Petr Klukan
šéfredaktor
tel.:+420 567 578 004
mobil:+420 732 554 850
klukan@jihlavske-listy.cz

Za přičinění mnoha lidí i peněz, které se vybírají ve sbírce, přestavují rodiče Plevovi domek v centru Brtnice. Pro svého pětadvacetiletého syna Honzu, který přišel při úraze k vícero zraněním a o obě nohy. Ten jako zázrakem přežil. 
Po téměř roce se Honza z nemocnice vrátil domů. Čekají ho rehabilitace; ale Rehabilitační ústav v Kladrubech, kam již nastoupil, po měsíci opustil. Začal ho totiž „zlobit“ jeden šroub v ruce a musel do Brna na operaci. Potom do všech plánů zasáhl koronavir. Honza tak od půli března čeká, kdy bude moci do Kladrub opět nastoupit. 

Honza všechny překvapil
Doma nás vítá na invalidním vozíku, ale s úsměvem. A pak v rozhovoru dá jednoznačně najevo, co je jeho přání - soběstačnost. A v budoucnu protézy, aby mohl i chodit…
Vzpomene si ještě na ten osudný den 9. července loňského roku? „Občas ano, ale už to nezměním, tak se snažím jít dál,“ říká. Ten den si šel nasbírat hrách na pole, které se zrovna sklízelo. Na jeho kraji ve vysoké trávě jej zachytila sekačka. 
Lékaři mu moc šancí nedávali, ale Honza všechny překvapil. Přežil, i když přišel o obě nohy. Těžce pochroumanou pravou ruku mu zkusili zachránit. Když se jim to oproti všem prognózám podařilo, říkali, že bude zázrak, když ji zdvihne k ústům. Po pěti měsících ve fixatéru to tak také vypadalo. 
Jak to dopadlo? Honza poctivě cvičil a nyní se pravou rukou podrbe i na hlavě. Hned to radostně předvede. A nejen to. Honza může i psát. Po cvičeních ruka postupně nabývá na síle. I proto doma pomáhá, třeba v kuchyni. „Utírám nádobí, škrábu brambory, každý pohyb je pro ruku dobrý,“ vysvětluje. 
Pak ale řekne asi to nejhlavnější: „Po tom všem mě už nic nebolí.“ Jen se prý někdy ozvou fantomové bolesti, tedy bolest nohou, i když je nemá. Co s nimi? „V nemocnici mi poradili, abych si sáhl na pahýl, a ony přestanou.“ 

Čokoládu si nechali
Po všech strádáních je konečně doma. „Těšil jsem se hodně. Až uvidím rodiče, nebo jak pokračují práce na přestavbě.“ 
V domku se mění opravdu takřka vše. Bezbariérové úpravy, nová koupelna uzpůsobená Honzíkově vozíku, toaleta, elektrická plošina, kterou lze sjet do garáže a odtud jet ven z domu… Kvůli ní si musel táta Richard dílnu přesunout do jiné menší místnosti. 

Více v tištěném vydání JL s datem 22. 5. 

Diskuze k článku