Ilustrační foto: Pixabay
Mrazivého zimního dne 15. března 1939 nacistické Německo pohltilo Československo. Tedy jeho zbytky, které nám zůstaly po Mnichovské dohodě 30. září 1938.
Nacisté nad teritoriem Čech, Moravy a Slezska vyhlásili Protektorát Čechy a Morava (Böhmen und Mähren). Den před tím pod vedením klerofašistické vlády vyhlásilo svoji nezávislost Slovensko.
Jelikož československá armáda dostala rozkaz složit zbraně, okupanti se proto během obsazování země nesetkali s žádným větším odporem (s výjimkou Czajánkových kasáren ve Frýdku-Místku).
Boje se odehrály pouze na teritoriu Podkarpatské Ukrajiny, která se za pomoci českých vojáků bránila maďarské agresi.
V Jihlavě 15. března 1939 její německé obyvatelstvo s netrpělivostí očekávalo nacistická vojska, protože věřilo, že je „vysvobodí z údajné české nadvlády“.
Neblahý 15. březen v Jihlavě poměrně podrobně popisuje kniha o Jihlavě kolektivu historiků, která spatřila světlo světa v roce 2009.
Samotnému obsazení města nacistickou armádou předcházely několikadenní nepokoje mezi Čechy a Němci.
Dne 15. března 1939 v brzkých ranních hodinách místní Němci obsadili v Jihlavě nejdůležitější budovy a úřady. Mezi ně patřil policejní úřad v Hluboké ulici, kde Němci odzbrojili české policisty, které zavřeli v budově. Strážní službu ve městě pak vykonávali Němci sami.
Iniciátory převratu v Jihlavě byli náčelník Turnverbandu Emmanuel Sladek a člen župního vedení Nacionálně socialistické německé dělnické strany (NSDAP) ve Vídni Leo Engelmann.
Nacistická armáda vstoupila do Jihlavy 15. března v devět hodin ráno. Vítalo jí nadšené německé obyvatelstvo. Konkrétně se jednalo o 4. pancéřovou divizi XVIII. Armádního sboru pod velením generála Georga-Hanse Reinhardta a standartu SS Deutschland.
Z příkazu jihlavského Arbeitsamtu (pracovního úřadu) se funkce starosty okamžitě ujal jihlavský advokát německé národnosti Dr. Franz Brummer. Okresním policejním ředitelem byl jmenován Emmanuel Sladek.
Pro jihlavské Čechy, Židy a hrstku německých antifašistů nastala několikaletá doba temna plná útisku, perzekuce a pronásledování.
Více v tištěném vydání JL s datem 15. 3.
Diskuze k článku
"Před 80 lety obsadili Jihlavu nacisté
Boje se odehrály pouze na teritoriu Podkarpatské Ukrajiny, která se za pomoci českých vojáků bránila maďarské agresi."
Před 50 lety obsadili Jihlavu bratři,
jak jsme loni vzpomínali.
Boje se nyní odehrávají,
ne na teritoriu Podkarpatské Ukrajiny,
která už byla "osvobozena" v roce 1945,
ale na Ukrajině.
Obě totality "bez přívlastku" jsou si dosti podobné,
jejich oběti se liší pouze kvantitou a kvalitou.
Že se nestydíte!!!
Jmenuji se Zdeněk Gryc,
nestydím se podepisovat.
Proč stydíte svůj komentář po-jmenovat?
Hodný studu, nejméně ve vlastní rodině,
je nedávný komentář, který mi věnoval:
Dvořák říká:
Středa, 13. 3. 2019 v 10:47
Možná se budu opakovat…
…….. Umřít v osmdesáti není tragédie,ale slušnost. ………… Jiří Sovák
Pan fotrák Vám chtěl asi sdělit, že je nevhodné-nelidské o zavražděných lidech psát, že se jako oběti systémú liší pouze kvantitou a kvalitou.Vůbec, když jste vyznavačem lásky. Ale třeba se jednalo o lásku k héééérečkám, kdo ví. A přestaňte pořád s těma anonymama, máme GDPR.
ANONYMNÍ KOMENTÁŘ JE VIZITKOU AUTORA
Kvantita to je počet obětí uváděný ve statistikách
Kvalita, to je způsob vraždy.
Rozdíl mezi Katyňským lesem a
plynovou komorou v koncentráku.
Hromadné vraždy provozované oběma totalitami
Nebyly individuelní, byly masové a průmyslově provedené.
V tu-zemsku je nutno vzpomenout specifika.
Kostelecké uzeniny nezabíjí prasátko,
tak aby si "kvalitně vychutnalo" exitus,
jako Milada Horáková.
Na popravu čekala od půl páté ráno,
oběsili ji až o hodinu později.
Milada Horáková, jediná žena popravená v politických procesech zinscenovaných komunisty, před smrtí velmi trpěla.
Na šibenici umírala čtvrt hodiny.
27. červen je v kalendáři České republiky zařazen do skupiny „významných dnů“ a je označován jako „Den památky obětí komunistického režimu“. Upomíná na 27. června 1950, kdy byla na pražském Pankráci popravena česká politička JUDr. Milada Horáková. Ta se stala obětí justiční vraždy, která se na ní udála po vykonstruovaném procesu, kterým si komunistická strana v 50. letech upevňovala vedoucí pozici ve státě.
Milada Horáková byla zároveň jedinou ženou, popravenou v rámci těchto soudních řízení.
Její smrt jí nijak neulehčili, ba právě naopak.
Umírala dlouze a v bolestech.
héérečka to už tady bylo za Jakeše
Pravda, pravda. Kdyby tady nebyl minulý režim, tak snad pražští a jim přikyvující "umělci" nemají o čem psát a točit. Téměř 28 let po evoluční změně a takové materie na tuto současnou dobu. Hlavně že jsou penízky a stále se sypou na mnohé slátaniny.
Jenom "demokratičtí", dříve socialističtí hérci a hérečky mají z toho pěkný džob, krásně placený a ke všemu těch různých soutěží a cen.
Strejček Nimra | 2017-05-01 14:00:47 | Reagovat