David Kratochvíl
černá kronika/region
tel.:+420 567 578 039
mobil:+420 776 242 497
kratochvil@jihlavske-listy.cz

Podle nejnovějších statistik je v Česku už přes sto tisíc myslivců. Žen oblečených do zelené kamizoly sice taky rok od roku přibývá, ale momentálně je jich něco málo přes tisícovku. Jednou z nich je i myslivkyně Klára Hodačová (25).

Sama bez vytáček přiznává, že zženšťování ještě na začátku devadesátých let prakticky výhradně mužské profese nemá příliš ráda. „Jsem prostě myslivec. Mám ráda, když mi tak říkají a neskloňuje se to,“ říká rozhodně sympatická brunetka, která se myslivosti začala věnovat naplno prakticky hned, co si na úřadě vyzvedla občanský průkaz.

„To je pravda. Už v 15 letech jsem zažila svůj první hon. Tehdy ještě jako honec. Flinty a zbrojní průkaz jsem měla až později. Až jsem byla starší,“ popisuje s patřičným zaujetím. To, že svůj osobní i pracovní život zasvětí právě myslivosti, se tak nějak dalo totiž čekat.

„Už můj praděda byl velký myslivec, pokračuje to dědou a mým tatínkem. Bratr tíhne spíš ke sportu, takže pokračování rodinné tradice zbylo na mě,“ usmívá se s tím, že myslivosti se věnuje aktivně deset let.

Nikoho vlastně nemohlo ani překvapit, když po úspěšném absolvování střední školy vyrazila studovat myslivost v rámci vysokoškolského vzdělání. Po získání titulu sehnala práci na krajském úřadě, kde zjednodušeně řečeno má na starosti dotace právě na myslivost a lesy.

Aby toho neměla málo, tak ještě zastává funkci hospodáře v jihlavském mysliveckém spolku Korunní vrch - má na starosti území Pístova, Popic a taky Vysoké. Díky zvládnutým zkouškám při studiu na vysoké škole může dělat hospodáře. Má na starosti veškeré plánování zvěře, odlov, evidenci odlovené zvěře.

S tím, že šéfuje pánům, kteří jsou třeba i o víc než generaci starší, si už teď velkou hlavu nedělá. „To víte, že se mi ze začátku jako holce ve spolku prosazovalo těžko. Někteří myslivci to těžce nesli, že jim bude šéfovat holka. Ono to bylo taky tím, že mě všichni znají už od malička, protože jsem s nimi chodila do lesa už jako dítě, ale za ty roky už si na mě ve funkci zvykli,“ směje se. 

Těší se na konec letošní myslivecké sezony, až skončí hony. Poslední leč letos myslivci ze spolku připravují v Kostelci nedaleko Jihlavy. Ples myslivců je pro všechny prestižní záležitostí a Hodačová je ráda, že se z plesu podařilo udělat tradici.

Zbraně myslivců se dělí zjednodušeně řečeno na brokovou a kulovou. S každou se střílí na jiný cíl. Univerzální flinta, takzvaně na všechno, tak ta u myslivců neexistuje. „Brokovou zbraň jsem od taťky dostala za úspěšné složení mysliveckých zkoušek. Měla jsem je za jedna,“ vzpomíná o několik let zpět do minulosti Klára Hodačová.

První kulovnici dostala, když úspěšně dokončila vysokou školu. „Z téhle zbraně už má člověk větší respekt. Chodila jsem s ní střílet vždy s taťkou, který mě hlídal. Vždy říkal, ať dám pozor, že kuli nevrátím. Takže na honech jsem na svou první ránu čekala strašně dlouho. Třeba první hon jsem z ní vůbec nevystřelila. Opravdu ani jednou. Z kulové zbraně jsem měla strach a taky velký respekt,“ dušuje se.

Tak trochu pod tlakem okolí už ale ze zbraně Kláry vyšla první rána. „Všichni do mě v dobrém hučeli, ať už si konečně něco střelím,“ vzpomíná. Ta chvíle přišla na posledním honu sezony v Rácově u Batelova.

„Je to už dva roky zpátky. Střelila jsem divočáka. Byla to má první trofej. Pak mě pasovali na královnu honu. To byl krásný pocit. Bylo to ale náročné,“ pamatuje si se smíchem v hlase na následné oslavy po honu v kolektivu myslivců. „Konečně jsem jednou nemusela řídit domů,“ glosovala.

Každý myslivec má žebříček zvířat, co by si chtěl za svou kariéru ulovit. Stejně tak to má i Klára. „Taková top trofej, co by každý myslivec si myslím chtěl střelit, je jelen. Pěkný jelen šesterák, to už něco je,“ zasní se.

Myslivec si podle ní může jelena zaplatit v oboře, ale tam se cena šplhá i ke sto tisícům korunám. „U nás kolem Pístova jelen není a obecně ani vysoká zvěř,“ říká.

Připomíná také, že střelila i lišku. Jestli ale čekáte, že skončila na hodovním stole, jste na omylu. „Její maso se nedá jíst. Je strašně cítit, řekla bych, že po čpavku. Jednou z toho udělali myslivci klobásy a dali to novému členovi, jestli to pozná, a ono se to skutečně nedalo jíst. Tohle mě naštěstí minulo,“ přibližuje. 

Jak si žena myslivec hledá partnera? V případě Kláry v tom žádný problém nebyl. „Jsem z města, přítel je z vesnice. K myslivosti nikdy netíhnul, ani se s ní nesetkal. Neměl ani možnost. Když se mnou ale byl poprvé na čekané, tak se mu to hrozně líbilo. Je to něco, co běžný člověk normálně nemá šanci zažít. Čekali jsme na srnce, ale nezadařilo se zrovna,“ přibližuje upřímně závěrem.

Diskuze k článku