Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

Tak trochu jako v céčkovém hororu si chvílemi připadá divák v hledišti Malé scény HDJ při představení nové inscenace Neuvěřitelné dobrodružství Ústavy.

Řekneme-li, že její výchozí dějová linka v zásadě ničím nevybočuje z obvyklých klišé té nejděsnější filmové zombie produkce, nebudeme daleko od pravdy.
Ústy jedné z postav to ostatně zaznívá i v samotném textu hry: „Dyť to je jak z blbýho filmu.“ Autoři tak ovšem přiznaně verbalizují, že příběh o náhlé psychóze, která během noci postihne všechny spící lidi na zeměkouli a promění je v zombies, je jen svého druhu nosičem. Jakýmsi kmenem, na který divadelníci naroubovali štěpy zajímavých psychologických situací. Ty pak staví aktéry do dilemat a před obtížná rozhodnutí.

Skupinka přeživších zůstává po apokalypse na několik měsíců uvězněna v nočním supermarketu. Nemají informace a nezbývá jim, než si v krizové situaci zvolit své představitele, stanovit pravidla ohledně chování i spotřeby zásob, dodržovat je, hlasovat. Ideální zmenšený model společnosti s demokratickým systémem řízení!

Díky scénickému řešení se divák stává součástí tohoto prostoru. Jeho ztotožnění se situací postav umocňuje fakt, že spolu s nimi sleduje zevnitř dění za sklem, „tam venku“, kde se po celý čas potácejí nemrtví, jejichž kousnutí (neřešme tu logicky, proč vlastně) činí zombies i z jejich obětí.

Nahlédneme-li na scénu z pohledu její funkčnosti, je efekt téměř dokonalý. Pro ty z nás, pro něž je i v reálném světě pohyb v prostředí unifikovaných nákupáků totálním utrpením, se pobyt v téhle pozitivní růžové a zelené stává už po pár minutách takřka nesnesitelným. Tuhle funkčnost ovšem zařaďme k velkým kladům inscenace.

Úvodní pasáže, v nichž se příběh staví a rozehrává, prožívá divák s vírou a doufáním, že z toho „něco bude“ a že snad „něco přijde“. A očekávání se pak skutečně naplní v momentech, kdy autoři nápaditou konstrukcí vytvoří konfliktní situace.

V nich se nezbytně projeví agrese, vypočítavost, sobectví, amorálnost a další (nejen) negativní lidské vlastnosti. Postupně nastupuje anarchie, otevřená diktatura, brutální násilí.

Princip stavby inscenace, její sdělení i scénické uchopení jsou tady jasné a pochopitelné. Přesto její zhlédnutí vyvolává jakýsi ambivalentní pocit.
Možná spočívá v určité žánrové rozmělněnosti. Pohyb rozkládajících se mátoh (zombies) za sklem supermarketu totiž s postupem času přechází až příliš do polohy veselé parodie.

Nosné, psychologicky silné a tragické momenty v ději vstupují do této parodické atmosféry mnohdy nečekaně, až šokově. Jejich účinek je tedy místy o to silnější. Na druhou stranu je ale pro diváka většinou  složité se přeladit ze zábavné parodické polohy, která dostává snad až příliš velký prostor.

Výsledkem je jakási nevyváženost, neukotvenost, rozhozenost. „Nelituji, že jsem to viděla, ale že bych na to nějak zvala, to asi ne,“ zněla po premiéře hodnotící věta jedné z divaček, která před divadlem celkový dojem ze zhlédnutého představení vystihla dosti přesně.

Hrůza a děs z bezvýchodných situací tedy vlastně dosti často nepřicházejí tam, kde mají přijít. Jsou tu, ale je zapotřebí zvolenou stavbu inscenace přijmout a silné momenty si v ní hledat, vytahovat.

Divadelníkům se nicméně daří na zvoleném modelu velmi zřetelně pojmenovat úskalí demokracie. Výstižně ukazují, že není a nemůže být samospasitelná, že často přináší situace, které nemají žádné dobré, natož pak ideální řešení.

Žádné pravidlo zkrátka není dokonalé, ale bez nich to nejde. Aby demokratická pravidla ve společnosti fungovala, je k tomu zapotřebí ještě pár drobností - svědomí, morálka, zdravý rozum.

A ještě další nejméně dva velmi silné momenty novinka na Malé scéně HDJ přináší. Tím prvním je motiv sebeobětování, hrdinství. Druhým pak úvaha nad tím, že jako silná morální osobnost či dokonce hrdina se často projeví ten, od koho to až tak moc nečekáme. A pozor, platí to i naopak, jak celkem zřetelně ukazuje třeba naše politická realita.

Tento velmi silný aspekt inscenace dokážou i na minimálním prostoru přenést k publiku zkušení hráči Eva Kaplerová a Milan Šindelář. Z dalších hereckých výkonů zaujmou např. Stanislav Gerstner a Zdeněk Stejskal vykreslením prvků agrese, respektive totalitního myšlení, anebo Šárka Čermáková velmi vyzrálým hereckým ztvárněním postavy zdravě sebevědomé, vyrovnané dívky Magdy.

Diskuze k článku