Datem narození této osobnosti je 20. říjen 1914 a místem město Vídeň, ale kořeny rodiny sahají do Jihlavy. Na domě č. 63 v Sokolovské ulici na Bedřichově, kde Douchovi za První republiky bydleli, je již dvacet let pamětní deska.
Mladý Jan se vyučil elektrikářem, ale brzy se vydal za svou touhou po létání. 

V říjnu 1932 nastoupil na prostějovskou Školu leteckého dorostu, po dvou letech na vojnu od roku 1936 již sloužil jako výkonný pilot a instruktor převážně u Leteckého pluku 2 v Olomouci.
Patnáctým březnem 1939 a okupací skončila svoboda. Srdce i vojenská přísaha jej dovedly k jasnému rozhodnutí - koncem června odešel s touhou bojovat nejprve do Polska a odsud do Francie. Musel protrpět několik týdnů v Cizinecké legii. Po vypuknutí války byli čs. letci konečně přesouváni do výcviku a k útvarům. 
Do 18. května 1940 se Doucha přeškoloval na francouzské Morany MS.406 v Chartres u Paříže, pak posílil stíhací skupinu II/2. Během prudkých bojů se podílel na zničení jednoho bombardéru Dornier Do17. Těsně před kapitulací byla skupina devíti Čechů z jednotky propuštěna. Evakuovali přes Oran, Casablancu a Gibraltar do Velké Británie.

Chaos na kontinentu vystřídal řád a povzbuzující odhodlání. Dne 11. listopadu vstoupil do dobrovolnické zálohy Královského letectva (RAF VR). V hodnosti Sergeant - četař (Sgt) začal seznamovací výcvik na britských letounech a posléze sloužil i jako instruktor. Od 23. dubna 1941 působil více jak měsíc u 501. stíhací perutě „County of Gloucester“ (během bitvy o Británii u ní padl pilot Vilém Göth, který bydlel před válkou také v Jihlavě). 
Jednotka se právě přezbrojovala z již opotřebovaných strojů Hurricane Mk.I na typ Spitfire Mk.I a výkonnější Mk.IIa. Sgt Doucha absolvoval několik misí. 
V Den vzniku Československa byl povýšen do první důstojnické hodnosti Pilot Officer - podporučík (P/O). K další operační službě nastoupil 23. června 1942, kdy na základně Exeter v Devonu rozšířil řady 310. čs. stíhací perutě. Řádky v zápisníku letů dál přibývaly, zejména ofenzivní akce nad okupovanou západní Evropou - hlídky, útoky pozemní cíle, ochrany bombardérů…

Velmi náročná byla operace „Jubilee“ 19. srpna, kdy stíhači RAF kryli vyloďovací akci u francouzského Dieppe. Intenzivně se zapojil i čs. stíhací wing. 
P/O Doucha se vrhl na dvoumotorový Dornier Do217, který ale unikl do mraků. Záhy dostal do zaměřovače další a dlouhou dávkou zasáhl pravé křídlo. Naštěstí zůstal pozorný i ke svému okolí, ostrou zatáčkou těsně unikl drtivé salvě útočících Focke Wulfů Fw190. Češi onen vyčerpávající den uzavřeli s mnoha úspěchy a především bez vlastních ztrát.
Mise pro 7. listopad nesla krycí název Ramrod 35. Úkolem wingu byl doprovod amerických bombardérů nad Brest. Při návratu formaci napadly dva Fw190. Vylétly vysoko z mraků a vzápětí přebytkem rychlosti zmizely v dálce. Spitfire Mk.Vc s písmeny NN-D za sebou táhne bílou šmouhu chladicí kapaliny, P/O Doucha je zasažen. 

Motor se přehřívá, ale ještě chvíli vydrží, Anglie je téměř na dohled. 30 km od pobřeží, 1000 metrů výšky, vrtule stojí. Pilot musí ven. Obrací stroj na záda a zakrátko jej vrchlík padáku nese vstříc chladným vlnám kanálu La Manche. Po dopadu mává vzhůru, je ale nesen pouze plovací vestou, záchranný člun se nepodařilo použít. Kroužící druh se musí vrátit, paliva ubývá. Štěstí se odvrací a pokradmu přichází na scénu nemilosrdná paní Smrt. Pátrací letoun havaroval kvůli poruše a další hledání zůstalo bez úspěchu... Až 21. prosince bylo na pobřeží jižního Wallesu nalezeno a identifikováno tělo utonulého letce. K poslednímu odpočinku přijal Jana Douchu hřbitov St. Mary v Anglu v Pembroke.
Obětoval vlasti vše. Bojoval i za naši svobodu. Čest jeho památce! 

Čeští RAFáci připomínají Jana Douchu pravidelně, podobně jako řadu dalších válečných letců, a rovněž ideály, které jsou s těmito národními hrdiny úzce spojené.
Před časem jsme měli tu čest vejít do kontaktu s Douchovými příbuznými. Pan Martin Ježek se synem Janem koncem loňského roku uskutečnili cestu k hrobu. 
Společně jsme připravili nevšední propojení památky místa letcova mládí a místa posledního odpočinku ve formě přenesení hrsti hlíny. 
Tento počin vyvrcholí v rámci společného prožití výročí posledního letu 7. listopadu u pamětní desky. Díky za podporu nejen v tomto ohledu patří panu Semrádovi, domácímu ze Sokolovské ulice.

Diskuze k článku