Petr Klukan
šéfredaktor
tel.:+420 567 578 004
mobil:+420 732 554 850
klukan@jihlavske-listy.cz

Nic se nestane samo od sebe, takovými slovy začal Michal Stehlík svou přednášku o prvních dnech události, kterou dnes nazýváme „sametovou revolucí“. 

Rozvědčíci věděli, že režim padne
Než se však k listopadovým událostem dostal, popsal dobu před rokem 1989. Tehdejší KSČ nelze upřít investice do sociálního státu, na druhé straně byla posílena role StB. Tehdejší vládnutí historik nazývá gerontokracií, vládou starců. Tváří tvář nejen ekonomickým problémům byli totiž bezradní. 
„Štrougal odešel z vlády v roce 1988, protože s tím už nešlo nic dělat,“ prohlásil Stehlík, „končí schopnost KSČ vládnout.“  
„Na setkání rozvědek v roce 1988 již rozvědčíci věděli, že režim KSČ končí,“ řekl historik a přečetl úryvky z jejich diskuze. 
Ač si mnohdy připadáme jako střed světa, Československo byla jedna z posledních zemí ve střední Evropě, v níž komunistický režim padl. V Polsku již byly nezávislé volby, Maďaři vyhlásili nezávislost vůči SSSR. 
V paměti máme východoněmecké spoluobčany, kteří houfně utíkali na Západ přes ambasádu v Praze a ulice hlavního města zaplavily trabanty. Pád berlínské zdi se odehrál již 9. listopadu 1989.  
Jak historik poznamenal, 41 let komunismu padlo za 42 dní. 

17. listopad a založení Občanského fóra
Rozbuškou změny byla v pátek 17. listopadu studentská demonstrace. Své důležité místo v události, která byla prvopočátkem sametové revoluce, byla dezinformace, že jeden ze studentů (Martin Šmíd) v průvodu zemřel. Mimochodem, v předních řadách průvodu šel také agent StB Ludvík Zifčák. 
Tehdejší generál Lorenc situaci bagatelizoval, Jakeš byl v předvečer víkendu na Orlíku, a tak se komunisté neuměli rychle zorientovat. Reakcí na násilí proti studentům bylo ohlášení pondělní stávky.  
Dne 19. listopadu se zakládá Občanské fórum (OF). Tehdejší mluvčí Charty představuje Václava Havla a žádají vyšetření událostí na Národní třídě. O další den později se konají demonstrace v celé republice. ÚV KSČ řeší, co dělat. Mají zasáhnout silově? „Nikdo z vlády neměl vůli říci ano, včetně generála Václavíka,“ dodává Stehlík.  
Skutečnost, že bylo upuštěno od mocenského řešení, byla důležitým krokem k dalšímu vývoji. 
Komunistický premiér Ladislav Adamec se setkává 21. listopadu s OF, ale odmítá se sejít s Václavem Havlem. 
Další demonstrace požadují již konkrétní věci - svobodu slova, shromažďování… ÚV KSČ neví co dál a jeho členové rezignují. Personální vyprázdněnost KSČ pak vidí historik Stehlík i ve jmenování Karla Urbánka do čela KSČ. Ten si při prvním setkání s Havlem nechá podepsat jeho knihu (sic!).
Pětadvacátý listopad – přichází amnestie pro některé politické vězně, na Letenskou pláň přišlo tři čtvrtě milionu lidí, šestadvacátý listopad – Adamec jedná s Havlem, sedmadvacátý listopad – koná se generální stávka po celé republice. 
Na pražské Václavské náměstí přichází až 300 tisíc občanů. Karlové Kryl a Gott zpívají z balkonu vydavatelství Melantrich hymnu. Jedná se o jakýsi symbol smíření, přesto si prý Karel Kryl do smrti vyčítal, že udělal chybu. 

Nezastupitelná úloha Mariána Čalfy
StB nezahálí a vydává interní zásady pro činnost, jak se chovat v nové situaci. Jak? Infiltrovat se do OF a získávat diskreditační materiály na představitele OF. Již 1. prosince dochází ke skartaci operativních (živých) svazků, které se pálily na různých místech v republice. 
Těsně před Vánocemi končí Lidové milice, StB nezasahuje ze strachu z procesů kvůli nezákonnosti. 
„Konstruktérem nové vlády je Marián Čalfa,“ pokračuje chronologicky historik Stehlík. Ve vládě KSČ ztrácí většinu. Lid se seznamuje s novými pro něj dosud neznámými jmény – Valtr Komárek, Václav Klaus, Ján Čarnogurský, Richard Sacher…
Husák 10. prosince tiše rezignuje.
Disent ani opozice neměly žádné ekonomy. Proto přichází ti, které vyprodukoval Prognostický ústav založený v roce 1984. 
Úloha premiéra Čalfy, právníka a dlouholetého funkcionáře KSČ, se projeví i později. Havlovi garantuje, že v Parlamentu vše dohodne – když se Alexander Dubček stane předsedou Federálního shromáždění, bude Havel prezidentem. A to i přesto, že po prezidentském křesle touží sám Dubček. 

Komunističtí poslanci nás provedli změnou
Při vysvětlování listopadových událostí pak historik Stehlík položí řečnickou otázku: Jak chcete zakazovat komunistickou stranu, když vás provede celou změnou?
Plných 93 % poslanců je totiž komunistických. Čalfa dodrží slovo a pro Havla, do nedávné doby nepřítele, zvednou všichni poslanci ruku. Václav Havel se stává prezidentem republiky. A potom až do června roku 1990 Parlament, složený většinou z komunistických poslanců zvolených v roce 1986 (část jich rezignovala a byla nahrazena kooptovanými poslanci – na Jihlavsku se stali poslanci např. Pavel Svítil a Petr Brodský – pozn. red.), schvaluje jeden potřebný zákon za druhým. 
V prvních svobodných volbách v polovině roku 1990 drtivě vítězí OF v Česku a na Moravě a Veřejnost proti násilí na Slovensku. Tady přednáška historika Michala Stehlíka končí. 
Ozývají se dotazy přítomných. Jeden z nich zní: To nám chcete říct, že nás komunisté provedli změnami a máme jim být vděčni? 
„Kontinuální změna zákonů byla tou kvalitativní podstatnou změnou. Kdo sedí na Hradě je jen symbolem,“ zní odpověď historika. 
Ve vzduchu pak visí již jednou vyřčená otázka: Kdo by chtěl a měl tu vůli po tom všem KSČ zakázat? 

Diskuze k článku