Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

Mechanické skvosty ze zlatých časů hracích strojků rozehrávají během letošního léta Městské muzeum Polná.

Do začátku září jsou v muzejní Rérychově galerii na zámku vystaveny či prezentovány hrací hodiny, píšťalové mechanismy, hřebíčkové hrací strojky, polyfony, symfoniony, aristony, flašinety či patentní orchestriony. Od června zde běží výstava nazvaná Svět mechanické hudby.

Už poněkolikáté spolupracoval s polenským muzeem na přípravě výstavy Patrik Pařízek. „Velmi mě potěšilo, že si pan Pařízek oblíbil naše město a naše městské muzeum… Ostatní muzea v regionu jsou zřizována Krajem Vysočina a mají trošku jiné finanční prostředky, než třeba my můžeme uvolnit na činnost a provoz městského muzea,“ děkoval při vernisáži za práci autorovi výstavy i celému muzejnímu týmu starosta města Jindřich Skočdopole.

„Je to hlavně proto, že mojí největší láskou jsou staré hodiny. A protože těch hodin tady máte opravdu hodně, tak sem jezdím opakovaně,“ reagoval Pařízek vysvětlením, proč s polenským muzeem intenzivně spolupracuje už cca pátým rokem.

Jak Pařízek vysvětlil, právě od hodin se dostal k hracím mechanismům. Tematiku nastudoval, napsal texty a zpracoval banery výstavy. Styl jejich typografie a forma „senzačních novinových zpráv“ záměrně evokují časy před sto lety, tedy zlatou éru hracích strojků.

Hudba pro každého

„Ne všichni byli obdařeni talentem pro to, aby se mohli věnovat hře na hudební nástroj,“ uvažuje autor výstavy nad důvody, proč mnoho konstruktérů usilovalo o to, aby vytvořili speciální přístroj, který by umožňoval hudební produkci bez větší míry hráčské zručnosti či znalosti not.

Na výstavě Pařízek seznamuje návštěvníky s vývojem mechanických hudebních strojů v českých zemích od 18. století do dvacátých let 20. století. Vystaveny jsou např. stroje, které pomáhaly v obživě žebráků a válečných invalidů, anebo hrály pro potěšení v měšťanských salonech.

Jak autor vysvětlil, byly nejrozšířenějšími mechanismy 19. a 20. stol. hřebíčkové hrací strojky, jejichž výroba byla v Čechách hojně zastoupená a měla světovou úroveň. Byly doplňovány do hodin, obrazů, fotoalb a dalších, např. upomínkových předmětů.

Osobní vzpomínky

Tvůrce výstavy předkládá v textech i osobní vzpomínky pamětníků z dob, kdy se hudba pěstovala v rodinách, pokud to poměry dovolovaly.

Ze vzpomínek Františka Rady (Sluka 2013) cituje popis doby, kdy lidé ještě nemohli otočit knoflíkem rádia a žízeň po hudbě byla pochopitelná: „Byl tedy vítaný i kolovrátek vojenského vysloužilce, který se občas objevil v ulici s ´Radeckého pochodem´ i ´Poslední růží´ od Flottowa.“

Mezi prvními českými písničkami na flašinetech byly prý „Lístečku dubový“ nebo „Nad Berounkou pod Tetínem“: „Vozík s kolovrátkem obyčejně táhl pes, jednonohý nebo jednoruký, někdy i slepý kolovrátkář točil klikou kolovrátku, jeho žena obcházela domácnosti a sbírala almužny a zbytky jídla pro sebe i pro psa a přebytky ukládala do vozíku. Také kolemjdoucí kladli na flašinet drobné...“

Jak pamětník vzpomíná, přicházel i medvědář s tančícím medvědem, jehož produkci doprovázel flašinet nebo vozembouch: „Později, v době velké nezaměstnanosti za první republiky, chodily celé kapely nezaměstnaných dům od domu a zpívaly a hrály.“

Varhany v malém

Při vernisáži Patrik Pařízek vysvětlil genezi vzniku hracích mechanismů. Řeč přišla i na jejich nejstarší formu, zvonkohry: „Byla to taková luxusní záležitost - kupovali si je v hodinách zámožní lidé, kteří chtěli mít doma něco, co znali třeba z věže kostela.“

V dalším vyprávění zavedl publikum do německého Schwarzwaldu, kde začaly vznikat hodiny, které hrály na píšťaly. A právě použití píšťalek bylo podle Pařízka od 17. století docela populární – v té době se stavěly v kostelech varhany, a lidé princip a zvuk  píšťal důvěrně znali.

„První píšťalové flašinety tak také vznikaly vlastně proto, aby napodobovaly varhany v kostelech,“ vysvětlil při zahájení polenské výstavy Pařízek, chopil se kliky a rozehrál několika skladbičkami píšťalový flašinet vlastní výroby. Muzeem zazněl např. nápěv skladby Přes dvě vesnice.

Výstava je i v běžném návštěvním provozu obohacena doprovodným programem s ukázkami některých strojků v chodu. Nechybí interaktivní část nejen pro nejmenší návštěvníky.

Diskuze k článku