Michal Boček
sport
tel.:+420 567 578 032
mobil:+420 604 200 576
sport@jihlavske-listy.cz

O půlnoci klidně vleze do chladné vody, jelikož v tuto hodinu startuje závod. V rámci tréninku uběhne půlmaraton nebo se jde jen tak z nudy projet na kole, třeba na brněnskou přehradu a zpět.
„Poměrně často slýchávám, že jsem blázen  nebo magor. Doufám, že je to pokaždé myšleno v dobrém,“ říká s úsměvem jihlavský amatérský triatlonista Martin Buček.  
Dvaačtyřicetiletý veterán má v oblibě hlavně extrémní závody. Ostatně ve svalech ještě pořád trochu cítí dvě poslední akce – mistrovství České republiky družstev Czech Adventure Race (délka 440 km) a Vltava Run (360 km). „Obojí byl svým způsobem masakr. Adventure Race trval tři dny. Do cíle jsme dorazili po šestapadesáti hodinách. Při Vltava Runu běží dvanáctičlenný tým nonstop štafetovým způsobem ze Šumavy do Prahy,“ popisuje.
Z těchto čísel by se protočily panenky i leckterým profíkům…

Martin Buček poprvé „ochutnal“ triatlon v roce 2006 v rámci Dřevěného muže v Lukách nad Jihlavou. Tomuto sportovnímu odvětví, respektive jeho jednotlivým disciplínám, okamžitě propadl. „Od té doby postupně hledám nové a větší výzvy. Je to takový přirozený vývoj. Jsem celoživotní sportovec, takže se nebráním ničemu. Možná kromě šachů jdu do všeho,“ dodává.     

Vyhledává zejména ony extrémní závody. Dlouhé tratě má v oblibě více než krátké sprinty. „Vzhledem k tomu, že člověk nemládne, a rychlost je spíše doménou mladších borců, tak čím je závod delší, tím je pro mě lepší,“ domnívá se Martin Buček.
Za největší triatlonový úspěch považuje třetí místo z předloňského Jánošíka na Slovensku (3,8 km plavání – 180 km kolo – 42,2 km běh). Závod spadá do prestižní světové série Xtri World Tour. „Jánošík je v podstatě stejně dlouhý jako Ironman. Účast jsem si koupil jako dárek ke čtyřicátinám. To jsem ještě nevěděl, do čeho jdu,“ usmívá se Martin Buček.    

Při závěrečném běhu měl podle svých slov regulérní vlčí mlhu. „Pomohlo mi nealkoholické pivo, které se podává při extrémních závodech jako občerstvení. A chlapi z horské služby měli dokonce i pravé plzeňské. Pochopitelně jsem neodmítl,“ zavzpomínal.   
Martin Buček má se Slovenskem spojený ještě jeden opravdu hodně silný moment. „Jednou při závodě v Roháčích jsem krásně zmrzl na kole. Bylo to v červenci. Přezouvání do běžeckých bot v depu mi trvalo  snad deset minut. Nohy mi rozmrzly někdy na sedmém kilometru běhu,“ vypráví netradiční zážitek. „Dále si člověk pochopitelně vybavuje okamžiky štěstí a úlevy, když je v cíli,“ dodává.
K východním sousedům se Martin Buček rád vrací. Absolvoval tam nejvíce zahraničních akcí. „V cizině bych toho rád odzávodil více, ale všechno je otázka hlavně financí. Rozpočet na jeden takový závod je více než třicet tisíc korun, přičemž jenom startovné zabere téměř polovinu částky,“ vypočítává.

Pokud epidemiologická situace dovolí, chce se Martin Buček příští rok vypravit do Švýcarska na Swissmana - další díl zmíněné Xtri World Tour. „Měl jsem tam jet už letos, ale závod byl, stejně jako mnoho dalších, zrušen,“ dodává zklamaně.
Triatlonisté soutěží od pozdního jara do brzkého podzimu, ovšem formu nabírají přes celý rok. Jak vypadá trénink Martina Bučka?
„Od jara do podzimu běhám a věnuji se kolu. V zimě, pokud to podmínky dovolí, k běhání připojím běžky nebo brusle. Navíc přidám trochu posilování a saunu. Snažím se i plavat, protože v této disciplíně mám velké rezervy. Člověk nejvíce natrénuje v zimě, protože přes léto má více jiných činností. “

Neméně důležitou součástí sportovní přípravy amatérů i profíků je životospráva. 
„Co se týče jídla, jsem všežravec, ale pochopitelně se trochu hlídám. Kdo by se chtěl tahat do kopců s kily navíc… Jinak po závodě nebo cyklistickém ‚švihu‘ si neodpustím pivko s kamarády“ prozrazuje Martin Buček. 
Jakou vlastnost by měl triatlonista mít, aby se prosadil? „Řekl bych že kromě rychlosti a vytrvalosti hlavně vůli ke tréninku třech disciplín najednou. Měl by mít i správně nastavenou hlavu, aby se v těžkém závodě dokázal ‚kousnout‘,“ míní Martin Buček.
 

Diskuze k článku