Petr Klukan
šéfredaktor
tel.:+420 567 578 004
mobil:+420 732 554 850
klukan@jihlavske-listy.cz

Jako dlouholetý bývalý letec si sedmaosmdesátiletý Miroslav Kovál nemohl výstavu nechat ujít. Znal i generála Emila Bočka a nejen s pořadateli výstavy si dlouho povídal. Patřil k těm nejstarším, kteří počátkem července na slavnostní otevření přijeli.

M. Kovál sloužil v Brně, pak v Čáslavi. „Na vojnu jsem nastoupil v roce 1951, to mi bylo 17 let, vyřazen jsem byl v roce 1953 a už jsem byl pilot poručík,“ vypráví ochotně.

Letouny i vrtulníky

Létal na letounech Zlín, Arado, Messerschmitt, IL 10 nebo B33, Mig 15 a dokonce i s vrtulníky Mi1 a Mi4.

Jak přiznává, létat s vrtulníky je úplně odlišné. „Naprosto jiné,“ pokyvuje hlavou, „těžko se to chápe. Představte si, že jsem se setkal se svým velitem letky, který mě učil v 52. roce létat na trenéru Zlín. On říkal, kluci, já to nemůžu pochopit. U éra se vždycky dával plyn dopředu a přitahovalo se, abych odstartoval, kdežto tady musím tlačit… úplně jiný systém. A on měl nalítáno jako velitel letky strašně moc hodin. A čím víc jich nalítal, tím měl větší problém pochopit ten vrtulník.“
Pro bývalého pilota Kovála je však krásné vše, co létá. A přidává hned další historku. Když mu bylo 80 let, syn mu věnoval voucher na hodinu letu ve větroni.
„Tak jsem šel do Kyjova, ve dvoumístném větroni s instruktorem jsem vydržel tři čtvrtě hodiny létat v termice. A instruktor mi říká: ´Pane, vy jste musel s větroněm lítat.´ A já mu říkám, že ne, jenom vím, jak se s větroněm létá a co ta termika dělá.“ 

Létal na hodně typech letounů a přejít z jednoho typu na druhý není jednoduché. U tryskáčů je to ale jiné a není to prý ani ono. „Všechno stejný, tam je akorát rozdíl v té rychlosti.“

A hned vysvětlí jak: „Když jsem se přeškoloval z Migu 15 na Mig 19, postavili letoun na pojížděcí dráhu, přední kolo se podložilo tak vysoko, abyste viděl, když přistáváte, jak máte ten aeroplán nataženej, a šel jste. Pochopitelně, ta rychlost tam byla větší.“

1968? Nebyla to okupace

Miroslav Kovál o svých zážitcích chodí vykládat i do škol, kam ho pozvou. Zde odpovídá na mnohé dotazy, které dostává. Jak dodává, třeba i na rok 1968 a příchod vojsk Varšavské smlouvy. Pobyt vojsk okupací nenazývá.

„Okupaci Němců jsem zažil. Okamžitě se tehdy změnily názvy na dvojjazyčné. Všude na úřadech byli vedoucí pracovníci Němci. A tady takzvaná okupace (v srpnu 1968), to používá Pražská kavárna, která zneužívá situaci, protože v roce 1955, když se podepsala Varšavská smlouva, kdy vstoupilo Německo do NATO, tak na základě toho Sovětský svaz utvořil Varšavskou smlouvu a v ní základním prohlášení je, že Sovětský svaz je hegemon s právem pobývat na území států, které mu byly přisouzeny v Jaltě a Teheránu v roce 1943.“

Ztráty na lidských životech v srpnu 1968 pak přisuzuje za vinu ne vojsku, ale sdělovacím prostředkům. „Ty poštvaly lidi. Všechny ty ztráty, které byly, nebyly od ruských vojsk, ale od televize, novin, novinářů, kteří ty lidi hnali pod kola tanků.

Já jsem se s nimi bavil, já byl tehdy vojákem, až do 80. roku, takže jsem už dost starý, pamatuju a vím, co se odehrálo. Takže vím, že ta okupace je nesprávné označení dehonestující Sovětský svaz.“

Podle Kovála nebyl potřeba ani žádný zvací dopis. „To pozvání nemuselo být, protože oni (Sovětský svaz) byli hegemonem, a kdyby nezasáhli, tak už u nás byl tzv. mainstream, to náměstí, vše k tomu směřovalo. A oni tomu zabránili.“

Označení za okupaci prý používají ti, kteří mají zájem, aby pravda nevyšla najevo. „Třeba Kocáb (Michael Kocáb) řekl, že vyhnal Rusy od nás. Není to pravda. Ona zrovna v té době končila, kdy oni odjeli (sovětská vojska), padesátiletá smlouva na základě jaltské a teheránské úmluvy vítězných mocností, které se domlouvaly, jak se utvoří Evropa. Toto je skutečnost, toto je podstata věci. A kdo to neví, tak se chová, jak se chová. Tu smlouvu mám k dispozici,“ uzavírá Miroslav Kovál.