David Kratochvíl
černá kronika/region
tel.:+420 567 578 039
mobil:+420 776 242 497
kratochvil@jihlavske-listy.cz

I když se u ženy věk neprozrazuje, Dáša Heiland Trávníková oslaví za měsíc a kousek své 38. narozeniny, a předčasně si k nim nadělila ten nejkrásnější dárek. 
Na samém konci března přivedla na svět ve vyškovské porodnici svého prvního syna Františka. Jak sama říká, od té doby se jí životní priority stočily výhradně rodinným směrem a život otočil vzhůru nohama.
Najít totiž do té doby v jejím nabitém diáři volný prostor, bylo u rodačky z Jihlavy téměř nemožné. Kromě toho, že působí na Fakultě sportovních studií brněnské Masarykovy univerzity, společně s kolegyní Adélou Kratochvílovou hraje v divadle KUFR, vede pohybové workshopy, moderuje a příležitostně také překládá a tlumočí. 

Se svými studenty nabízí pohybové semináře pro specifické cílové skupiny, jako jsou děti s kombinovaným postižením či senioři s Parkinsonovou chorobou.
Inspirována evropskými žonglérskými festivaly od roku 2013 pořádá svůj vlastní festival, s názvem Brno Juggling Convention. 
V roce 2016 v režii Michala Sopucha odpremiérovala svou vlastní Sportovní pohádku o zvláštní paní učitelce Bertě Rovné a tuze líné žačce Božence Buchtové, čímž se její sportovně pedagogické a divadelní snahy protnuly. 
Ale zpátky na začátek. Dáša po úspěšném absolvování jihlavského gymnázia nasměrovala své studijní a vlastně i životní kroky do jihomoravské metropole, kde žije od počátku svých vysokoškolských studií a za rodiči na Vysočinu dojíždí, jak jen čas dovolí. 
„Ke konci mého studia na gymnáziu začaly být hodně populární muzikály. Často jsme na ně s rodiči jezdili do Prahy a já uměla všechny písničky nazpaměť. Protože jsem se od dětství věnovala muzice i tanci, zkusila jsem štěstí u přijímaček ke studiu herectví a muzikálu v Brně a Praze. Skvěle mě připravil jihlavský herec Jakub Škrdla, jenže mi bylo sedmnáct a vždy v posledním kole přijímaček se se mnou rozloučili, ať ještě trochu vyzraju,“ vysvětluje.
Proto se vrhla pedagogickým směrem a vystudovala angličtinu s hudební výchovou. Během studia na pedagogické fakultě potkala svou budoucí divadelní kolegyni Adélu, se kterou nejenže založila divadlo, ale také se k ní na čas nastěhovala. Tím začala její žonglérská a divadelní kariéra.

 Poslední velká akce Brno Juggling Convention 2019 s ojedinělou galashow v brněnském SONO centru, kterou Dáša se svým týmem přátel a studentů zorganizovala, proběhla na přelomu loňského roku, a pak už se chystala na příchod nového člena rodiny. 
„Náš malý František se kvůli restrikcím v souvislosti s koronavirem nakonec musel narodit bez tatínka. Ale zvládli jsme to spolu skvěle, už teď je to bezva parťák,“ směje se.
Dáša přiznává, že když kvůli pandemii vláda zakázala veškeré kulturní akce, ani jí to příliš nezasáhlo. 

„Můj život se teď stočil úplně jiným směrem. Na druhé straně ale věřím, že až se postupně rozvolní všechna opatření a kultura opět ožije, miminko mne na akcích bude doprovázet,“ prozrazuje.
Jediné přestavení, které zatím v jejím plánovacím kalendáři zůstalo nezrušeno, se má uskutečnit v srpnu. Ve velkém parku sanatoria pro děti s dýchacími potížemi v Jeseníkách by měla stejně jako vloni odehrát svou Sportovní pohádku. „Snad to vyjde,“ přeje si.
Aby i při mateřských povinnostech zůstala v kondici, spolupracuje v rámci univerzity na mezinárodním projektu KidMove, zaměřeném na příklady dobré trenérské praxe, kde s kolegy z pěti evropských zemí hledají osvědčené způsoby, jak udržet děti u sportu i během nestálého období dospívání. 

Mimo to také aktuálně pročítá závěrečné diplomové práce svých studentů, které se rozhodla v závěru jejich studia navzdory mateřství neopustit.
V září, když už věděla, že čeká miminko, vystupovala s kolegyní Adélou ještě na chůdách na Pístovské pouti.

„Jihlavu beru jako středobod. Ten strategický při našich cestách napříč republikou i ten rodinný. Navíc maminčina skvělá kuchyně je nejen pro vyhladovělé divadelníky tou pravou odměnou. S divadlem i s manželem moc rádi cestujeme. Když hraji představení pro sousedy a přátele, kteří mě pamatují jako malou holku, je to moc hezký pocit. Vždy si tím znovu připomenu, kde mám kořeny, byť už ty lidi prakticky neznám. Fakt, že té sousedské komunitě mohu přinést kulturní zážitek a pobavit je, mě těší,“ říká otevřeně. 
Do budoucna má jasně stanovené cíle a priority. „Nebráním se dalšímu přírůstku do rodiny. Zároveň ale cítím, že na rodičovské dovolené bych třeba šest let asi nevydržela. Když se mi tedy podaří i nadále se realizovat na fakultě, byť jen částečně, a k tomu hrát divadlo, budu šťastná.

Diskuze k článku