STANISLAV Gerstner, Zdeněk Stejskal, František Mitáš a debata nad bílým plátnem. Scéna z inscenace HDJ Obraz. Foto: Igor Stančík
Boris (Stanislav Gerstner), umělecky založený zubař ze střední třídy a „muž své doby“, si koupí obraz. Bílé plátno s bílými pruhy. Možná si ho pořídil upřímně, možná jako investici, možná coby symbol příslušnosti ke své společenské vrstvě. Pochlubí se svým nejlepším dvěma přátelům - a krize čtrnáct let trvajícího nerozlučného přátelství je na světě.
Taková je základní zápletka hořké komedie Obraz, kterou Horácké divadlo otevírá svoji jubilejní sezónu. Hraje se v ní o spoustě témat - o snobismu, toleranci, přetvářce, upřímnosti, možná dokonce o udržitelnosti povrchního konzumního světa, když se na věc podíváme hodně zeširoka.
Především ale o schopnosti vnímat, případně respektovat druhé a jejich postoje a názory. Borisovi přátelé jsou totiž z docela jiného těsta, nežli novopečený majitel obrazu z dílny „známého umělce“.
Marek (Zdeněk Stejskal) je pragmatický muž. Věci pojmenovává přímo, nekompromisně a bez okolků. Na čistě bílý obraz má názor hotový velmi rychle a velmi zřetelně.
Ivan (František Mitáš) je pozitivní, dospělé, ale zdánlivě bezbranné stvoření. Je ale také tvárný, vzhlížející k nezlomné síle přátelství. U svých kamarádů hledá útočiště a útěk od starostí všedního dne v obchodě s papírnickým zbožím.
Mezilidský konflikt je nasnadě a autorka Yasmina Reza (*1959) rozehrává jeho nuance hned z několika stran. Jde ostatně o její nosné téma. Na jihlavskou scénu se vrací se svým textem poté, kdy se tu v roce 2010 hrála její další světové úspěšná hra Bůh masakru.
Připomeňme, že v ní se setkávají k přátelskému vyřešení situace a klidnému vyplnění pojistné události rodiče „oběti a útočníka“ z dětského hřiště. Také tady se civilizované setkání mění v mezilidskou „bitvu“.
Stupňování napětí
Hra Obraz byla přeložena do třiceti pěti jazyků. Jihlavská inscenace v režii hostujícího Mikoláše Tyce si celou atmosférou, výtvarným pojetím, uváděním bez pauzy i dalšími aspekty zachovává ráz komorního představení. Klasická rychlá konverzačka, dá se říct, kterou táhne trojice zkušených herců.
Síla hry a inscenace není ani tak v samotné situaci, která je od počátku daná a neměnná. Spočívá spíše v obratném a jemném zkoumání věci z různých pohledů, a pak ve stupňování napětí.
A právě to je nejsilnější vjem, který si z jihlavského představení odnášíte. To gradující napětí, které vás postupně vtahuje natolik, že i ve vás roste a nutí vás pojmenovávat si vlastní názor na věc. Stát se sympatizantem toho či onoho, přiklonit se na něčí stranu, abyste vzápětí našli kus pravdy také u jeho soka.
Původně banální situace tak narůstá a bobtná. Vytváří až nepříjemné vnitřní pnutí, potřebu ukončit konflikt, pakliže jste pacifistou, dupnout, pakliže jste opačného založení.
To by ovšem nebylo myslitelné bez špičkového divadelního herectví. A tady svoji vysokou hereckou třídu potvrzují všichni tři aktéři: Gerstnerův Boris (sám jeho představitel je ostatně malířem a performerem s moderním pohledem na věc) je bohém, který své napětí, neurotičnost a lehké povýšenectví zdařile ukrývá pod masku klidu a nadhledu.
Stejskalův Marek přetéká jako papiňák potřebou pojmenovávat pravdu stůj co stůj, neschopen kompromisu a „neupřímné“ taktiky.
Mitášův Ivan baví publikum, když se dostává až do poloh bezbranného dítěte. Stává se zranitelným tvorečkem s potřebou citu, uznání, přijetí. Schopný ustoupit, přizpůsobit se, ale zároveň se silným smyslem pro spravedlnost a s hrdostí, která nečekaně dokáže vyhrávat války.
Poučná lekce
Skvostné výkony všech tří herců dávají postavám uvěřitelnost, a metafora hry ve vztahu k současnému marasmu české společnosti je zřetelná.
Zní to sice jako klišé, ale v době, kdy velká část národa zcela rezignovala na potřebu pravdy, přemýšlení, argumentace, nekonfliktního jednání, naslouchání a dialogu, se hra stává doslova naším „zrcadlem“.
Síla inscenace je ale i v rovině osobnější – lidské. Nikdo nejsme jen černý nebo bílý, a tak si vnímavý, a k sobě upřímný divák bezesporu najde kus sebe v každém ze tří protagonistů. Velmi poučná lekce!
Situace hry Obraz umožňuje ve finále jednoznačné a rychlé vyřešení konfklitu, vyčištění vzduchu - katarzi. Je to svého druhu návod k řešení. A tak vám při odchodu z divadla bleskne hlavou - kéž by to tak snadno bylo možné i v reálné společnosti kolem nás.
Diskuze k článku
Komentáře ke článkům mohou vkládat pouze registrovaní čtenáři.
Registrace nového uživatele
Pravidla pro diskuse na www.jihlavske-listy.cz:
Nelze zveřejňovat příspěvky, které porušují zákony ČR.
Jsou zakázány příspěvky urážlivé, pomlouvačné, vulgární. Nepřijatelná je i neúcta vůči zemřelým a jejich rodinám.
Nesmí se vyhrožovat komukoli násilím či podněcovat k nenávisti k jednotlivcům, skupinám (národnostní, rasová, náboženská příslušnost).
Zakazuje se zveřejňovat další údaje o identitě ostatních diskutujících (např. telefon, adresa…). Musí být respektováno soukromí ostatních.
Diskutující se nesmí vydávat za někoho jiného.
V diskusních příspěvcích nesmí být šířena reklama, spamy, odkazy na stránky s nelegálním obsahem, příspěvky či odkazy nesouvisející s tématem článku.
!!! Uživatelé, kteří budou pravidla porušovat, musí počítat s tím, že jim budou příspěvky administrátorem smazány, může jim být i zablokován přístup do diskusí na www.jihlavske-listy.cz. Rovněž si Jihlavské listy vyhrazují právo diskusní příspěvky dle vlastního uvážení odstraňovat či diskusi kdykoli uzavřít !!!
Registrací souhlasíte se zpracováním osobních údajů dle Zákona č. 101/2000 Sb.,o ochraně osobních údajů. "Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů".
Společnost Parola s.r.o. se zavazuje tyto údaje neposkytovat dalším subjektům s výjimkou orgánů činných v trestním řízení.