Reklama
Dnes je středa 12.08.2020     svátek má Klára

Nač nesmíme opravdu nikdy zapomenout

Ilustrační foto: Pixabay
Ilustrační foto: Pixabay

29.7.2019 Čtenáři píší/Komentáře (0), autor:
 Marie Hotařová

Je sobotní říjnové odpoledne. Skončilo vyučování. Děti odešly ze školy.
Chystám se také domů, ale je mi k smrti smutno. Celá naše vlast prožívá hrozné ponížení. Z mapy naší republiky odstříhávají nepřátelé její historická pohraniční území.
Po silnici kolem staré školy, do které chodila moje babička, je hlučno. Naše československé vojsko táhne silnicí k nedalekému městu. Opouští jižní hranici a za ním rachotí německá armáda, aby z Rakouska vstoupila na jižní území republiky. Důstojníci i vojáci smutně věsí hlavy. Vědí, že bez boje prohráli vše.
„Paní učitelko, nechoďte domů,“ říkají mi známí vojáci. „Dnes bude u vás v obci X. Hitler.“
Nevěřím. Přelétnu letmo celou rodnou vesnici od čísla k číslu. V X. není ani jeden Němec. Ne, Hitler k nám nepřijde.
Odcházím polní cestou pěšky do X. Za hodinku budu doma. Babička
bude na mne čekat za vsí s mou roční dceruškou. Z dálky již uvidím její červenou čepičku. Je to má jediná radost v této smutné době.
Manžel uposlechl mobilizačního rozkazu a je kdesi na Slovensku. Ještě nepsal. A lidé kolem mne si šeptají, že tam jsou boje a kdoví, zda žije. 
První smutná neděle v Reichu. Jak bude v pondělí? Dostanu se do města Z. do školy? Za vsí mne zadrželi Němci. Vedou mne přes ves do opuštěné školy na velitelství. Vyslýchají mne. Tlumočníkem je můj otec.
Do školy mne nepustí. Přes hranice musím mít propustku z Waidhofenu v Rakousku. Ta škola, do které mne kdysi poprvé přivedla maminka ke starému, celou vesnicí milovanému učiteli, je plna německých vojáků, kteří ji svými tvrdými, hrubými výrazy znesvěcují a připomínají: Ztratili jsme státní svobodu, ztratili jsme vše. Co bude dál?
Za německou armádou přichází vojsko SS. Vztyčují k naší bolesti a potupě na návsi černý prapor s umrlčí lebkou. Hledají ubytování.
I u nás jsou tři důstojníci SS. Poněvadž obývám s dcerkou pokoj vedle kuchyně, lezou do zadního pokoje bez zvláštního vchodu po žebříku oknem.
Vojska vystřídá pohraniční stráž s vysokými zelenými čepicemi. To už mám Passierschein a mohu přes hranice do školy. 
První den mne vítá pan řídící: „Musíte na okresní úřad odůvodnit, proč jste nebyla týden ve škole.“ 
Od pana inspektora dostávám pořádnou sprchu, že se rozpláči. Konečně podpisuji protokol, že jsem nevěřila v obsazení obce svého bydliště. Kam jsem se také měla vydat sama ve vysokém stupni těhotenství s dcerkou bez manžela? Co byly moje nezaviněně zameškané dny, kdy existence státu i národů byla ohrožena? 
Pravidelně již docházím z „Reichu“ přes hranice učit do okrájené republiky. Dvakrát denně musím na „Zollamt“ dávat orazítkovat propustku, na které přibývá razítek se znakem „Reichu“.
Hrůzu prožíváme, když Němci ze sousedství odebírají našemu starostovi „obecní úřad“ a střílejí na zastrašení do vzduchu. Máme zákaz vycházet večer a pět mužů je odvezeno do vězení do města S. Naštěstí ne nadlouho. Jsme obsazeni, ale věříme, že to není na „Ewigkeit“, jak nám říkají Němci. Převážíme v botě přes hranice žádost o propuštění ze zabraného území, kam jsme se jistě dostali omylem, a dobrá věc se podařila.
Nevím, pomohla-li žádost, ale 25. listopadu opouštějí Němci naši obec a „emigranti“ - vojáci se vracejí s velkou slávou, s hudbou, s velkým zástupem lidí z okolních obcí do svobodné vsi - domů. Následují proslovy, tanec, veselí, hodování. 
To jsme nevěděli, že naše veliká radost z osvobození je dočasná, že přijde záhy 15. březen 1939, druhá světová válka, šestiletá okupace našeho státu, že nejlepší lidé našich národů budou vězněni a mučeni v koncentračních táborech (nejen muži, ale i ženy a nevinné děti), že fašisté se budou brodit krví milionů, aby konečně byli poraženi ponejvíce zásluhou Sovětské armády.
Co jsem zaznamenala o naší vesnici, není nic proti utrpení lidí ve fašistických táborech smrti, proti hrůzám prožitých ve druhé světové válce, ale přece tím, že naše armáda musela pod diktátem v Mnichově opustit státní hranice, začíná „Křížová cesta“ našich národů, naše státní „Golgota“. 
Vždyť i dnes platí Fučíkova slova: „Lidé, bděte!“ Mír není stále ještě vybojován, mírové smlouvy nejsou ratifikovány. 

(Vzpomínka Marie Hotařové, autorky z Menhartic na Třebíčsku, byla v roce 1972 zaslána do Učitelských novin. Jihlavským listům ji nyní poskytla paní Marie Zajícová z Jihlavy) 

Diskuze k článku

Nový komentář

Napište i vy, svůj vlastní článek - formulář ZDE
Reklama
06.06.2020 Čtenáři píšíRegionální výroba a spotřeba

V jedné menší vesnici žili roky lidé svým stabilním, spokojeným a klidným životem. Bydlel tam pekař, řezník, několik sedláků, kovář, truhlář, švec a bydleli tam taky lidé v menších ...

Komentáře (2)
03.06.2020 Čtenáři píšíJaroslav Hloužek – 100. výročí narození

Každý národ má své hrdiny. Tento muž byl, je a pro vždy zůstane jedním z těch našich. Narodil se 27. května 1920 v Jackově u Moravských Budějovic. Vyučil se strojním zámečníkem, ...

Komentáře (0)
18.05.2020 Čtenáři píšíVáš narozeninový snímek?

Hubbleův kosmický dalekohled, v orig. Hubble Space Telescope (HST), legenda moderní astronomie, slaví 30. narozeniny. Mise teleskopu, který má dnes na svém kontě nesčetné množství vědeckých ...

Komentáře (0)
14.05.2020 Čtenáři píšíDeset ran zcela ekologických...

Pandemie Coronaviru-19, kůrovcová kalamita, největší sucho za posledních 500 let… Všichni se ptáme: „Proč? Kdo za to může? Trestá nás Hospodin jako Egypťany v bibli, kde se voda proměnila ...

Komentáře (3)
06.05.2020 Čtenáři píšíNaše škola v aktuální době koronavirové

Když jsme počátkem března odcházeli na jarní prázdniny, nikdo z nás nepředpokládal, že se již do školy nevrátíme a budeme se muset s nově nastalou mimořádnou situací začít vyrovnávat. ...

Komentáře (1)
29.04.2020 Čtenáři píšíDěti ze ZŠ a MŠ Cejle děkují zdravotním sestřičkám a hasičům

Originálním způsobem vyjádřily velké poděkování zdravotním sestřičkám a hasičům, za jejich práci, děti z mateřské školy v Cejli. Vytvořily pro ně totiž velmi zdařilé návrhy roušek ...

Komentáře (0)
22.04.2020 Čtenáři píšíSpolupráce je soutěž v lidství

Ceny, medaile a poháry, už od mala jsme vychováváni soutěžit a být lepší než ten druhý. Lepší, silnější, rychlejší. Soutěžíme a poměřujeme svoje výkony s druhými lidmi. Soutěžíme ...

Komentáře (1)
16.04.2020 Čtenáři píšíMám velkou radost! Podařilo se Musimesipomahatvjihlavě

Že se to v době karantény nehodí? Právě že naopak. Já byla nejdřív hrozně smutná. A vzteklá. Jenže na vir se můžete vztekat a má to úplně stejnej efekt, jak když se vztekáte na vládu. ...

Komentáře (0)
15.04.2020 Čtenáři píšíKoronavir 

Malý bacil koronavir, dumá, koho by nakazil, je tak sám v tom Božím světě, kde při jaru všechno kvete. Vida, na lavičce děda sedí, do zeleně parku se zálibou hledí, už si vybral ...

Komentáře (0)
13.04.2020 Čtenáři píšíVelikonoční dopis křesťanům 2020: Smrt nemůže s Kristovými učedníky naložit jako s kořistí…

„Kristus umřel i ožil, aby se stal Pánem mrtvých i živých“. Ř 14,9. Pandemie koronaviru Covid-19 změnila navyklý způsob života naší planety. Vylidněná města, zavřené školy, ...

Komentáře (3)
01.04.2020 Čtenáři píšíKoronavirus – výzva k obrácení

Vojtěch Kodet Když jsme letos vstupovali do doby postní, nikdo z nás netušil, jak bude jiná oproti předešlým. Každoročně si křesťané kladou otázky, jak tuto dobu dobře prožít, ...

Komentáře (2)
31.03.2020 Čtenáři píšíPohřebnictví ve světle opatření vlády v době nouzového stavu

S ohledem na trvající opatření vlády v době nouzového stavu vyhlášeného z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru SARS CoV-2 na území České republiky, ...

Komentáře (0)

Reklama
© 2007 Parola s.r.o. - užití obsahu včetně převzetí článku bez písemného souhlasu Paroly spol s r. o. je zakázáno. Výroba www stránek a eshopů
S-Rank (www.seznam.cz) www.i-asap.net