nápisem Vařákovy Paseky...
V době pasekářská kolonizace na Valašsku v 17 století byly původní jedlo bukové porosty vymýcený pro získání zemědělské půdy když si zde Martin Vařák před rokem 1870 postavil chalupu číslo popisné 113 D. . . .
2 května 1945 instaloval německy a rady telegraficky oddíl na Vařákových Pasekách vysílačku,  po nešťastném útoku partyzánů na tyto dva v té chvíli neozbrojené německé vojáky a předchozím zastřelení tří dalších byly Vařákovy Paseky večer druhého května 1945 obklíčeny. . . .
Vypáleny. . . .  obyvatelé byli hnáni v noci do Valašské Polanky kde byli na přímluvu zdejšího katolického faráře a jeho německé hospodyně Aurélie propuštěny ženy s dětmi. 
Karel Vařák František Žák Jan Polčák a Růžena Šopová byli gestapem odvezeni do Hošťálkové a zde po krutém mučení 4 května v den po Osvobození Lačnova zavražděni. 
Další obětí tohoto incidentu byl Partyzán Josef Mikulín zastřelený některým ze svých druhů.
Památka na oběti tragédie z roku 45 a nedopusťme již nikdy něco podobného.
Z dalších textů:
Partyzáni a skuteční hrdinové.
---------------------------------------------------------
 40 let předchozího komunistického režimu zcela zdeformoval pohled na partyzány a všechny aspekty činnosti.
----------------------------------------------------------
 Partyzáni byli bezmezně kvalifikovaní a prezentování jako bezchybní hrdinové,   již samotné složení partyzánských oddílů bylo ale velmi různorodé,  tvořili lidé na útěku před zatčením,  vojáci uprchli ze zajetí,  sovětští českoslovenští partyzáni vysazení do týlu nepřítele ale i kriminální živly a čestní dobrovolníci. 
Partyzáni se v reakci na akce které proti nim vedly stíhací oddíly SS a gestapo přemisťovali,
--------------------------------------------------
 . . . ale pasekáři se svými rodinami a dětmi neměli kam odejít a ocitli se tak říká mezi dvěma ohni pod obrovským psychickým tlakem jen okrajově se přiznávalo jak velké problémy a často zbytečně působili partyzáni civilnímu obyvatelstvu a zejména pak obyvatelů v osamělých chalup na Valašských Pasekách, kde hledali útočiště a jídlo za jakoukoliv podporu partyzánům.
----------------------------------------------------------
"prarodiče jasně řekli.....největší ekonomická bída byla první republika.........s "morálkou" politiků první republiky podobné..........takže je potřeba především vytesat jména postřílených během vládnutí tatíčka.......byli to zoufalí lidé žijící v obrovské bídě.........."
------------------------------------------------------
snad měli jméno ? anonymní odvolání na anonyma ?
-----------------------------------------------------
Prarodiče měli životní možnost jakou ?
Jít k Baťovi do Zlína ?
Emigrovat do Ameriky ?
Jako pratetka  Veverková z Tetčic do Nebrasaky.
Nebo strýc Čeněk Janík, zatčený jako partyzán.
Přežil,  ne koncentrák, ale vězení ve Wroclau.
Po návratu do Rožnova ho odvleklo ruské komando do Olomouce,
kde byl zařazen do transportu na Sibiř.

"prarodiče jasně řekli..... "
Mně nikdo nic nepotřeboval říkat,
 o čem píši, to jsem zažil.
Od strýce Čeňka žalářovaného za Protektorátu,
až k profesoru Rozehnalovi
žalářovaného, stejně jako Václav Havel za totáče.
/ zjedné vody na čisto ZG/
------------------------------------------------------------
Každopádně noc strávená ve vylidněné krajině s kolektivisticky rozoranými pasekami u krásného táboráku vede k zamyšlení o tom, co se zde stalo.
Fotografii, místa i té tabule,  pošlu e-mailem panu Svatopluku Beranovi.