Profesor Fuchs v Jihlavě
Právě vyšla kniha Vize modernosti visions of modernity - Rudolf Sandalo 1899–1980. Nabízí soubor fotografií dobové evropské architektury.
Na stránce 443 této „mega“ publikace je dobová fotografie Sokolovny v Jihlavě, od Bohuslava Fuchse, realizace 1934-35. Na stránce 444 a 445 jsou fotografie dobových interiérů tělocvičny s kolovadly.
Ví už dneska někdo něco o kolovadlech a jaká na nich byla „zábava“?
Foto použito se svolením autora publikace Mgr. J. Chatrného.
Diskuze k článku
Nový komentářJe dobře, že pod fotografií fasády tělocvičny je možno najít její interiér, o ten jde více. Uvidět stavbu v panenském, nepolíbeném stavu. Kroha nesporně uměl jako funkcionalistický architekt, ale pak přišla totalita. Obě totality se svým tvaroslovím dost podobají. No a Kroha byl národní umělec, Fuchs a Rozehnal byli odsouzeni, Fuchs podmíněně. Když se dnes podíváme do Sokolovny, tedy do interiéru, tak je v dobrém stavu. Když se podíváte do Krohovy vily, tak odejdete s pocitem mírného štěstí, že tam nemusíte uklízet. Už to zkrátka není ten funkcionalistický interiér, jak ho známe z dobových publikací. V knize je ještě interiér kino-sálu, je zajímavé jak jednoduše a čistě ho dokázal Fuchs osvětlit.
Žačka profesora Fuchse vzpomíná
4. únor 2020
Dobré dopoledne
Nezapochybovala jsem o tom, čím budu, říká dcera architekta Bedřicha Rozehnala
Foto Dáša Kubíková,Český rozhlas
Svými vzpomínkami přispěla do knihy o historii nemocnice v Novém Městě na Moravě. Kniha se jmenuje 80 let jsme vám nablízku aneb Příběh novoměstské nemocnice.
Eva Rozehnalová, dcera Bedřicha Rozehnala,
přijela na sklonku roku 2019 knihu do Nového Města pokřtít.
Její otec je totiž autorem architektonického návrhu.
Dáša Kubíková ji pozvala do Dobrého dopoledne.
Nemocnice navrhoval pro svou první lásku
Nemocnice na Vysočině není jediná, kterou brněnský architekt Bedřich Rozehnal vyprojektoval.
Jsou to i nemocnice v Kyjově a Hodoníně,
je také autorem dětské nemocnice v Brně i dnešního Masarykova onkologického ústavu v Brně.
--------------------------------------
Knihy o dílech Bedřicha Rozehnala|foto:
Dáša Kubíková,Český rozhlas
---------------------------------------
„Tatínek měl v mládí velikou lásku, jmenovala se Maruška, která onemocněla tuberkulózou.
Ona bohužel zemřela a u tatínka to zanechalo takovou stopu, že potom začal navrhovat nemocnice, takže navrhl například i nemocnici v Dačicích,
první nemocnici, která začala fungovat po válce.
Byla jsem se tam podívat a ta nemocnice stejně jako další tatínkova díla je velmi krásná a dodneška funguje,
“ říká hrdě Eva Rozehnalová.
Za minulého režimu byl vězněn
Paní Eva vyrůstala v prostředí, které ani neumožnilo,
aby se stala něčím jiným, říká s úsměvem:
„Vůbec jsem o tom jinak neuvažovala.
Snažila jsem se vždycky, abych rozuměla tomu, co tatínek dělá a nezapochybovala jsem o tom, co budu dál dělat.“
Přesto nebylo dokončení studia pro Evu Rozehnalovou samozřejmostí. V posledním ročníku byl Bedřich Rozehnal zatčen a odsouzen na čtyři roky do vězení.
Záminku komunistického režimu pro uvěznění už si nepamatuje:
„Bylo to tak bolestné, že na to nechci ani vzpomínat,“
říká paní Eva.
Díky přátelům, kteří neustále apelovali u tehdejšího prezidenta republiky, jejího tatínka po dvou a půl letech pustili.
Na co ale architektka nezapomněla, to je její první pracovní pozice.
„Nesměla jsem pracovat ve velkém městě ani ve velké firmě, tak jsem byla poslána do Jihlavy a moje první zakázka byly
pánské veřejné záchodky v Lomnici u Tišnova,“
vzpomíná se smíchem.
Autorka mnoha urbanistických celků, domů,
SOS dětské vesničky v Brně-Medlánkách,
spolupracovnice Bohuslava Fuchse i jeho syna Kamila
se chce také podílet na připravované výstavě Bedřicha Rozehnala v novoměstské Horácké galerii.
Její další vzpomínky si poslechněte v přiloženém audiu.
autor: Dáša Kubíková|zdroj: Český rozhlas
<http://www.facebook.com/ceskyrozhlasvysocina><http://www.twitter.com/CRozhlas><https://plus.google.com/+%C4%8Cesk%C3%BDrozhlas><http://www.youtube.com/ceskyrozhlas><http://www.rozhlas.cz/iradio/zive/>
Koncert pro Ernsta Wiesnera
. . . Právě vyšla kniha Vize modernosti visions of modernity - Rudolf Sandalo 1899–1980.
Nabízí soubor fotografií dobové evropské architektury. . .
Obsahuje realizace:
Architekta který dal podobu modernímu Brnu
Včera byl na jeho počest koncert.
Po popukání pokání: BCO v krematoriu připomněla Ernsta Wiesnera
21. ledna 2020 uplynulo 130 let od narození významného architekta Ernsta Wiesnera, který se významně podepsal na tváři moderního Brna.
Jednou z jeho nejvýznamnějších realizací je budova brněnského krematoria.
Wiesner byl přesvědčen, že modernistická forma a využití nejmodernějších technologií nemá být samoúčelné, ale má sloužit k umocnění vnitřního prožitku, má nabízet duchovní rozměr pro pietní rozloučení s tělem i duší zesnulého.
Poctou právě Ernstu Wiesnerovi byl koncert 9. února v brněnském krematoriu s názvem:
„Po popukání pokání, aneb cesta do země zaslíbené“.
Čtyřikrát Requiem za Ernsta Wiesnera
Čtyřikrát Requiem za Ernsta Wiesnera
Jiří Čevela, 10.02.2020 12:34
Ernst Wiesner byl významným brněnským architektem, jehož profesní činnost zásadně ovlivnila tvář města Brna. A jelikož ve druhé polovině ledna letošního roku uplynulo 130 let od jeho narození, ansámbl Brno Contemporary Orchestra přichystal koncert dedikovaný této významné osobnosti. Událost konaná 9. února 2020 nesla název „Po popukání pokání aneb Cesta do země zaslíbené“, přičemž podtitul „Requiem za Ernsta Wiesnera“ napovídal, kde se koncert uskutečnil – v brněnském krematoriu, v jednom z nejproslulejších Wiesnerových architektonických počinů.
TÉMATA:BRNO CONTEMPORARY ORCHESTRA ENSEMBLE FRIZZANTE ERNST WIESNER NIKOL BÓKOVÁ PAVEL ŠNAJDR PAVEL ZEMEK NOVÁK
Profesor Fuchs v Brně
Vila Stiassni zve na výstavu: Pocta Bohuslavu Fuchsovi
Výstava
________________________________________
• 28. 2. 2020–2. 3. 2020
• 10.00–16.00
24. března 2020 vzpomínáme 125 let od narození Bohuslava Fuchse, jednoho z nejvýznamnějších tvůrců naší moderní architektury, žáka a spolupracovníka Jana Kotěry. Na stopadesát realizací Fuchsových děl se nachází zejména v Brně, s nímž jeho život a tvorba zůstaly celoživotně spojeny a kde se ve svých třiceti letech na čtyři roky stal hlavním městským architektem. Jeho díla byla realizována také v Tišnově, Znojmě, Skryjích, Kuřimi, Kralicích nad Oslavou, Ostopovicích, Luhačovicích a v dalších městech na Moravě, v Čechách i na Slovensku.
Fuchs byl mj. členem Skupiny výtvarných umělců v Brně a Bloku výtvarných umělců země Moravskoslezské. V roce 1932 založil rodinnou firmu AKA, společnost pro výrobu bytových doplňků a uměleckých předmětů. Působil rovněž jako pedagog.
Výstava, kterou připravilo vydavatelství FOIBOS BOOKS a Kotěrovo centrum architektury, nás provede třiceti stavbami od slavného hotelu Avion, přes Zemanovu kavárnu, elektrárnu v Třeštině, dům Jakuba Demla v Tasově, vily v Bílé čtvrti v Luhačovicích, až po termální koupaliště Zelená žába v Trenčianských Teplicích.
Projekt se uskutečňuje za finanční podpory statutárního města Brna a Jihomoravského kraje.
PŘÁTELÉ ve dvou generacích
BOHUSLAV FUCHS a BEDŘICH ROZEHNAL
KAMIL FUCHS a EVA ROZEHNALOVÁ
Převzato:
"Zmiňovat se o tom, že já jako dcera Rozehnala bych měla studovat něco jiného, než architekturu, to je asi zbytečné. Také je známý vztah otce s profesorem Fuchsem, který napsal úvod k jeho dílu „Nemocniční otázka města Brna“ a který byl na architektuře mým učitelem stejně, jako můj otec zde byl učitelem Fuchsova syna architekta Kamila Fuchse, mého staršího spolužáka.
Myslím, že i v době mého studia mne otec příliš neovlivňoval a ponechal to na atelieru přítele Fuchse, ve kterém jsem svá studia ukončila. Pamatuji si i to, jak tohoto profesora přišli odvést k výslechu a ani mu nedovolili vrátit se pro jeho pověstnou rádiovku, kterou na věšáku zapomněl. Fuchse odsoudili podmínečně a měl štěstí, že Gočár, tehdy hradní architekt v Praze tehdy ovlivnil jeho podmíněný rozsudek. Můj tatínek takové štěstí neměl a byl odsouzen k pobytu ve vězení na Pankráci v Praze na čtyři roky.
Za hodně vděčím i tatínkovým slovenským přátelům architektům, kteří ovlivnili to, že jsem byla v roce tatínkova odsouzení připuštěna ke státnici a k ukončení studia. V té době, tedy od ledna 1960, byl už otec žalářován. To byl asi klíčový okamžik, kdy by se byl mohl otec architekt věnovat dceři architektce, což se ale nestalo. Otec byl v kriminále a já jsem musela opustit Brno a byla vyhnána do Jihlavy, kde jsem jako dcera kriminálníka ani nemohla být zaměstnána ve státním ústavu, ale pouze v družstevní Údržbě obchodu. Odtud jsem v noci, za těžko popsatelných okolností po cestě nočním Jihlavským parkem přistupovala do vlaku k mamince, jedoucí z Brna a kdy jsme jednou za čtvrt roku měly povolenou krátkou návštěvu tatínka ve věznici na Pankráci.
Tuto obtížnou situaci poněkud zmírnilo to, že v Jihlavě byli tehdy zaměstnaní vděční žáci mého tatínka, kteří mi všemožně pomáhali. Těžko si dnes někdo dokáže představit tuto dobu, kdy nám byla zabrána v Brně polovina bytu a věci z této poloviny byly naházeny do zbytku bytu, až málem ke stropu. Dodnes ještě dokážu v přestěhovaných zbývajících věcech najít nepublikované dopisy tatínka z vězení. Přikládám první tři, které otec doplnil nostalgickými kresbičkami na vzpomínky z mládí. I to mu bylo pak zakázáno, aby snad v nich nebyl nějaký nežádoucí jinotaj.
Když už jsem se v rámci příznivější situace mohla vrátit do Brna, opět to byl profesor Fuchs a jeho syn Kamil, se kterými jsem spolupracovala.
Vzpomínám i na odměk totality – Pražské jaro,
kdy jsem doprovázela otce na setkání s ministrem Císařem a Smrkovským. "
Profesoři a přátelé - Fuchs a Rozehnal v Jihlavě
Funkce a styl
LIVERPOOL UNIVERSITY EXHIBITION 1968 BEDŘICH ROZEHNAL
je text na keramické míse na památku této výstavy.
Profesor Rozehnal je autorem Hospodářského pavilonu v areálu Psychiatrické léčebny Jihlava.
Profesor Buhuslav Fuchs je autorem areálu Psychiatrické léčebny Jihlava a
Hospodářského pavilonu v areálu nemocnice Jihlava.
Od 9. 9. do 31. 10. můžete v Domě Gustava Mahlera navštívit výstavu Funkce a styl: jihlavská moderní architektura, mapující jihlavskou architekturu od konce 19. století po současnost. Výstavu připravilo statutární město Jihlava ve spolupráci se Státním okresním archivem v Jihlavě a Muzeem Vysočiny Jihlava.
Zde jsou fotografie stávajícího stavu Fuchsova hospodářského pavilonu konstrukce jsou provedeny v technologii funkcionalistů monolitickým betonem, na fotografiích je vidět, že konstrukce i přes stávající zanedbanost je v dobrém stavu.
V dobrém stavu je i konstrukce Průmyslového paláce v Hirošimě od českého funkcionalistického architekta Jana Letzela budova Obchodního a průmyslového muzea (Průmyslový palác). Na její zdi najdete pamětní desku s textem, že dne 6. srpna 1945 v 8.15 hod. explodovala atomová bomba přesně 570 metrů nad touto budovou. Betonový skelet ji zachránil. Hirošimský Památník míru (Gembaku dome), který zde byl po válce postaven, využívá průhled právě na poničenou budovu.Zdroj: http://bydleni.idnes.cz/sumne-stopy-chs-/architektura.aspx?c=A110422_150900_architektura_rez
----------------------------------------------------------------------
Rok 1968 je osudový mezník v dějinách české republiky a města Jihlavy.
Historické jádro Jihlavy bylo do té doby zachovalým celkem. Pak nastala urbanistická devastace. "Funkce a styl po roce 1968."
Funkce: totalitní stát
Styl: potlačení demokracie, devastace architektonického odkazu předků, vyhnání znalce kontinuity dějin Jihlavy PhDr. Františka Hoffmanna.
Fuchsův pavilon
mohl být rekonstruován,
jako mezinárodní architektonický magnet
v rámci Vysoké školy polytechnické Jihlava.
VŠPJ je veřejná vysoká škola zaměřená na aplikovanou vzdělanost, jejímž posláním je poskytovat odborně různorodé studijní programy zaměřené zejména na potřeby regionálního trhu práce, pěstovat intenzivní spolupráci s aplikační sférou, odpovídající tvůrčí činnost a aplikovaný výzkum, poskytovat pestrou nabídku celoživotního vzdělávání a napomáhat kulturnímu a obecně vzdělanostnímu rozvoji regionu.
Konkrétní formy tvůrčí činnosti mohou být a jsou velice mnohotvárné.
Vysoká škola polytechnická Jihlava každoročně organizuje odborné konference za účasti odborníků (z oblasti teoretických bádání i praktických aplikací) z celé České republiky i ze zahraničí, spolupracuje s tuzemskými i zahraničními vysokými školami a výzkumnými institucemi, často vstupuje do kontaktů s podnikatelskou sférou i sférou veřejné správy a účastní se tak řešení konkrétních praktických problémů (například při zpracovávání studií proveditelnosti, marketingových výzkumů, statisticko-ekonomických studií apod.). Výstupy z těchto tvůrčích aktivit publikují akademičtí pracovníci (často ve spolupráci se svými tuzemskými i zahraničními kolegy) v podobě odborných monografií, příspěvků na konferencích, odborných statí a článků apod.
Mendelovo muzeum Masarykovy univerzity
________________________________________
centrum
Mendel-morganismus.
Morganova universita v Baltimoru a vláda USA nabídla v šedesátých letech Brnu financovat ústav nesoucí jména obou vědců. Zafinancovat to mělo USA. Brno mělo nabídnou pozemek pro universitní campus. Architektonická problematika tohoto projetu byla blízká nejen Fuchsovi, ale zejména Rozehnalovi, který se zabýval nejenom nemocničním areálem ale také novou universitou v Brně. Záměr zhatil režim, který se obával průsaku myšlenek a lidí přes "železnou oponu".
Dneska se už o Morganovi nemluví, existuje však Nové Mendelovo centrum, které založily v Brně instituce a organizace i firmy, které svou činností mají blízký vztah k zakladateli genetiky G.J. Mendelovi. Na aktivitách centra se budou podílet brněnské univerzity, Mendelovo muzeum, odborná vědecká pracoviště, soukromé firmy i Starobrněnské opatství, kde Mendel působil. Vznik centra završil podpis memoranda o spolupráci mezi Mendelovou univerzitou a Mendelovým muzeem Masarykovy univerzity.