Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

Boris (Stanislav Gerstner), umělecky založený zubař ze střední třídy a „muž své doby“, si koupí obraz. Bílé plátno s bílými pruhy. Možná si ho pořídil upřímně, možná jako investici, možná coby symbol příslušnosti ke své společenské vrstvě. Pochlubí se  svým nejlepším dvěma přátelům - a krize čtrnáct let trvajícího nerozlučného přátelství je na světě. 
Taková je základní zápletka hořké komedie Obraz, kterou Horácké divadlo otevírá svoji jubilejní sezónu. Hraje se v ní o spoustě témat - o snobismu, toleranci, přetvářce, upřímnosti, možná dokonce o udržitelnosti povrchního konzumního světa, když se na věc podíváme hodně zeširoka. 
Především ale o schopnosti vnímat, případně respektovat druhé a jejich postoje a názory. Borisovi přátelé jsou totiž z docela jiného těsta, nežli novopečený majitel obrazu z dílny „známého umělce“.
Marek (Zdeněk Stejskal) je pragmatický muž. Věci pojmenovává přímo, nekompromisně a bez okolků. Na čistě bílý obraz má názor hotový velmi rychle a velmi zřetelně.   
Ivan (František Mitáš) je pozitivní, dospělé, ale zdánlivě bezbranné stvoření. Je ale také tvárný, vzhlížející k nezlomné síle přátelství. U svých kamarádů hledá útočiště a útěk od starostí všedního dne v obchodě s papírnickým zbožím.  
Mezilidský konflikt je nasnadě a autorka Yasmina Reza (*1959) rozehrává jeho nuance hned z několika stran. Jde ostatně o její nosné téma. Na jihlavskou scénu se vrací se svým textem poté, kdy se tu v roce 2010 hrála její další světové úspěšná hra Bůh masakru. 
Připomeňme, že v ní se setkávají k přátelskému vyřešení situace a klidnému vyplnění pojistné události rodiče „oběti a útočníka“ z dětského hřiště. Také tady se civilizované setkání mění v mezilidskou „bitvu“.  
Stupňování napětí 
Hra Obraz byla přeložena do třiceti pěti jazyků. Jihlavská inscenace v režii hostujícího Mikoláše Tyce si celou atmosférou, výtvarným pojetím, uváděním bez pauzy i dalšími aspekty zachovává ráz komorního představení. Klasická rychlá konverzačka, dá se říct, kterou táhne trojice zkušených herců. 
Síla hry a inscenace není ani tak v samotné situaci, která je od počátku daná a neměnná. Spočívá spíše v obratném a jemném zkoumání věci z různých pohledů, a pak ve stupňování napětí.
A právě to je nejsilnější vjem, který si z jihlavského představení odnášíte. To gradující napětí, které vás postupně vtahuje natolik, že i ve vás roste a nutí vás pojmenovávat si vlastní názor na věc. Stát se sympatizantem toho či onoho, přiklonit se na něčí stranu, abyste vzápětí našli kus pravdy také u jeho soka.  
Původně banální situace tak narůstá a bobtná. Vytváří až nepříjemné vnitřní pnutí, potřebu ukončit konflikt, pakliže jste pacifistou, dupnout, pakliže jste opačného založení.  
To by ovšem nebylo myslitelné bez špičkového divadelního herectví. A tady svoji vysokou hereckou třídu potvrzují všichni tři aktéři: Gerstnerův Boris (sám jeho představitel je ostatně malířem a performerem s moderním pohledem na věc) je bohém, který své napětí, neurotičnost a lehké povýšenectví zdařile ukrývá pod masku klidu a nadhledu. 
Stejskalův Marek přetéká jako papiňák potřebou pojmenovávat  pravdu stůj co stůj, neschopen kompromisu a „neupřímné“ taktiky.
Mitášův Ivan baví publikum, když se dostává až do poloh bezbranného dítěte. Stává se zranitelným tvorečkem s potřebou citu, uznání, přijetí. Schopný ustoupit, přizpůsobit se, ale zároveň se silným smyslem pro spravedlnost a s hrdostí, která nečekaně dokáže vyhrávat války.   

Poučná lekce 
Skvostné výkony všech tří herců dávají postavám uvěřitelnost, a metafora hry ve vztahu k současnému marasmu české společnosti je zřetelná. 
Zní to sice jako klišé, ale v době, kdy velká část národa zcela rezignovala na potřebu pravdy, přemýšlení, argumentace, nekonfliktního jednání, naslouchání a dialogu, se hra stává doslova naším „zrcadlem“. 
Síla inscenace je ale i v rovině osobnější – lidské. Nikdo nejsme jen černý nebo bílý, a tak si vnímavý, a k sobě upřímný divák bezesporu najde kus sebe v každém ze tří protagonistů. Velmi poučná lekce! 
Situace hry Obraz umožňuje ve finále jednoznačné a rychlé vyřešení konfklitu, vyčištění vzduchu - katarzi. Je to svého druhu návod k řešení. A tak vám při odchodu z divadla bleskne hlavou - kéž by to tak snadno bylo možné i v reálné společnosti kolem nás. 

Diskuze k článku