Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

Archeologové Jihlavy mimo jiné zkoumají jednotlivé fáze výstavby a přestaveb historických domů. Prostřednictvím svých nálezů tak odhalují způsob života Jihlavanů v období středověku.

V době zakládání Jihlavy ve 40. letech 13. století se obydlí stavěla převážně ze dřeva, a tak byla náchylná ke vzniku požárů. Stopy po nich se dodnes nacházejí.
Podle archeologů měly původní jihlavské domy zahloubený suterén pro skladování potravin a na něm dřevěné stěny přízemních místností omazané hlínou, tzv. mazanicí. Bohatší měšťané si ovšem už od 13. století stavěli kamenné domy, které byly posléze rozšiřovány a přestavovány.

„Ve středověku dosahovaly některé jihlavské domy prvního patra, jež bylo patrně na kamenných stěnách nastaveno tzv. hrázděným zdivem neboli fachwerkem.

Původně vydřevené suterény měšťanských domů byly postupně nejpozději do pozdního středověku nahrazovány kamennými klenbami a z nově vzniklých sklepů raženy podzemní chodby,“ vysvětlují odborníci princip vzniku pozdně středověké podoby města. Chodby pod historickým jádrem Jihlavy dosahují délky 25 km. 

Dnes archeologie ve spolupráci s dalšími disciplínami hledá zapomenuté artefakty pod podlahami domů, v zásypech kleneb, anebo v zasypaných dvorních jímkách – někdejších latrínách. Ze stavebně historického průzkumu (SHP) domů a jejich hospodářského zázemí archeologové získávají především keramické nálezy.

V současnosti jsou hotovy SHP řady domů, z nichž se k nejdůležitějším řadí průzkumy radnice - Masarykovo náměstí 1 (2004 – 2006), domů Lazebnická č. 3 (2010), Masarykovo náměstí č. 15 a 16 (2011 – 2012) nebo Joštova č. 4 a 6 (2018).

Překvapivý objev

V souvislosti s rekonstrukcí renesančních domů v ulici Joštova č. 4 a 6 byl dokumentován nejstarší stavební vývoj. Původně se jednalo o dva samostatné domy, které spolu sousedily průjezdy.

Archeologové výzkumem objasnili stáří zdejších zděných suterénů, které původně pokládali za vrcholně gotické. Podle aktuálního zjištění byly oba domy zřejmě postaveny současně, a to nejdříve ve druhé polovině 15. století.

„To znamená, že do této doby zde stály pouze domy ze dřeva a hlíny. Z hlediska dějin jihlavské zástavby je to nová a neočekávaná skutečnost,“ konstatují archeologové.

V zimě a na jaře roku 2020 probíhal archeologický výzkum v rámci rekonstrukce domů bývalé vojenské správy v ulici U mincovny č. 6 a 8. Byl zatím realizován zejména v nepodsklepené místnosti, kde vznikne nový průjezd do dvora z Jakubského náměstí.

V asi metrové hloubce byl odkryt funkční odvodňovací kanálek z 19. století z cihlového korýtka a plochých kamenů. Obdobnými kanálky jsou podle archeologů parcely jihlavských domů protkány už od středověku. Objeveny byly také renesanční kamenné zdi s fragmentem cihlové dlažby.

V místnosti byla též objevena 150 cm hluboká jímka s částečně dochovanou výdřevou, fragmenty skleněných nádob, keramickým trojbokým pohárem s uchem a dvěma hrnci. Odborníci nálezy datují do 14. století s tím, že jímka se původně nacházela v zadním hospodářském traktu rohového středověkého domu.
Jako pozoruhodný středověký nález z této lokality, mimo obsah jímky, archeologové označují plombu ze slitiny olova s reliéfem a opisem po obou stranách. Nalezen byl i fragment gotického reliéfního kachle s končetinou zvířete, pravděpodobně mytologického tvora gryfa.

Nejstarší domy

Ve východní frontě Masarykova náměstí stojí domy č. 15 a 16, dnes oba v majetku města. Zde archeologové doložili dřevo-hliněné stavby, které považují za součást nejstarších měšťanských domů. Ty možná vznikly už v první polovině 13. století. 

„Tady jde o ukázkový příklad spolupráce dendrochronologa s archeologem,“ oceňuje kurátor Muzea Vysočiny Jihlava David Zimola.  V rámci SHP se zde totiž podařilo najít trámy, které byly zazděné přímo v kamenných zdech. Dřevo na tyto trámy bylo prokazatelně pokáceno v padesátých letech 13. století.

Dendrochronologie (datování původních dřevěných prvků) dokonce určila i velmi staré datum, rok 1218 plus. „To nás velmi překvapilo. To by bylo úžasné, kdyby Jihlava vznikala už v této době. Ale je to s velkým otazníkem - protože je tam to znaménko plus, mohlo to být klidně i o padesát let později. Chyběl totiž podkorní letokruh, a nebylo tedy možné dopočítat datování úplně do konce,“ vysvětluje Zimola. 

Dále byla v této lokalitě určena některá data z třicátých let 13. století, ale opět se znaménkem plus. Teprve u datací 1258 nebo 1259 bylo jasné, že strom byl přesně v daném roce skácen. „Je to jasný důkaz o tom, že už v této době musela kamenná Jihlava stát,“ konstatuje Zimola. 

Další přestavba domů se uskutečnila po požáru na sklonku 20. let 14. století, následovaly úpravy ve druhé polovině 15. století. Do renesanční podoby byly domy přestavovány ve 40. letech 16. století a jejich velká renesanční přestavba proběhla po roce 1610.

„Dnes lze říci, že velmi podobný, časově takřka shodný stavební vývoj byl pozorován i u původně čtyř středověkých městišť, tvořících dnes radniční blok,“ shrnují archeologové.

Mít dům na náměstí

Mít kamenný dům na náměstí si ve středověku nemohl dovolit hned tak někdo.

„Ve 13. století předpokládáme, že to byli lidé nějakým způsobem spjatí s dolováním. To znamená důlní podnikatelé, kteří měli pronajaté nějaké dolové pole třeba na Starých Horách u Jihlavy, a to jim časem vyneslo peníze,“ uvažuje D. Zimola.  Šlo podle něho o vůbec nejbohatší úsek dolování na Jihlavsku, nic bohatšího než Staré Hory tu zřejmě nebylo.

„Tito lidé, kteří ve 40. letech 13. století začínali s těžbou, posléze v 50. a 60. letech pravděpodobně přešli do sféry obchodu, obchodovali především s rudou. A potom tu byli mincmistři – to už byl velký podnikatel, když měl mincovnu a právo razit minci,“ dodává archeolog.

Obchod na haberské stezce už v jihlavské oblasti fungoval dříve, od 12. století. „Ten drahý kov, stříbro, byl jakýsi jeho akcelerátor. Ale jinak byly největším podnikatelským artiklem potraviny - především pivo, pečivo a maso. Na tom se dalo zbohatnout už tehdy. I ve 13. století tu byli řemeslníci, kteří byli chudší, a potom obchodníci, kteří výrobky prodávali, a ti byli obvykle bohatší, jako dnes“ srovnává Zimola historii se současností.

Nešťastný Prior

Z pohledu archeologů jsou v jihlavských domech nejdůležitějšími nálezy ty nejstarší.

„Největší radost máme z toho, co se nachází přímo na podloží, v nejstarší intaktní vrstvě, utvářené v první polovině 13. století a nenarušené pozdějším vývojem města,“ uvažuje D. Zimola.

V keramických nálezech z té doby je podle něho typické zdobení radélkem. „Představme si dřevěný váleček, na který hrnčíř vyřezal nějaký motiv – třeba čtverečky nebo trojúhelníčky, a ten ještě před výpalem obtiskl do nádoby,“ vysvětluje.

Z oblasti průzkumu jihlavských domů archeology dodnes velmi mrzí zbourání tzv. kreclu (špalíčku) na náměstí, který byl v 70. letech 20. století necitlivě nahrazen budovou Prioru.

„Mně bylo pět let, takže do toho jsem zasahovat nemohl. Zdeněk Měřínský, který tehdy působil na Archeologickém ústavu, nechtěl průzkum dělat z politických důvodů, protože byl proti tomu, aby se něco takového vůbec realizovalo,“ popisuje neradostnou realitu doby David Zimola.

Záchranný výzkum se nakonec takřka nerealizoval a nálezů z prostoru kreclu mají archeologové k dispozici jen minimum. „To byly celé parcely domů se zázemím a podzemím, to by byl výzkum na desetiletí. Ale tenkrát to samozřejmě politicky nebylo možné,“ lituje Zimola.

Staré Hory

Jako svůj hlavní zájem nicméně archeologové označují práci pod zemí, která umožňuje u příležitosti různých zásahů pod povrch mapovat stopy po původní zástavbě města.

I na výstavě, která do října oslovuje návštěvníky muzea, je proto pozornost věnována právě i nejprozkoumanější hornické lokalitě na Vysočině – Starým Horám u Jihlavy.

Tady jsou zmiňovány první ojedinělé nálezy z výstavby panelového sídliště Na Dolech v osmdesátých letech 20. století. Šlo o zlomky keramiky s obsahem grafitu nebo o stříbrný denár moravského markraběte Vladislava III.

Regulérní záchranný archeologický výzkum byl zahájen v roce 2002 na stavbě severního obchvatu města a pokračoval na stavbách v ulici Na Dolech v letech 2003 - 2006, 2014, 2015 a 2018.

---- Archeologie Jihlavy od poloviny 20. století ----

Archeologie středověku se u nás začíná rozvíjet v 50. – 60. letech 20. století.

Na území městské památkové rezervace v Jihlavě došlo v poválečném období k razantním přestavbám, jako bylo zbourání celého bloku domů (špalíčku) na náměstí a jeho nahrazení obchodním domem. Vlivem zpolitizování situace nebyl dán prostor dostatečnému archeologickému, ani stavebně historickému výzkumu lokality.

První větší výzkumy historického jádra města se v Jihlavě datují do 70. let 20. století. Od roku 1975 zde působí brněnský archeolog Boris Novotný se spolupracovníky Vlastimilem Duškem a Bedřichem Karlem.

Zkoumány byly např. zadní trakty domů na Náměstí míru (dnešním Masarykově), dvorky s odpadními jámami – jímkami, které ve středověku sloužily jako latríny a odhazovaly se do nich nepotřebné předměty.

V letech 1990 – 1992 prováděl původem jihlavský archeolog Zdeněk Měřínský průzkumy na staveništi Horáckého divadla a v Dominikánské ulici.

Od roku 1992 působili v Jihlavě archeologové Ondřej Šedo, Richard Zatloukal, Miroslav Bálek a Antonín Štrof (Ústav archeologické památkové péče Brno), po nich Rudolf Procházka, David Merta, Peter Kováčik, Marek Peška, Petr Hrubý a Petr Hejhal (Archaia Brno). Dnes působí v jihlavské pobočce Jakub Těsnohlídek, Petr Duffek a Šimon Kochan.

Archeologickým průzkumům městských parcel se věnuje také Muzeum Vysočiny Jihlava a jeho archeologové David Zimola a Aleš Hoch. Zdroj: MV Jihlava

Diskuze k článku