Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

Osmdesátku oslavila loni v lednu akademická malířka, grafička, ilustrátorka, autorka realizací v architektuře, výtvarná pedagožka a publicistka Dana Puchnarová (* 1938). Do 26. května teď představuje retrospektiva v sálech domu Komenského 10 v Jihlavě reprezentativní výběr z její celoživotní tvorby.

Puchnarová vystavuje už od dob studií na Akademii výtvarných umění v Praze, kde absolvovala roku 1964 s cyklem grafiky k povídkám Františka Kafky. Její raná tvorba vychází z exprese. Souvisí též s českým informelem, směrem expresivní strukturální abstrakce, který se vymezoval proti soudobé produkci, kompromisnímu výtvarničení a estetizování.

Od roku 1991 Puchnarová vyučovala na Katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Palackého Olomouc. Účastnila se více než 130 skupinových výstav v ČR i v zahraničí, uspořádala přes tři desítky samostatných výstav, za svoji tvorbu je držitelkou několika ocenění. Je členkou Spolku olomouckých výtvarníků a SČUG Hollar.

Jak na dotaz JL podotýká kurátor výstavy Ivo Binder, má malířka prostřednictvím svých předků i kontaktů vazby také na širší region Vysočiny. Její otec pocházel z Kdousova u Jemnice. Přátelila se se staroříšskou malířkou Julianou Jirousovou, rozenou Stritzkovou (* 1943), znala malíře, grafika a restaurátora Otto Stritzka (1908 Jaroměřice nad Rokytnou – 1986 Stará Říše).

Utopické vize

Jak Binder připomíná, je Puchnarová též autorkou osobitých filozofických úvah, které vtiskla do svých utopických vizí, reprezentovaných rozsáhlým cyklem obrazů a kreseb Sny o civilizaci, ale i do řady teoretických i literárních textů a básní.

Potěšení z barev je podle kurátora v jejím díle odrazem univerzálních harmonií, které jsou stálou motivací duchovního hledání člověka. 

„Na tomto půdorysu je rozklenuto dílo počínající existenciálně zatíženou strukturální malbou a grafikou inspirovanou dílem Franze Kafky, či pozdní tvorbou Františka Halase, a vyúsťující do racionálně transformované Geometrie Spiritualis, nebo konstruktivních cyklů Geometria Mechanica a Křivky a završených cyklem Sítě, odrážejícím transcendentální řád světa,“ píše k výstavě Binder.

Členitost a světlo

K výslednému efektu výstavy výrazně přispívá i specifické prostředí galerijního domu, někdejšího jihlavského měšťanského renesančního paláce. Jak konstatuje kurátor, umožnila členitost domu rozdělit v retrospektivě dílo do logických etap, kterými autorka v rámci vývoje své tvorby procházela.

Nejsvětlejší poslední sál je navíc podle kurátora vhodný pro potřeby výstavy svou prosvětleností. Ta dává vyniknout pracím zavěšeným mezi dvěma skly, v nichž Puchnarová pracuje s průhledem a vrstvením. „Funguje to. Myslím, že i sama autorka byla s instalací spokojená,“ uvažuje kurátor.  

Jak při vernisáži vysvětlila Puchnarová, jsou mezi plexiskly umístěny litografie tak, že každý tisk je jedna barva. Tištěno je na poloprůsvitný materiál – pauzovací papír. Každý závěs obsahuje nejméně tři různé tisky, které navzájem vytvářejí zajímavé konfigurace.  

„Je důležité, aby skrz ně procházelo světlo,“ vysvětlovala výtvarnice publiku vernisáže teorii dánského filozofa a vědce, podle níž pokud čistou barvou prochází světlo, může lidské tělo přijímat kosmickou energii. 

„Tak si představte, jak je to nádherné, kdyby současné umění tohleto využilo,“ popisovala Puchnarová i své pokusy, kdy své práce v plexisklech zavěšovala před okna, aby působením slunečních paprsků barvy krásně zářily. „A lidé, kteří o tom nevěděli, tak mi říkali svoje pocity a já jsem byla velice šťastná, že to funguje,“ vzpomínala výtvarnice.

Hudbou zahájení výstavy doprovodili originální experimentátoři ve hře na strunné nástroje, manželé Irena a Vojtěch Havlovi. Sama Dana Puchnarová při vernisáži osobně přečetla pasáže se svých vzpomínek na některé tvůrčí etapy.

Jméno této výrazné umělkyně se neobjevuje jen v uměleckých katalozích. V roce 1995 byla po ní pojmenována nově objevená planetka 11105 Puchnarová, kterou objevila Jana Tichá.

Diskuze k článku