Petr Klukan
šéfredaktor
tel.:+420 567 578 004
mobil:+420 732 554 850
klukan@jihlavske-listy.cz

Po relativně dlouhé odmlce se do výstavních sálů vrací jihlavská akademická malířka Irena Wagnerová. Její výstava běží do konce srpna v Art Coffee galerii ve Věžní ulici. Malířka tu představuje svoji aktuální tvorbu, která se odbývá výhradně v  žánru zátiší. 
„Jsem hrozně moc potěšena, že jste přišli na moji první výstavu po celkem dlouhé době,“ přivítala Wagnerová 5. srpna návštěvníky  vernisáže. Jak sama uvedla, patřily mezi důvody jisté odmlky „kotrmelce“ v osobním i pracovním životě, hledání bydlení a nakonec i velké zdravotní potíže malířčiny maminky, která nedávno zemřela. 
„Ten okamžik její smrti byl nejdřív pro mě i pro moji sestru  velkou ránou, ale postupně jsme se začaly osvobozovat a nadechovat. A já jsem vlastně po dlouhé době pocítila touhu něco namalovat,“ popisovala malířka, která v minulosti několik let  pracovala i jako šéfka výpravy Horáckého divadla a  působila také na postu náměstkyně primátora Jihlavy pro oblast kultury. 
Ve své tvorbě se Wagnerová v posledním období věnovala zejména abstrakci, náměty často čerpala z přírody. „Ale teď, když jsem si tak v sobě hledala, co bych malovala, aby se ze mě dostávaly všechny možné pocity a nebylo to úplně depresivní, pochmurné a nebylo to tzv. makabrózní – kterýžto termín ráda užívala bývalá dramaturgyně Horáckého divadla, paní Marie Procházková, budiž jí země lehká - tak jsem se jednoho dne probudila a podívala jsem se po svém bytě,“  popisuje malířka své aktuální inspirace. 
Svůj byt charakterizuje jako přehlídku různých váz, skleniček, věcí sušených i nesušených, živých i neživých. „Ale vlastně jsem celý život obklopena zátišími,“ uvažuje.   
Po dlouhé pauze podle Wagnerové umělec velmi tápe, hledá, má strach, jestli zvládne namalovat to, co chce, jestli se mu podaří namíchat tu správnou barvu, v horším případě jestli už mu neztvrdly barvy a štětce. 
„No, ztvrdly jenom některé, a pár štětců jsem taky vyhodila,  ale jinak vše nasvědčovalo tomu, že bych mohla začít,“ popisuje malířka. 
Sama sebe nevidí jako malíře – poctivého dělníka, který jde každý den do ateliéru a něco maluje: „Já jsem ten, který, jako papiňák, to v sobě dlouho má, a pak, když se ten papiňák otevře, tak to z něj prostě vytryskne.“ 
Prvních osm obrazů, které jsou vystaveny v Art Coffee tedy namalovala během velice krátké doby.  „S každým dalším  a dalším jsem cítila, že to je ta správná cesta, že teď zřejmě budu mít delší období spojené se zátiším. Tak to svoje nitro, které si vlastně velice chráním a které nerada úplně obnažuji, přece jenom odkrývám v tom, že odkrývám část toho svého bytu, svého domova, toho, co mě obklopuje, co mám ráda.“  
Vedle žánru zátiší si Wagnerová podle svých slov už delší čas pohrávala i s myšlenkami na tvorbu v oborech akvarelů, různých koláží a obličejů, postav, figur, krajin. Pro toto období zvítězila zátiší. 
„Budu ráda, když, tak jako mě těšila práce na  nich, potěší teď vás…,“ poznamenala Wagnerová k divákům při vernisáži své prodejní výstavy. Jak očekává, časem dospěje i k veselejší barevnosti, než je ta současná. „Ale to ještě chce svůj čas,“ dodává. 
Na zátiších nicméně intenzivně pracuje i nadále. Už na podzimní termín chystá další svoji výstavu do sálů městské galerie Dům Gustava Mahlera.  

Diskuze k článku