Veronika Dawidowicz
marketing
tel.:+420 567 578 024
mobil:+420 732 506 053
dawidowicz@jihlavske-listy.cz

Panu Františkovi Ottovi z Jihlavy je 64 let. Krátce po návratu z Františkových lázní, kde byl s manželkou a známými, zjistil, že je pozitivní na covid-19. Ten mu změnil život.

Jak jste zjistil, že máte covid?

Známá, která byla v lázních s námi, po návratu začala mít příznaky, a tak zajeli na testy, které byly pozitivní. Šli jsme se s manželkou také nechat otestovat a naše testy měly stejný výsledek.

Jaká byla vaše reakce, když jste zjistil, že jste pozitivní?

Cekem nic zvláštního. Říkal jsem si, že to má každý. Jenže já mám nadváhu a cukrovku 2. stupně a do toho jsem měl neustále zahleněný krk, což jsem dřív nijak neřešil. Takže zdravotní potíže tomu špatnému průběhu nejspíš přispěly. Manželka nemoc zvládla bez příznaků, stejně jako známí, co byli v lázních s námi.

Jak to pokračovalo dál? Bylo vám něco doporučeno?

Dostali jsme nařízení být 14 dní v karanténě. Nic víc se vlastně ani dělat nedá. Na hygieně pouze řekli, že když se nám zhorší stav a zvýší se teplota, máme volat rychlou. Jenže já jsem člověk, co sanitku volá až opravdu v případě krajní nouze. Týden se nic hrozného nedělo a já si říkal, že to v pohodě zvládneme.

Kdy se objevily první příznaky?

Pár dní nato mi začala skákat teplota na 39,6°C. Podařilo se mi ji několikrát srazit, ale vždycky pak zase stoupla. Ztratil jsem čich i chuť, ale ty teploty byly nejhorší.
Manželka mi zavolala rychlou a okamžitě jsem šel na JIP. Možná, kdybych se nechal odvést hned ve středu, kdy teplota poprvé stoupla, mohlo být vše jinak, ale to jsou jen spekulace.

Jak probíhala vaše léčba v jihlavské nemocnici?

Ta medikace, kterou jsem dostával, byla opravdu obsáhlá. Lékařská zpráva má 11 stránek, takže to nebylo jenom o remdesiviru. Léčba musela být opravdu nákladná. Já jsem ani netušil, že tento lék v Jihlavě máme, a jsem opravdu rád, že tomu tak je. Myslím si, že bez něj bych to totiž nepřežil. Měl jsem zasažených 40 % plic.

Co bylo nejhorší během pobytu v nemocnici?

Asi intubace. Tu mi dělali dva dny po hospitalizaci. Jednoho dne jsem se probudil a nade mnou stála skupinka lidí ve „skafandrech“. Pan doktor mi oznámil, že mě musí intubovat. 

Jak to probíhalo?

Dostal jsem něco na uspání, a když jsem se probudil, zjistil jsem, že nemůžu mluvit. Pochopitelně, když jsem měl v krku trubici. Volala mi manželka a ptá se: Táto, jak se máš? Bohužel jsem jí nemohl odpovědět. Předal jsem telefon lékaři a ten jí vysvětlil, že jsem v kritickém stavu. Byl jsem jak loutka na hadičkách.

Byl jsem intubován 7 dní, poté jsem už byl ´jen´ na kyslíku s maskou. Naštěstí sestřičky byly hrozně velká psychická podpora. Vždycky říkaly, jak jsem výborný pacient a že dělám pokroky. To mi hodně pomáhalo. Navíc jsem je opravdu obdivoval, že v tom oblečení vydrží být 12 hodin, i přesto, že po hodině už pociťují únavu a jsou zadýchané.

Více v tištěném vydání JL s datem 16. 10.

Diskuze k článku