Pandemie Coronaviru-19, kůrovcová kalamita, největší sucho za posledních 500 let… Všichni se ptáme: „Proč? Kdo za to může? Trestá nás Hospodin jako Egypťany v bibli, kde se voda proměnila v krev, přemnožily se žáby, mouchy a kobylky, objevil se dobytčí mor?“

Vědci-ekologové odpovídají, že nejde o žádný trest boží, ale o pomstu přírody, kterou stále bezohledně devastujeme. Již na počátku epidemie Coronaviru-19 v Evropě se například ozvala dr. Sandra Junglen, která pracuje v Institutu pro virologii v Berlíně. Německá badatelka pracuje v tropech a uvádí, že příliš intenzivní zemědělství, rozšiřování monokultur a ničení pralesů vede k úbytku biologických druhů. To pak znamená velký počet živočichů jednoho druhu, což je ideální prostředí pro šíření infekcí. Jinak řečeno: velké množství biologických druhů nás do velké míry chrání před nakažlivými nemocemi. Málo živočichů a rostlin, více nebezpečných chorob…
Dovedu si představit, že mi někdo namítne: „No, to je všechno moc hezké, ale jak já můžu u nás v Jihlavě bránit kácení pralesů někde v jihoamerické Amazonii nebo africkém Kongu?“
Dovoluji si čtenářům Jihlavských listů sdělit svůj názor. Nejde jenom o destrukci přírody v tropech, nýbrž i u nás, v naší zemi, na Vysočině, v Jihlavě. I u nás mizí zeleň a ubývá biologických druhů, i když to mnozí z nás nechtějí vidět. Už celá desetiletí pokračuje destrukce našeho přirozeného životního prostředí na Vysočině. Nyní to došlo tak daleko, že jsme narušili neviditelné přírodní bariéry, které nás chránily. Podívejme se kolem sebe!
V Jihlavě je dnes všechno geometricky upraveno podle pravého úhlu, neexistuje skoro žádné zelené zákoutí. Automobily parkují na chodnících, na sídlištích už ve třech řadách za sebou. Stále se seče tráva v parcích, v létě není skoro dne, kde by někde nebylo slyšet motorovou sekačku. Nikdy se v obvodu města nekácelo více stromů než teď. Obřezávají se větve i větvičky, které podle názoru městských úředníků nerostou dost rovně. Na podzim se vysávají spadané listy, ani ne tolik na chodnících, kde je to pochopitelné, ale především v parcích, kde by naopak měly zůstat ležet.

Příroda ve městě nemá chvilku klidu. Zdůvodňuje se to péčí o blaho občanů. Opravdu? Proč se tedy také neupraví hrbolaté chodníky, kde v mnoha úsecích mají starší osoby velké potíže s chůzí? Ne, tyto rušivé zásahy do života městské biosféry, tato nadměrná péče i zeleň jsou medvědí službou, která rovněž upravuje cestu nemocem a epidemiím. Je div, že nás příroda trestá ekologickými ranami? Jihlava rapidně ztrácí svoji přirozenou ekologickou rovnováhu a imunitu.
Pevně doufám, že současnou krizi pandemie překonáme, ale děsí mě naivnost a bezstarostnost, s níž všichni požadují návrat k normálu. Co to je normál? Další rozšiřování umělého prostředí? K naší normální lhostejnosti vůči ekologii? Potěš nás pánbůh! Pojem normalizace by nám ostatně měl být už předem podezřelý, nebo ne?  
Osobně si myslím, že někdy v šedesátých letech minulého století nebyla ekologická situace na Vysočině ještě kritická. Destrukce přírody u nás probíhala plíživě, nenápadně, což je asi důvod, proč ji lidé málo vnímají.
Jeden příklad za všechny. Měl jsem strýčka-rolníka na Pelhřimovsku. Zdráhal se vstoupit do JZD, ale později nám s hrdostí vykládal, jaké provádějí rozsáhlé meliorace. Ano, meliorace, to zní hrdě. Latinsky to znamená zlepšení a podle definice se míní zlepšování úrodnosti půd. Divím se dodnes, jak se nechal strýček lehce obalamutit.

On, který žil celý život na vesnici a měl k přírodě blízko. Meliorace ve skutečnosti znamenaly výrazné zhoršení. Narovnáváním vodních toků padla jedna z ochranných bariér přírody. Kolik žab, obojživelníků, plazů, brouků, motýlů a jiných drobných živočichů přišlo o svůj životní prostor.
Apropos, voda v přírodě. Vzpomínám si, že když mi bylo deset let, měli jsme o letních prázdninách velké dilema. Kam se jít koupat? Měli jsme na výběr asi šest blízkých rybníků, kde byla krásně čistá voda. Současným dětem je volba naštěstí usnadněna: je tu Vodní ráj. Všude jinde je koupání víceméně málo doporučitelné. Ale co na tom, máme tu přece úžasnou náhradu v podobě sofistikovaného městského koupaliště, o němž se klukům na vesnici mohlo jenom zdát. Možná se to mělo dobově anglicky nazvat Waterparadise, to by bylo něco.

V každém případě je Vodní ráj nepřehlédnutelný a hlavně nepřeslechnutelný. V létě se z tohoto koupaliště rozléhají na kilometry daleko melodie vysílané Radiem Vysočina. A nejen melodie, také infantilní reklamy. Je to moc hezky vymyšleno. Děti se vykoupou a přitom se poučí, v které bance si mohou pořídit lacinou hypotéku. Zábava i poučení v jednom. Proto také Vodní ráj není zadarmo, jako kdysi ty rybníky někde na venkově.
Problém je v tom, že prý se tato zvuková kulisa, rámus od rána do večera bez ustání, nelíbí ptactvu nebeskému a různým přecitlivělým živočichům v půdě. Mají smůlu, že jsou nepřizpůsobiví. Jejich chyba, ne?
Barbarské hlukové vibrace se rozléhají do širokého okolí města často i z fotbalového stadionu. Tady už nejde o sport, ale o psychické postižení. Dokonce mi na magistrátu řekli, že hluk na hřištích, ulicích a na náměstí je důkazem toho, že Jihlava žije.
Dovoluji si připomenout, že přesně tímto argumentem se před válkou v nacistickém Německu oháněli členové paramilitaristických oddílů SA (Sturmabteilung). Bezohlední SA-mani ve službách Adolfa Hitlera dokázali, jak známo, ulice opravdu oživit. Ale myslím, že by přece jen neměli být uváděni za vzor, ani v Jihlavě ne.

Ještě jednou opakuji. Ano vím, že se Coronavirus-19 nejprve objevil v Číně. Chápu, že současné drastické sucho je asi podmíněno globálními změnami klimatu. Jenomže i my v našem jihlavském měřítku děláme všechno možné, abychom byli vůči podobným hrozbám bezbranní.
Proto musí být náš návrat k normálu obratem k opravdově ekologickému myšlení a jednání. Ztišme se! Chovejme se ohleduplně a diskrétně! Nechme přírodu v Jihlavě na pokoji! Přestaňme ji sužovat hlukem, emisemi a neustálými úpravami a korekturami! Přestaňme přírodu kolem nás trápit na Prokrustově loži našich mylných představ! Nechme přírodu v našem městě zdivočet! Alespoň trochu.
Jinak… jinak znovu zaklepeme na bránu ekologických neštěstí.
 

Diskuze k článku