"Pozdně barokní socha svatého Jana Nepomuckého v Úhrově je z roku 1770. Stojí na hrázi rybníka při severozápadním okraji obce. Její hodnotu podle Ampapové podtrhuje přítomnost nápisu s přesnou datací a informací o donátorovi spolu s umělecky provedeným rodovým erbem rodu Dobřenských."
-------------------------------------
"Min uže nět"
A také už zřejmě nikdy nedojde k realizaci "avantgardní" myšlenky, jejíž autor - někdejší redaktor jihlavské Jiskry Milan Dvořák - by nejraději osadil pamětními tabulkami všechny domy s podobnými nápisy v azbuce, jimiž sovětští vojáci v prvních dnech po válce označovali, že byl "kvartal prověren"
Trápila ho otázka, jaký že to vůbec máme vztah k "pokrokovým tradicím", když sdělení gardového poručíka Rvalova "Kvartal prověren - min nět" není zvěčněno pro příští generace podobnou pamětní tabulkou jako třeba to, že "V tomto domě bydlil v roce 1830-31 Karel Havlíček Borovský
. . .  „Historii píše život a je na nás, abychom naši dělnickou, pokrokovou tradici a její symboly lépe ochraňovali a zakládali. Nemohu než sáhnout v této souvislosti pro jiný příklad.
---------------------------------------------------
Kdysi stál cestou na Kalvárii v Jihlavě starý most a na něm socha sv. Jána. 
Starý most ustoupil novému, který se stal vstupem do budoucího moderního sídliště města. Samozřejmě že se nezapomnělo na renovaci sochy sv. Jána
nákladem cca 15.000 korun
i na příslušné místo na novém mostě,
kam by měl být opět umístěn.
Nestane se tak a je to moudré.
----------------------------------------------------
Projektant tu dbal pozorně památky, možná i umělecké. My bychom měli pamatovat na to, aby na ono prázdné místo (kam chtěl projektant sochu znovu umístit) vyplnila soch třeba sportovce"…
"Musíme naše inženýry-architekty učit uctívat památku dělnické třídy a komunistické strany.
A pokud některým z nich tyto myšlenky nejsou blízké, ukládat jim v tomto smyslu konkrétní požadavky
k odbornému ztvárnění.
Generace dnešní i příští ocení bezpochyby skutečnost, jako je plánované postavení pomníku prezidentu Gottwaldovi v sídle okresního města
na památečním místě, z něhož k občanům Jihlavska  promlouval“.
Dnes to lze ještě prostorově řešit.
Za pět let bude pozdě. Tady - i jinde."
----------------------------------------------------
Ještě štěstí, že v historii žádný plod přisluhování tomu, co momentální představuje dobré bydlo, v porovnání se skutečnými hodnotami neobstojí a že nás nic nenutí učit "naše inženýry - architekty myslet a tvořit především ideově, v úctě ke komunistické straně"
Josef Jelínek
Jihlavské listy 28. 6. 94
-----------------------------------------------
Pozdně barokní socha svatého Jana Nepomuckého v Jihlavě na mostu přes Jihlavku v ulici Okružní.
  Jeho realizace vyprojektoval a realisoval Ing. Václav Hlaváč v souladu s stav. povolením I.stavby  i konsolu na kterou měl být původní sv.Ján vrácen vrácen.

"Samozřejmě že se nezapomnělo na renovaci sochy sv. Jána nákladem cca 15.000 korun i na příslušné místo na novém mostě, kam by měl být opět umístěn.
Nestane se tak a je to moudré."
Proč ?
Protože citovaný článek byl sepsán na výročí Vítězného Února v roce 1975.

Lidé, bděte!
kniha od: Julius Fučík
Po smrti autora byly různě vybírány jeho dřívější články, některé z nich byly publikovány i knižně, jiné časopisecky a tahle kniha je zaměřená na odkaz pro další generace, aby člověk bojoval za lepší svět, a obětoval se pro něj.
 Žánr Literatura naučná, Historie
Vydáno 1950, SNDK - Státní nakladatelství dětské knihy
 
 Úvaha o nedostatečnosti materialismu a jeho hodnot
Ján Lauko | Čtvrtek, 2. 1. 2020 v 16:11

Válková se v KSČ podílela na šikaně disidentů. S mužem, který poslal na smrt Horákovou
AKTUALIZOVÁNO
MICHAL PŮR
9. LEDNA 2020 • 11:00
Bývalá ministryně spravedlnosti Helena Válková na přelomu 70. a 80. let minulého století hájila zákony namířené proti tehdejším disidentům. INFO.CZ má k dispozici několik článků, v nichž hlavní favoritka na post ombudsmanky a současná vládní zmocněnkyně pro lidská práva popisuje nutnost resocializace odpůrců režimu. Článek v prvním čísle časopisu Prokuratura z roku 1979 sepsala dokonce s Josefem Urválkem, který se jako komunistický prokurátor účastnil procesu s Miladou Horákovou a nese přímou zodpovědnost za desítky justičních vražd. „Naprosto odmítám, že jsem se jakkoliv podílela na šikaně disidentů. To je absolutní a urážlivá lež,“ reagovala Válková pro INFO.CZ. 
„Smyslem výkonu trestu odnětí svobody je chránit společnost, vést odsouzeného k řádnému životu, k dodržování socialistického právního řádu a pravidel socialistického soužití,“ píše Válková s Urválkem v úvodu článku k takzvanému prokurátorskému nebo také ochrannému dohledu, který mohly soudy ukládat od roku 1973. Komunistickým soudcům uvedený institut umožňoval například přikázat odsouzeným pobyt jen v určitém obvodu, uvalit zákaz návštěvy určitých míst, znemožnit změnu zaměstnání, popíjet alkoholické nápoje a podobně. V podstatě šlo o domácí vězení uvalované na nepohodlné občany.
„Helena Válková obhajovala institut ochranného dohledu jako oprávněného právní postupu. Ten byl přitom převzat ze sovětské praxe jako nedemokratický nástroj, který byl často zneužíván proti politickým oponentům,“ řekl INFO.CZ historik Petr Blažek.
 Článek Heleny Válkové a Josefa Urválka o ochranném dohleduautor: Info.cz
Válková tehdy pracovala ve Výzkumném ústavu kriminologickém při Generální prokuratuře ČSSR (GP ČSSR) a ochrannému dohledu se věnovala dlouhodobě. V časopisu Prokuratura jsou k nalezení dva články z let 1979 a 1981. „Problému“ ale také zasvětila svoji kandidátskou práci v roce 1982 a následně i celou publikaci, která vyšla v roce 1984 (Ochranný dohled, jeho místo, účinnost a možnosti v systému zacházení s recidivními delikventy).
„Brněnský Anthropoid“ i hrůzy nacismu a komunismu: TOP články INFO.CZ o historii
„GP ČSSR plnil vedle jiného důležitou koordinační a dohledovou roli při přípravě politických procesů. Je přitom příznačné, že Válková o využívání ochranného dohledu proti politickým oponentům nepsala a tvářila se, že tento problém neexistuje. Musela přitom o používání tohoto nástroje proti oponentům režimu vědět, neboť o těchto případech vznikla řada interních dokumentů v rámci komunistického bezpečnostního aparátu,“ dodává Blažek.
Ochranný dohled mohl být uložen i běžným recidivistům, ale případy z tuhé normalizace ukazují, že to byl oblíbený nástroj k šikaně disidentů, který má kořeny v tehdejším Sovětském svazu, na což poukazuje i historik Blažek. Generální prokuratura ČSSR se sovětskými prokurátory čile spolupracovala. Válková sama tuto spolupráci popisuje v jednom ze svých článků v časopise Prokuratura nazvaném příznačně „Výchovná úloha hlavního líčení“.
„Z podnětu Všesvazového ústavu pro výzkum příčin a prevence zločinnosti při GP SSSR v Moskvě bylo dohodnuto s Výzkumným ústavem kriminologickým při GP ČSSR v Praze uspořádat společný výzkum výchovné úlohy hlavního líčení, jakožto neobyčejně důležitého úseku soudní práce, kdy zásada veřejnosti umožňuje občanům sledovat proces a vyvozovat z něho určité závěry stran spravedlivosti a či nespravedlivosti a jiných momentů významných pro formování mravního a právního vědomí,“ píše Válková. Ve chvíli, kdy se spolupráce mezi GP ČSSR a GP SSSR prohlubovala, sovětský „vynález“ ničil životy lidí, ve velkém pak po vzniku Charty 77.
Mlátil a psychicky deptal chartisty. Při výslechu Kafka dokonce popálil ruce Třešňákovi
Ochrannému dohledu neunikla řada známých tváří disentu, včetně mluvčího Charty 77 Ladislava Lise. Ivan „Magor“ Jirous mu věnoval dokonce jednu ze svých sbírek poezie. K tříletému ochrannému dohledu byl v září 1981 odsouzen například i sociolog a polistopadový politik Rudolf Battěk.
„Pro Rudolfa Battěka z toho vyplývají tyto povinnosti: a) sdělovat orgánu, vykonávajícímu ochranný dohled (tj. policii) potřebné údaje o zdrojích své obživy a na jeho žádost tyto údaje prokazovat, b) osobně se hlásit u tohoto orgánu ve lhůtách, které on stanoví c) trpět vstup tohoto orgánu do svého obydlí, d) předem oznamovat tomuto orgánu vzdálení se z místa pobytu,“ píše Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných v jednom ze svých hlášení. Battěk měl ovšem obrovské štěstí – z vězení byl nakonec propuštěn na podmínku a ochranným dohledem tak projít nemusel.
Jedno z největších justičních „zvěrstev“ se odehrálo v procesu se zakladatelem samizdatové knihovny Libri Prohibiti Jiřím Gruntorádem, který byl odsouzen v červenci 1981 za „podvracení republiky“ k tříletému ochrannému dohledu, tedy k maximální sazbě. Čtyři dny budovu Městského soudu v Praze obléhali příslušníci StB i VB a nepustili do soudní síně nejen Gruntorádovy kamarády, ale ani nikoho z rodiny. Gruntorád byl prvním, komu byl uložen ochranný dohled na základě politického deliktu, což vyvolalo pobouření i za hranicemi tehdejšího Československa.
„Stávalo se, že policajti přišli ve tři ráno a museli jste je pustit dovnitř. Nemuseli mít žádné povolení a mohli vykonat domovní prohlídku,“ řekl INFO.CZ Gruntorád. Podle něj je rovněž třeba připomínat, že nebýt ochranného dohledu, nezemřel by ve vězení v roce 1988 ani politický vězeň Pavel Wonka. Ten skončil v komunistickém žaláři poté, co porušil podmínky právě ochranného dohledu. Wonku zradil vyčerpaný organismus a nebyla mu ani poskytnuta odpovídající lékařská pomoc.
Disidenti byli vyděděnci, dceři jsem šeptal, že Havel jednou bude prezident, vzpomíná obhájce Hulík
Oslovené disidenty i historiky pobuřuje, že Válková v současnosti nejen zastává funkci vládní zmocněnkyně pro lidská práva, ale rovněž patří k hlavním favoritům na post ombudsmana, tedy veřejného ochránce práv.
„JUDr. Válková byla nejen členkou KSČ, ale byla také součástí justičního aparátu, který se před listopadem 1989 podílel na přípravě zákonů a dalších právních norem, stejně jako na vyhodnocování jejich uplatňování. Je absurdní, že v současnosti zastává roli vládního zmocněnce pro lidská práva a nyní dokonce kandiduje do funkce veřejné ochránkyně práv. Považuji to za naprostý výsměch obětem totalitního režimu a ukazuje to, že se do čela státu skutečně dostávají lidé s nevábnou minulostí,“ uzavírá Blažek.
Sama Válková odmítá, že by se jakkoliv podílela na šikaně disidentů. „To je absolutní a urážlivá lež. Mnohokrát jsme řekla, že jsem za minulého režimu nebyla žádnou hrdinkou, jako mnozí jiní, chtěla jsem se pouze věnovat mé práci a její součástí bylo psaní odborných statí a komentářů, to je celé,“ uvedla pro INFO.CZ.
Institut ochranného dohledu byl podle ní původně namířen na recidivisty, kteří páchají majetkovou a násilnou trestnou činnost. „O tom jsem psala. Jestli, a jak to režim zneužíval, o tom jsem samozřejmě neměla ponětí,“ tvrdí Válková.
--------------------------------------------------------------------------------------
Ilustrace kniha na str.  25 vypadá dost přesvědčivě.
Zajímavé také je kolik let než byla Válková odejíta /asi cca 20 let/ trvala kauza studentského vůdce arch. Laštovičky, se Snášelem. Nedávno zemřelý arch Ruller první post-kom děkan byl ve funkci, což ovlivnila trojice studentů, jejímž vedoucím byl Laštovička.
Oslovené disidenty i historiky pobuřuje, že Válková v současnosti nejen zastává funkci vládní zmocněnkyně pro lidská práva, ale rovněž patří k hlavním favoritům na post ombudsmana, tedy veřejného ochránce práv.
I neosloveného Zdeňka Gryce

V ČEŠTINĚ SE TOMU ŘÍKÁ: „KOZA ZAHRADNÍKEM“
-------------------------
Svatý Jene z Nepomuku, drž nad námi svoji ruku...
https://cske.sk/771-svaty-jene-z-nepomuku-drz-nad-nami-svoji-ruku.html
Odkazem sv. Jana Nepomuckého dnešní době je odstraňovat hřích ze svých srdcí a zvrácenost ze života.