Koncertem v DKO Jihlava zopakovala v neděli jihlavská filharmonie po roce model „Zkouška orchestru“, v němž nechává publikum nahlédnout do fáze příprav nastudování skladeb. Zároveň oslavila letošní 250. výročí narození Ludwiga van Beethovena a 160. výročí narození Gustava Mahlera.
Úvod večera patřil rozhovorům s jednotlivými hudebníky tělesa, které moderátor Vladimír Holeš obešel s mikrofonem. Posluchači se dověděli detaily o výrobě plátků pro dřevěné nástroje, které si hráči sami vyrábějí či dotvářejí na speciálních hoblovačkách podle konkrétní potřeby.

Řeč byla o tzv. fagotové třtině, která se pro výrobu fagotových a hobojových strojků pěstuje na plantážích v jižní Francii. „Když ten plátek není dobrý, nemůže nástroj dobře intonovat,“ vysvětlovali hudebníci.
V sekci žesťových nástrojů se hovořilo o jejich výhodách. „Když nedejbože vyhoří divadlo, z fagotu zbudou jen ty plátky, ale nám ohoří lak a můžeme hrát,“ zaznělo např. od trombonistů. Publikum spatřilo trombon rozložen na čtyři části, uslyšelo jeho nejhlubší basový tón nebo zvuk s dusítkem „na žabáka“. 
„Kdybychom nástroj rozdělali, měl by čtyři a půl metru, a když nemáme mazadlo, tak na to pliveme…,“ zaznělo při malé exkurzi do historie vývoje trombonu.   
U trubek se i s praktickými ukázkami hovořilo o tvorbě zvuku a tónu za pomoci pouhých tří klapek. Tvorbu zvuku na ústa si vyzkoušelo i samotné publikum. Vzápětí se dovědělo, že oblíbená horna se de facto skládá ze dvou nástrojů a díky tomu obsáhne čtyři oktávy. 
V řadách filharmonie tentokrát usedla také slovenská harfenistka Antónie Petráková. Popsala funkci sedmi pedálů harfy, z nichž každý má tři polohy. Vysvětlila, že předpokladem pro hru na tento nástroj je odolnost prstů proti tvorbě puchýřů při velkém tlaku na strunu. „Někdy je to bolestivé a malé děti to někdy odrazuje, v tom je harfa krásný, ale záludný nástroj,“ uvažovala Petráková.  
Závěr výkladu patřil vyprávění o tzv. duši houslí. Ani moderní současné technologie podle hudebníků nedokážou překonat mistrovství starých houslařů ve vytváření barvy zvuku tohoto nástroje. 

Světová premiéra
Finále večera patřilo u příležitosti 160. výročí Mahlerova narození světové premiéře nové orchestrace jeho písňového cyklu Písně a zpěvy z mladosti. Jak zdůraznil autor orchestrace Jiří Jakeš,  odrazilo se v Mahlerově tvorbě velmi hluboko dětství prožité v Jihlavě. 
„Kdyby jeho otec Bernard zůstal v Kalištích (Mahlerovo rodiště u Humpolce: pozn. red.), určitě by malý chlapec neměl tolik příležitostí se seznámit s tím, co mu nabídla Jihlava,“ charakterizoval také manažer filharmonie Vladimír Holeš atmosféru německého města té doby i českých vesnic kolem, vliv pohádek a písniček obou kultur i přírody na mladého hudebníka. 
To vše podle Holeše Mahlera formovalo, ať už to byl vliv vojenských posádek, dechovka na náměstí nebo hudba v hostincích, které jeho otec provozoval. S vážnou hudbou se seznamoval především ve farním kostele sv. Jakuba Většího, kde zpíval ve sboru a hrál. Zde se seznámil se skladbami velkých mistrů. 

„Celý svůj život Gustav Mahler na Jihlavu nezapomněl, a i když do ní už nejezdil, často se ozývala v jeho skladbách. Na tom se shodli renomovaní hudební vědci a odborníci. Při sestavování programu ´mahlerovského´ koncertu mě napadlo, že bychom mohli divákům nabídnout přímé propojení mezi Jihlavou a skladbami ovlivněnými tímto městem,“ popisuje dirigent Jakeš. 
Pro uctění Mahlerova výročí zvolil právě cyklus Písně a zpěvy z mladosti, který ale Mahler napsal pro klavír a hlas. Klavírní part cyklu je podle Jakeše velice náročný a vyžaduje zkušeného klavíristu, jakým byl Mahler ve svých dvaceti letech, kdy písně vytvořil. 
„V osmdesátých letech minulého století sice vznikla orchestrální verze, ale ta je nedostupná. Kontaktoval jsem všechny orchestry v české republice, ale všichni mi odepsali negativně, že ji nemají,“ popsal manažer Holeš. 
„V hlavě mi začala klíčit myšlenka na vlastní originální orchestraci tohoto díla se zachováním mahlerovského hudebního stylu. Možná to byla opovážlivost, ale s přibývajícími notami jsem byl stále více přesvědčený o správnosti mého rozhodnutí. Jako rodilý Jihlavan a hudebník jsem cítil, že je to správná věc, že jsme to Mahlerovi tak trochu dlužni. Věřím, že tento počin přispěje k probuzení zájmu o dílo Gustava Mahlera,” komentuje vznik orchestrace Jakeš. 

Noty s příběhem 
Ve finále nedělního koncertu tak za doprovodu filharmonického tělesa zaznělo devět písní s německými texty ze dvou Mahlerových sešitů (Frühlingsmorgen, Erinnerung, Hans und Grethe, Serenade aus Don Juan, Phantasie aus Don Juan, Um schlimme Kinder artig zu machen, Ich ging mit Lust durch einen grünen Wald, Aus! Aus! a Starke Einbildungskraft) v provedení filharmonie a barytonisty Bohdana Petroviče.    
Samotnému provedení předcházelo ještě před přestávkou představení všech jednotlivých písní, vždy včetně textového obsahu, krátké hudební a pěvecké ukázky a vysvětlení obsahové vazby na Jihlavu a Vysočinu. 
Pěvec Petrovič zpíval z barytonových not, které před lety dostal darem od rodinného přítele, ředitele záchranné služby z Oberhausenu. 

„Přijel k nám na návštěvu i s chotí a udělal mi největší radost, že mi přivezl riflovou bundu, světle zelenou svítivou mikinu, sestře růžovou mikinu, volkmena – ale protože věděl, že se zabývám zpěvem  a chodím do hudebky, tak mi přivezl i tyhle noty. Přišlo mi to strašně cenné, tak jsem se hned podíval do nějakého seznamu, že jeden ten výtisk stál sto západoněmeckých marek. Takže do mě investoval opravdu hodně peněz,“ vzpomínal Petrovič. 
Protože ale celou svoji aktivní kariéru zpíval tenor, nemohl z not zpívat a chtěl je věnovat některému z kolegů. „Ale nechal jsem si je a světe div se, potkali jsme se a dneska si z nich zazpívám,“ roztleskal pěvec – barytonista sál příběhem z doby budování socialistických zítřků. 
Po úspěšném premiérovém provedení díla pak autor orchestrace Jiří Jakeš podepsal při autogramiádě programy řadě diváků.   

Beethovenův Egmont
Nedělní koncert se konal přesně v den dalšího mahlerovského výročí - Mahler byl pokřtěn právě 23. února roku 1897. 
Během večera zazněla i další Mahlerova skladba se zajímavou historií. Jde o symfonickou větu Blumine (Květ), v níž se zřetelně odráží Mahlerův vztah k přírodě, jak ji poznal ve svém mládí na Vysočině.

Tuto pomalou větu Mahler po nepříznivé reakci kritiků vyřadil ze své první symfonie a po léta byla považována za ztracenou. Posléze byla v roce 1966 jedna kopie jejího notového zápisu náhodně objevena, založena ve sbírce univerzity v Yale. 
Letošní Beethovenovo výročí filharmonie na koncertu uctila rozborem a provedením jeho slavné předehry Egmont. „Ctil principy svobody,“ charakterizoval Holeš Beethovenovu životní filozofii a komentoval jeho tvůrčí setkání s básníkem Goethem. Společně oba géniové vytvořili dílo o Egmontovi, šlechtici ze 16. století, který se zasloužil o osvobození Holandska od španělské nadvlády.   

Přijedou mladí violoncellisté
Dalším jihlavským vystoupením Mahlerovy filharmonie bude 8. března v Gotické síni radnice komorní koncert Hudební procházka Jihlavou.  Komponovaný program bude složen z vyprávění o zajímavých místech města, dobových obrázků a hudby. Na stavbě programu hudebníci spolupracují s jihlavskými muzejníky. 

Následuje 22. března koncert Cello gala, na němž vystoupí špičkoví mladí violoncellisté, vítězové ze dvou realizovaných ročníků Mezinárodní violoncellové soutěže o Cenu Gustava Mahlera. S filharmonií sólově zahrají čeští cellisté Dorka Hájková a Adam Klánský, z Maďarska přijede Bence Temesvari. Zazní Haydn, Čajkovský a Dvořák. 

Diskuze k článku