David Kratochvíl
černá kronika/region
tel.:+420 567 578 039
mobil:+420 776 242 497
kratochvil@jihlavske-listy.cz

Možná se čas od času rozpomenete na svá školní léta. Z nostalgie pak prohlížíte fotografie nebo při dlouhých zimních večerech ukazujete ratolestem svá vysvědčení a začínáte tím z první třídy, kde se to jedničkami většinou jenom hemží.

Ačkoliv je Petru Vuškovi z Kostelce u Jihlavy teprve poměrně krátce 18 let, je také čerstvým absolventem osmiletého jihlavského gymnázia. Na tom by nebylo nic až tak zvláštního, kdyby tenhle čerstvě plnoletý mladík nebyl v každé třídě od počátku benjamínkem, a to doslova.

Kvůli nadprůměrné inteligenci mu totiž vysvědčení z první třídy malotřídky v Kostelci totiž úplně chybí. Ohřál se tam jen asi dva týdny a hned putoval mezi druháky. „Vysvědčení z první třídy tím pádem vůbec nemám,“ směje se mladík, který zanedlouho začne studium na vysoké škole.

„Dřív jsem býval hodně chytrý. Když jsem nastoupil do první třídy, tak jsem už uměl číst, psát a počítat. Psycholožka pak doporučila moje přeřazení o třídu výš.  V hodinách jsem se nudil, takže jsem za to byl rád,“ říká.

Bylo mu šest let. „Připadal jsem si hrozně dobře. Přechod nebyl nikterak složitý. První a druhá třída byla v jedné místnosti. Malotřídka na malých vesnicích nemá negativa,“ vrací se do minulosti.

Ke studiu na jihlavském gymnáziu nastoupil v páté třídě. Rok se s rokem sešel a nejednou Petr stál před branami maturitního plesu, a když přebíral maturitní vysvědčení, byla to chvíle, kdy oslavil vstup do světa dospělých.

A stejně jako generace před ním slýchával doma před zkouškou z dospělosti to samé: „Vždyť jsem to dal i já před třiceti lety, ty to musíš zvládnout taky.“
Teď už se tomu jen smějeme, ale věru do smíchu mu před zkouškami prý nebylo.

Situaci letošním maturantům totiž značně zkomplikovala koronavirová pandemie. „Nás například obrala o dobrou čtvrtinu školního roku, ve kterém nás učitelé měli připravovat právě na maturitu. Mnoho informací jsme si pak museli vtlouct do hlavy sami, nehledě na omezenou možnost procvičovat již probranou látku,“ vysvětluje pro úplnost.

Musel se během příprav vypořádat i s tím, že kvůli koronaviru čelil tvrzením typu: „Vždyť máte svaťák tři měsíce, tolik jsme neměli ani já s mým tátou, dědečkem a pradědečkem dohromady.“ To prý podle něj ani trochu nepřispělo k pozvednutí upadající morálky maturantů.

Když by měl popsat svoje myšlenky za poslední měsíce jedním slovem, byla by to nejistota. „Informací bylo, že byste je spočítali na prstech jedné ruky. Celkem dlouho ani nebylo jisté, jestli maturita vůbec bude. Do toho každý den měnící se predikce vývoje pandemie a stresující čekání na informace o přijímačkách na vysoké školy. A teď se zkuste v tomhle rozpoložení učit,“ přibližuje.

Se spolužáky přípravu ale prý zvládli. „Vnitřnosti na kousíčky cupující stres donutil i ty nejzarytější flákače přečíst všechny knížky ze seznamu povinné četby a podívat se do sešitů se zápisky,“ glosuje situaci svým typickým humorem Petr.

Z jeho ročníku na gymnáziu letos odmaturovali všichni. České školství ale podle něj potřebuje změnu a modernizaci. „Maturita pak není výjimkou. Tak například – povinná maturita z češtiny diskriminuje studenty, jejichž rodným jazykem čeština není, a odráží tak naši neotevřenost vůči světu a zahraničním studentům,“ míní.

Naprosto nefunkční je podle něj pak argument, že bez povinné maturity z češtiny bude upadat používání českého jazyka. -„Didaktický test schopnost češtinu používat téměř nezohledňuje,“ dodává. Ústní část je pak podle něj vysloveně pouze o kulturním rozhledu.

„Proč je společnost nastavená tak, že bez maturity je člověk nikdo? Copak šikovný řemeslník potřebuje k tomu, aby si vydělával více než studovaný vysokoškolák, vědět, jakou roli hraje v ději knihy Kdo chytá v žitě postava Phoebe?,“ ptá se.

Jeho třída měla to štěstí, že si mohla užít naplno a ještě bez restrikcí kvůli pandemii. Jak už ale bylo řečeno, přišli ale o možnost vystavit tablo a prožít si poslední zvonění.

„Všichni jsme se přesně na tohle těšili od primy. Školu jsme kvůli koronaviru opustili lusknutím prstu. Odešli jsme na jarní prázdniny s tím, že se po týdnu do školy zase vrátíme, ale už jsme tam šli jen na maturitu. To nás hrozně mrzí, že jsme se nestihli vlastně ani pořádně rozloučit,“ dodal budoucí student žurnalistiky na Masarykově univerzitě v Brně.

Diskuze k článku