Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

Velký skvrnitý kocour jménem Hey Valentin Puntonero, cz začíná bodovat na soutěžích chovatelů koček. Koncem května s ním jeho majitelka z Jihlavska uspěla na soutěži chovatelského spolku Star Cats v Praze. 
Valentin, podomácku zvaný Valdík či Valdin, přitom není jen tak nějaká „kočka“. Bezmála šestikilový krátkosrstý macík v barvě čokolády je představitelem u nás dosud málo rozšířeného plemene ocicat. 

„Když jsem ho poprvé vzala k veterináři, ocenil, že je krásný, ale konstatoval, že si o něm bude muset nejprve něco najít,“ usmívá se Valentinova majitelka Marcela Vosáhlová z obce nedaleko Jihlavy.  
Ocicat je podle charakteristiky plemene bystrá, hravá a společenská kočka s velmi citlivou povahou. Má ráda pohyb, zvláště venku. Na druhé straně je přítulná a ráda se mazlí. 

Statní kocouři dosahují až 7 kg váhy. Mají dlouhé osvalené nohy, jejich hlavním znakem jsou ale barevné proužky „ticking“. Na každém chlupu musí být několik proužků, střídavě tmavých a světlých. Stejně zakončené chlupy tvoří tečky. Barvy jsou kaštanově hnědé, čokoládové, skořicové, modré, lila a plavé s tečkováním. Tečky musí být oddělené.

Tulák po lesích
Kočka ocicat podle znalců připomíná egyptskou mau, ale vznikla při šlechtění vlastně náhodou. Americká chovatelka Virginie Dalyová zkřížila v roce 1965 habešského kocoura se siamskou kočkou s tmavohnědými odznaky. Samička z tohoto vrhu byla poté připuštěna se siamským kocourem s čokoládovými odznaky. 

Jedním z narozených mláďat byla velká, slonovinová kočka s jasně zlatými tečkami. Byla pojmenována Tongu. V dalším vrhu už se rodičům Tongu objevil ocicat. Roku 1986 byl uznán v USA, v devadesátých letech se dostal do Velké Británie.
Pokud jde o Valdíka z Jihlavska, je tedy také on kocourem s rodokmenem. Pochází z chovné stanice v obci Vysoké na Žďársku. 
Poté, kdy letos začátkem léta uhynula Vosáhlovým jejich předchozí kočka, rozhlédla se paní Marcela po nástupci. Do rodiny tak brzy přibyl nejen Hey Valentin Puntonero, cz, ale i jeho sestra jménem Tessa, oba narození loni 9. května.  
„Není to žádný gaučový macíček – je aktivní, jde i do lesa. Nebojí se ani kilometrových vycházek po okolí a opravdu loví,“ popisuje Vosáhlová Valentinovu povahu. Naproti tomu Tessa či Tessinka je opatrnější, běhá jenom kolem domu. „Ale i ona přinese myš do pěti minut po vypuštění,“ oceňuje majitelka. 

Tulák Valentin se nebojí ani sousedovic kokršpaněla, se kterým se prý v poslední době se vzájemným respektem „oťukávají“. Ocicat se ostatně jako kočičí plemeno rád připojuje i ke psím hrám, dokonce k aportování. Snadno se cvičí a dobře chodí i na vodítku.

GPS na krku 
Pro své výpady do okolí byl Valentin vybaven vysílačem GPS na krk a je kontrolován přes mobil. Vedle toho ale žije ještě druhým životem – je totiž už značně zkušeným manekýnem v barvě čokoládová tečkovaná.
„Paní, která ho odchovala, s ním byla na výstavě už v kategorii koťat, kde skončil druhý. A tak jsme i teď přijali pozvání a vyrazili 27. září do Prahy na výstavu,“ popisuje Vosáhlová. 

Kočky soutěží v několika speciálních kategoriích. V té své Valentin v Praze zvítězil v konkurenci dalších cca pěti soutěžících, vyhrál krmení a pohár.    

„Budeme to asi zkoušet i nadále. Těchto koček je dosud v České republice málo a ani na výstavách o nich zatím není moc povědomí, tak aby pořád nevyhrávaly jen britské kočky,“ usmívá se Marcela Vosáhlová.  

Diskuze k článku