Pavel Bajer
komunální politika
tel.:+420 567 578 036
mobil:+420 736 194 030
bajer@jihlavske-listy.cz

Od 1. dubna jste novým ředitelem Krajského vojenského velitelství (KVV) v Jihlavě. Jaké jsou vaše cíle?

V první řadě bych chtěl navázat na výsledky práce mého předchůdce (plukovníka Jana Ňachaje) a pokračovat v kvalitním plnění úkolů ve všech funkčních oblastech. Dále se zaměřím na rozvíjení aktivní zálohy v kraji Vysočina. Tento úkol vnímám jako požadavek doby, který má oporu v koncepčních dokumentech ČR/Armády ČR a má maximální podporu nejvyššího armádního velení. Konkrétně se jedná o nábor, rekrutaci a výcvik příslušníků AZ. Dále bych se prioritně rád zaměřil na vybudování odpovídajícího zázemí pro AZ včetně řešení skladu zbraní, možnosti ubytování a dalších logistických otázek s tím spojených.

V současné době se hodně diskutuje o možnosti obnovení základní vojenské služby. Byl byste osobně pro její obnovení, popřípadě byl byste spíše pro domobranu miličního charakteru (Švýcarsko nebo USA) nebo byste zachoval pouze profesionální armádu ve stávající podobě a proč?

Jedním z hlavních úkolů KVV je rozvinování, vytváření a doplňování mobilizačních celků. Tento úkol lze splnit na základě doplňování osobami a věcnými prostředky. Jenomže situace začíná být složitá. Docházejí lidé, a to v oblasti povinných záloh. Ubývá nám vycvičených záloh především z řad vojáků z povolání, kteří odešli do zálohy a nestali se příslušníky aktivní zálohy, ale i dřívějších vojáků základní služby, kteří byli v minulosti vycvičení, nicméně dnes jsou již v důchodovém věku.

Dá se tato situace nějak řešit?

Domnívám se, že ke zlepšení by mohlo dojít se zavedením povinných odvodních řízení a na ně navazujícím praktickým krátkodobým výcvikem těchto odvedenců.

To je způsob, jak by mohl stoupnout počet vycvičených vojáků, které potřebujeme.  

Jenže fyzický stav populace není zrovna nejlepší. Jak hodnotíte z hlediska fyzického stavu i případné obranyschopnosti dnešní mladou generaci?

Fyzický stav mladé generace ale i celkové populace se stále zhoršuje.

Z těchto důvodů také Armáda ČR byla již v roce 2016 nucena reagovat a přijmout opatření při přijetí uchazečů o povolání do služebního poměru vojáka z povolání vydáním nové zdravotní vyhlášky.

Dále také přistoupila k úpravě fyzických norem při testování nově příchozích zájemců o službu vojáka z povolání.

Splnili pak uchazeči o místo v armádě vaše požadavky?

V roce 2018 nesplnilo vstupní normy 403 osob, což je 18 % z celkového počtu žadatelů. Z toho důvodu to vnímám jako velkou výzvu pro náš vzdělávací systém, hlavně na úrovni základních a středních škol. Armáda sama o sobě má propracované mechanismy, jak u vojáků docílit požadované fyzické kondice, nicméně velkou roli hrají vstupní schopnosti žadatelů. 

Jaký je váš osobní vztah k Jihlavě a Vysočině?

K Jihlavě a celkově k regionu Vysočina mám velmi pozitivní vztah. Trvalé bydliště zde mám od roku 1993. Po těch letech považuji Jihlavu za své „mateřské“ město, byť jsem se tady nenarodil.

Zde jsem prožil deset let mojí vojenské kariéry, takže tu mám spoustu bývalých kolegů, známých a přátel. To, že žiji v tomto nádherném kraji, bylo umocněno hlavně při návratech ze zahraničních operací, kde jsem celkově působil přes dva a půl roku. Když se vracíte z pouště, polopouště, nebo krajiny kde téměř nic nefunguje, tak se vám zdá, že tady mnohdy řešíme malichernosti a nevážíme si věcí, které v mnoha krajinách světa standardem nejsou a jen tak rychle nebudou.

Můžete nám zhruba přiblížit vaši dosavadní vojenskou kariéru?

Zahájil jsem ji v roce 1981 studiem Vysoké vojenské technické školy v Liptovském Mikuláši, obor inženýrská služba protiletadlové techniky. Praxi u jednotek a útvarů protivzdušné obrany státu jsem zahájil v roce 1986 na severní Moravě. V roce 1993 jsem byl přemístěn do Jihlavy (kasárna Pístov), kde jsem vykonával funkce velitel oddílu, velitel praporu, zástupce velitele praporu a další. Následně jsem byl v roce 2003 přeložen do Vyškova na Velitelství výcviku a doktrín.  V letech 2006-2009 jsem působil na „Aliančním velitelství pro operace“ v belgickém Monsu. Po návratu jsem vykonával funkce na generálním štábu AČR a v letech 2015 - 2018  jsem vykonával funkci „Zástupce vojenského představitele ČR při EU“, v Bruselu.

Naznačil jste také svoji účast na zahraničních misích…

V průběhu služby jsem byl třikrát v operačním nasazení, v letech 2003-2004 (12 měsíců) - Operace KFOR, (Zástupce velitele Letiště Priština), dále v roce 2005 (5 měsíců) - Operace NTM-I, (Národní operační centrum, Bagdád) a v letech 2010-2011 (14 měsíců) - Velitel kontingentu – Sinajský poloostrov, Operace MFO na území Egypta a Izraele. Vzhledem k faktu, že profese vojáka z povolání vyžaduje průběžné (celoživotní) vzdělávaní, účastnil jsem se řady odborných, jazykových a kariérových kurzů.

V měsíci březnu letošního roku jsem ukončil jednoletý kurz generálního štábu na Univerzitě obrany Brno.

Diskuze k článku