Reklama
Dnes je čtvrtek 28.03.2024     svátek má Soňa

Herci, ti hrdinové okamžiku, jako první nesli v Jihlavě svou kůži na trh

O DISTRIBUCI letáků se starali i studenti prvního ročníku tehdejší Vysoké školy zemědělské v Jihlavě.  Foto: Petr Klukan
O DISTRIBUCI letáků se starali i studenti prvního ročníku tehdejší Vysoké školy zemědělské v Jihlavě. Foto: Petr Klukan

28.11.2019 Čtenáři píší/Komentáře (15), autor:
Zuzana Minstrová  (autorka je bývalá  dramaturgyně

Být poslední nemusí být vždycky ostuda. Protože i ten poslední článek pomáhá držet pevně celý řetěz. Horácké divadlo v Jihlavě se před třiceti lety připojilo ke stávce studentů a divadel jako poslední v republice, v úterý 21. listopadu. 

Divadlo bylo ve složité situaci. Historická budova se kvůli plánované rekonstrukci postupně vyklízela, herci si osahávali náhradní prostory Divadla Na Kopečku v jihlavské psychiatrické léčebně. Počítalo se i s tím, že až se divadlo zavře, budeme hrát také v Domě kultury.
Akčnost divadla v listopadových dnech před třiceti lety brzdil také fakt, že mladší část souboru do Jihlavy dojížděla z jiných měst a víkend 18. a 19. listopadu trávila mimo Jihlavu doma. Navíc měli herci i v pondělí 20. listopadu volno, ten den byl tzv. náhradním dnem. Proto jsme se mohli sejít až v úterý 21. listopadu.
V listopadu 1989 se paralelně zkoušely dvě inscenace, Svatá rodina (v psychiatrické léčebně) a Caesar (v historické budově). Kvůli přípravě staré budovy na rekonstrukci v ní nebyla naplánovaná už téměř žádná představení. Přesto jsme stávku vyhlásili.

 

Revoluční nálada
Měli jsme štěstí, že Svatou rodinu připravovala jako host režisérka Kristina Taberyová z Prahy, dcera české herecké legendy Zdeňka Štěpánka. Ta přijela na zkoušku v úterý 21. listopadu značně revolučně naladěna. 
Z víkendu v Praze do Jihlavy dorazily plné emocí i mladé herečky Andrea Bogušovská a Daniela Hrabáková, z Brna jsme pak přivezli informace o bouřlivém víkendu někteří z nás ostatních. Měli jsme v ruce první letáky, fotografie z brutálního policejního zásahu na Národní třídě, a někdo přivezl i videokazetu se záznamem zásahu. My, Na Kopečku, jsme začali okamžitě jednat.
Místo zkoušky jsme k mírné nevoli kolektivu druhé připravované inscenace svolali schůzi divadla, abychom si odsouhlasili vyhlášení stávky, zvolili stávkový výbor a další potřebné kroky. Divadlo tehdy pevně držela v rukou místní buňka KSČ a ROH. Nebyli jsme si jistí, jak hlasování 21. listopadu dopadne, jestli se nám podaří stávku prosadit. „Naše děti si mlátit nedáme,“ vykřikl tehdy jeden ze starších herců. A nám, mladším, spadl kámen ze srdce.
Vrhli jsme se do rozmnožování letáků, které jsme rozdávali lidem a jimiž jsme oblepili divadlo. Do výlohy staré budovy jsme umístili video, kde jsme promítali záběry z Národní třídy. Informovali jsme o tom, co se stalo, i o tom, co se nyní děje a co chystá Občanské fórum, seznamovali občany s jeho (a našimi) požadavky.
Připravili jsme u kašny na dnešním Masarykově náměstí první mítinky – bohužel si nepamatuji, jestli se ten úplně první konal již v úterý 21. listopadu. Pamatu
ji si jen skromnou účast občanů, cca pár desítek lidí. Ta ale postupně rostla, i díky našemu charismatickému řeč
níkovi, mladému herci Tomáši Dobrovolnému.
Spojili jsme se s místními studenty, ale především s ostatními divadly, abychom byli v konání jednotní. Po prvních dnech stávky jsme museli zvolit nový stávkový výbor, tentokrát s výrazně nižším věkovým průměrem, neboť členové prvního stávkového výboru onemocněli.

 

Kdo je to ten Havel
Odvolali jsme ředitele divadla (v období 1987 – 1990 byl ředitelem HDJ Zdeněk Dryšl: pozn. red.) a zrušili místní buňku KSČ. Část z nás v divadle i přespávala. Hlídali jsme tak budovu před případným vniknutím policejních složek, před strháváním plakátů, a podobně. 
První týden po zásahu na Národní třídě nebylo vůbec nic vyhráno. Pamatuji si, jak se nás televizní redaktorka zkraje stávky ptala, jestli jsme ve stávce, a odvolávaný ředitel jí odpověděl, že tak napůl. Že stávku sice podporujeme, ale nehrajeme proto, že jde divadlo do rekonstrukce.    Za  stávkový vý-
bor jsme samozřejmě uvedli tento výrok na pravou míru.
Připravili  
jsme v Domě kultury také pár besed diva
delníků s diváky. Místo naplánovaných představení. Narychlo jsme nazkoušeli několik ukázek ze zakázané literatury, například jeden dialog od Ludvíka Aškenazyho o výslechu mladé dvojice, která se omylem vrátila ze zájezdu na Západě později než ostatní. Seznamovali jsme lidi také s tím, kdo je Václav Havel.
První týden až do vyhlášení generální stávky 27. listopadu byl hektický a nebylo vůbec jisté, jak všechno dopadne. Pamatuji si, jak za mnou přijeli dva úředníci z nějaké krajské instituce v Brně (zřejmě KNV). Uprostřed napůl vyklizené místnosti, plné beden a nepořádku, stáli v oblecích u dveří kanceláře, s aktovkami v ruce. Jejich jména se mně vykouřila z hlavy, ale to, co říkali, nezapomenu nikdy. 
Přesvědčovali nás, abychom ukončili stávku a distancovali se od OF a celého revolučního dění. Šlo jim o to přetrhnout řetěz stávkujících divadel. 
„Jste mladí. Jestli prohrajete, postaráme se o to, aby nikdo ze stávkového výboru až do smrti nedostal slušnou práci,“ řekl tehdy jeden z mužů. „Ale my vyhrajeme,“ odpověděla jsem a oba muži se spěšně odporoučeli.

 

Pocit pospolitosti
V lidech se probudilo něco nevídaného, pocit pospolitosti a solidarity. Prozářila je naděje na svobodu a demokracii. Nosili nám do divadla jídlo i peníze. Nepamatuji si, kolik to tehdy bylo, určitě několik desítek tisíc korun, což bylo v té době strašně moc peněz. Většina zbyla neutracena – na začátku roku 1990 jsme částku poslali jihlavské nemocnici na nákup gama nože.
Do Jihlavy přijížděli i pražští herci, kteří nám vozili materiály a plakáty, ale hlavně se pokoušeli dostat s informacemi do fabrik, k dělníkům. Neměli to jednoduché, leckteří vrátní je odmítali do továrny pustit. Jedním z herců byl i jihlavský rodák Ondřej Vetchý. My jsme naopak pro další informace a instrukce jezdívali do Prahy, jak si pamatuji, jednu schůzi stávkových výborů divadel a umělců tehdy řídil zpěvák Michal Prokop.
Generální stávka 27. listopadu zlomila zbytky odporu bývalého režimu. Hlavní informace o situaci už lidem přinášela média, včetně Československé televize. A zvolením Václava Havla prezidentem 29. prosince bylo vyhráno. 
Byla to nádherná doba. Velké poděkování patří hlavně obyvatelům Jihlavy, protože bez jejich podpory by byla sametová revoluce záležitostí jen Prahy a velkých měst. 
Náš stávkový výbor se v létě 1990 rozprchl do divadel v jiných koutech republiky. Z nejmladších členů nikdo v Jihlavě   nezůstal.  Protože  jsme v tehdejší hektické době nemysleli na historii, na to, že bychom si měli dokumenty archivovat, že bychom měli víc fotit a uchovat pár fotografií z té doby, přináším alespoň mé kusé vzpomínky. Proto, aby se na důležitou úlohu Horáckého divadla nezapomnělo. Neboť herci, ti hrdinové okamžiku, jako první tehdy nesli v Jihlavě svou kůži na trh.

Diskuze k článku

  Přihlaste se prosím do diskuze JL

E-mail:

Heslo:

Komentáře ke článkům mohou vkládat pouze registrovaní čtenáři

Registrace nového uživatele
Napište i vy, svůj vlastní článek - formulář ZDE
Reklama
01.03.2024 Čtenáři píšíTřešť je plná skvělých muzikantů

Lidovku v Třešti jsem navštěvovala od roku ´89 až do roku ´99. Za tu dobu jsem stihla absolvovat dva cykly houslové průpravy u paní učitelky Wildmanové, na kterou dnes moc ráda vzpomínám. Také ...

Komentáře (0)
29.02.2024 Čtenáři píšíAd… Značka Café Etage končí, subkultura mizí z dalšího tradičního podniku v Jihlavě

Na článek Jihlavských listů o aktuálním ukončení činnosti kavárny a galerie Café Etage, subkulturního prostoru v patře domu na Masarykově náměstí 39 v Jihlavě, zareagovala telefonátem ...

Komentáře (0)
28.02.2024 Čtenáři píšíPotravinářské inspekce: Nejčastěji se klame se sýrem

Každá čtvrtá kontrolovaná restaurace klamala spotřebitele v informacích o nabízených pokrmech. Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI) pravidelně ověřuje pravdivost údajů ...

Komentáře (0)
26.02.2024 Čtenáři píšíVRT? Jde zejména o to, umožnit propojení Berlína s Vídní

O vysokorychlostních tratích (VRT) toho bylo napsáno již poměrně hodně, bohužel ne vždy byly informace přesné a úplné. Podívejme se tedy ještě jednou na tuto problematiku, tentokrát spíše ...

Komentáře (1)
25.02.2024 Čtenáři píšíTo nevymyslíš… anebo Život je boj

Chtěla bych se s vámi podělit o zážitek, který se denně neděje a snad se ještě nikomu ani nestal. Byl krásný den, neděle dopoledne. S manželem Františkem jsme se v klidu nasnídali a v ...

Komentáře (0)
24.02.2024 Čtenáři píšíPtám se, co se vlastně změnilo?

Píše se rok 1944. To byl rok, kdy jsme se mnozí dnešní důchodci narodili a měli to štěstí, nebo smůlu, že jsme se dožili tohoto požehnaného věku v dnešní době, kdy s námi všichni mladšího ...

Komentáře (0)
23.02.2024 Čtenáři píšíChodíme pro mozek a radost

Stejně jako v uplynulých letech, uskuteční se i letos v měsíci březnu Národní týden trénování paměti. S touto akcí je spojen také aktivizační program Chodíme pro mozek v týdnu od 11. ...

Komentáře (0)
21.02.2024 Čtenáři píšíJak zlepšit ochranu biodiverzity? Sledovat její genetickou úroveň s ohledem na „klimazměnu“

Genetická variabilita je základem biologické rozmanitosti, důležitým předpokladem životaschopnosti druhů. Mezinárodní vědecký tým v nové studii přináší návod, jak sledovat změny genetické ...

Komentáře (0)
18.02.2024 Čtenáři píšíJak můj táta chytal sumce

Sice je únor a počasí zrovna není to nejlepší, co bychom si my přáli. Přesto při každém otevření šuplíku je očividné, že potřebuje uklidit. A tak narážím na staré zašle fotografie, ...

Komentáře (0)
17.02.2024 Čtenáři píšíPostřehy ze supermarketu

„Úsmev, úsmev, to je šanca premenená…“ Proč jsem na úvod tohoto článku napsala úryvek z písně skupiny Modus? Hned vysvětlím. Když se v Jihlavě otevíral supermarket Billa, objevila ...

Komentáře (0)
16.02.2024 Čtenáři píšíVzkaz mým dobrým andělům

V letošním roce, dá-li Pán Bůh, oslavím 7. září kulaté narozeniny, tj. 90 let, nebo taky ne. To se uvidí. Ten loňský rok nebyl ke mně ani trochu vlídný. Přinesl mi jen samé trápení ...

Komentáře (0)
15.02.2024 Čtenáři píšíPrvní vysvědčení v prvních třídách loucké školy si děti parádně užily

Pro děti v první třídě, jejich rodiče i paní učitelky je okamžik rozdávání prvního vysvědčení zásadním okamžikem plným emocí, hrdosti a očekávání. Pro děti v první třídě je ...

Komentáře (0)

Reklama
© 2007 Parola s.r.o. - užití obsahu včetně převzetí článku bez písemného souhlasu Paroly spol s r. o. je zakázáno. Výroba www stránek a eshopů
S-Rank (www.seznam.cz) www.i-asap.net