Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

 Kdysi frekventovaná jihlavská místa pro vodní radovánky zmapovali letos v létě pracovníci zdejšího Muzea Vysočiny. Dnešní Jihlavany, zvlášť ty mladé, by už asi na některých místech nenapadlo, že tu kdysi (a často ani ne tak dávno) vládl čilý letní ruch a producírovali se tu dámy a pánové v dobových plavkách.

 Historii jihlavských plováren až do konce srpna podrobně připomíná letní výstava kurátorky Silvie Čermákové v jihlavském muzeu. Zapůjčené exponáty se na ní sešly z několika muzeí i ze soukromých fondů. Využity jsou texty badatele Ladislava Vilímka a MUDr. Přemysla Fučíka.

 Veřejné koupání představovalo ještě v 18. a 19. století nutnost obléci se do velmi složitých úborů. Výstava ukazuje vývoj plavek a propriet pro koupání v průběhu více než stovky let, věnuje se třeba i historii sportovního vodního lyžování v nedalekém Kostelci.

 Její těžiště ovšem patří jednotlivým plovárnám přímo v Jihlavě. Doba se mění, a tak všechny už dnes mají doby své slávy dávno za sebou.

 Stará Plovárna

 Dnes má tenhle rybník ležící pod ZŠ Nad Plovárnou o polovinu menší rozlohu, než v dobách své plovárenské slávy. Na jeho břehu posedávají rybáři a dnešní Jihlavany překvapuje pohled na dobové pohlednice ještě ze třicátých let 20. století. Vidí na nich rozlehlá dřevěná mola pro slunění, převlékací kabinky jako z Rozmarného léta, sprchy, loďky, vytýčené plavecké dráhy…

 Původně se plovárna jmenovala Vojenská a sloužila jako plavecké cvičiště pro vojáky jihlavského osmého pěšího pluku. Pro něj také byla na potoce Jihlávka v roce 1844 postavena. Původní menší rybník tu byl ovšem zmiňován už od poloviny 14. století. Poblíž stával mlýn, později továrna.

 V roce 1854 předali vojáci plovárnu městu, které parkově upravilo okolní svahy a postupně vybudovalo při pravém břehu relaxační areál. Jak uvádějí na výstavě jihlavští muzejníci, byl jeden prám plovárny postaven v roce 1881, o šest let později druhý.

 Zajímavým bodem historie Staré plovárny bylo ještě vysázení „Jubilejního“ parkového lesa ve stráni na levém břehu. Stalo se tak k desátému výročí vzniku republiky a listnaté stromy prý shora tvořily nápis 1918 – 1928. Chodívalo se sem na nedělní výlety, pokračující podél potoka k zahradnímu hostinci s kuželnou na Pančavě.

 Na Starou plovárnu se pak odvážnější jihlavské rodinky chodily koupat ještě v sedmdesátých letech 20. století, ale voda tu už nebyla valná a vybavenost nulová. Skutečná sláva téhle plovárny trvala jen do konce 1. světové války, kdy se vodychtiví Jihlavané přesunuli jinam – na řeku k Českému mlýnu.

 Říční lázně

 Říční lázně U Českého mlýna na pravém břehu řeky Jihlavy (v místech dnešní lávky u tenisových kurtů a loděnice) psaly svoji historii od poloviny dvacátých let 20. století.

 V roce 1932 tu město zakoupilo plochu 40 tisíc čtverečních metrů a v délce přes 300 metrů tu začalo budovat kabinky, hřiště, tenisové dvorce, restauraci a další zázemí pro 1.200 návštěvníků.

 Do plánů ovšem vtrhli fašisté a po 2. světové válce už projekt nebyl dokončen. Když pak jihlavský Motorpal či mlékárna začaly od padesátých let ničit kvalitu vody v řece a vytvářet v ní chemické čichové efekty, plavci se museli vyhýbat pěně a ze dna stoupaly metanové bubliny, idea velkorysých říčních lázní se stala utopií.  

 Koupání a chození přes splav tím ale v těchto místech tak úplně neskončilo. Ještě v osmdesátých letech se sem chodilo na levý břeh řeky za opalováním a koupáním k betonové nádrži (cedulka u ní hlásala cosi o nebezpečném koupání), která je dnes ve stínu obchodních domů u cyklostezky již téměř zarostlá náletem a zavezená. Z hlíny a suti ale ještě tu a tam čouhají zbytky schodů, po kterých se chodívalo do vody.

 Okrouhlík

 Dodnes je chatová osada Okrouhlík jednou z výletních lokalit Jihlavanů. Zdejší vodní plocha patřila ke kaskádě dvanácti starých hornických rybníků využívaných už ve 13. století pro těžbu stříbra. Scheiben-teich - Přehradní rybník zadržoval vodu na propírání rudy.

 Když armáda zabrala nad Pístovem lesní prostor mezi Jihlavou a Okrouhlíkem pro svůj tankodrom, zatarasila tak přímou výletní cestu Jihlavanů. Jezdilo  a jezdí se tedy dál na kole přes Pístov, anebo auty přes Čížov.

 Osada žila zejména v minulosti velkou soudržností a společenským životem. Při jednom z promítání tzv. Živého kina jihlavského festivalu dokumentárních filmů se před pár lety sešlo několik starých filmů, které tuto etapu osady zachytily a dokumentují. Promítalo se přímo na travnaté pláži.

 Ani pláže a mola Okrouhlíku už ale dnes nebývají během léta zdaleka tak obsypány slunícími se lidmi, jako ještě před pár lety.

 Pávovský rybník

 Motorest, kempování, stany a chatky, travnatá pláž nabitá hlava na hlavě, hříbky slunečníků, šlapadla a lodičky a němčina z úst návštěvníků z někdejší NDR, taková byla ještě před dvaceti, třiceti lety realita šestnáctihektarového Pávovského rybníku.
Za koupáním sem Jihlavané jezdili městskou dopravou. Dnes je v kempu pusto a prázdno a koupání se tu s ohledem na kvalitu vody příliš nedoporučuje. „Vstup na vlastní nebezpečí,“ hlásá cedule u pláže. 

 Rybník (nazývaný historicky též Křivý a Silniční) u zaniklé vsi Dobešova patřil od 13. století k hornické vodní soustavě v okolí vrchu Šacberk. Ještě ve druhé polovině 20. století potom po jeho hrázi vedla hlavní silnice na Prahu.

 Dnes rybník a areál vlastní napůl s Městem Moravský rybářský svaz. Obnova  koupaliště se tu neplánuje, rybáři mají zájem o celý rybník a hledají peníze na jeho odkup. Chatovou část provozují na základě pronájmu Sokolové z bedřichovské jednoty. Pro hlavní budovu kempu se hledá nové využití.

 Borovinka

 V druhé polovině 20. století cíl mnoha Jihlavanů, romantické lesní místo s vodním přepadem pro hry dětí. Dobrá přístupnost rybníka, travnaté i písčité pláže (a třeba i neoficiální nudistická pláž v keřích zadní části rybníka), to vše sem táhlo milovníky koupání a slunění, přestože voda tu byla vždycky „o něco studenější“. 

 Rybník byl původně součástí nedalekého hornického kutiště. Ve 20. století tu lidé trávili na dekách vedle hájovny i celé dny, patřili sem i do bronzova opálení „štamgasti“, které jste u Borovinky potkali snad denně.

 Také sláva Borovinky coby plovárny odešla s rostoucím voláním po pohodlí  a stavbou oficiálních koupališť. Dodnes je ale ke slunění, a částečně i ke koupání, rybník využíván, přestože zástavba domků už sahá málem ke hrázi.

 Kněžák

 Při pěších výšlapech za víkendovým koupáním, polní cestou z Bedřichova na Borovinku, míjeli Jihlavané ještě před vznikem dálničního přivaděče trochu tajemný rybníček, řečený „Kněžák“.

 Po jeho hrázi, obtěžkány taškami s dekami, řízky a vodou, procházely celé rodinky úzkou pěšinkou mezi romantickým křovím. Už tehdy ale měl Kněžák vodu znečištěnou močůvkou z nedaleké zemědělské usedlosti, Reindlerova Dvora.

 Dnes, v těsném sousedství přivaděče, už Kněžský rybník tajemně nepůsobí. To spíš jako „louže“ pod náspem. I tento rybník, majetek strahovských premonstrátů, byl součástí vodního hornického díla. Na protější straně přivaděče jsou ostatně v borovém hájku dodnes patrné jámy, zbytky šachet Pfaffenhovského couku, asi nejstaršího jihlavského stříbrného kutiště.

 Ještě do poloviny 20. století, dokud měl kvalitní vodu, byl prý ovšem Kněžák častým cílem výletů za koupáním.

 Koňský rybník

 Na místě dnešního dětského dopravního hřiště U Rybníčků stávaly dva populární rybníčky. Místu se říkalo Jihlavské Benátky, bylo častým námětem malířů i pohlednic.
Od poloviny 19. století sem Jihlavané celých sto let chodili za letním koupáním i zimní zábavou. Poté byly Koňský rybník i sousední rybníček zavezeny. Voda v potoce Jihlávka už tehdy ostatně pod okolními továrnami tak zapáchala, že ke koupání to asi zrovna nebylo. 

 Najít by se v Jihlavě dala i další zmizelá koupaliště. Třeba krásný bazén s brouzdalištěm na Skalce, po kterém dnes v roští zbyly jen nejasné kontury propadlých stěn a zbytky zrezivělých trubek zábradlí. Bývalo to ještě v sedmdesátých letech půvabné a navštěvované místo, zátiší v keřích s malou opalovací loučkou.

 Výstava v Muzeu Vysočiny má také „veřejné Fotoalbum“, prostor pro všechny, kdo mají doma nějaké obrazové poklady z koupání a chtějí je sem umístit. „Třeba někdo pozná na snímku kamaráda z mládí...,“ zvou jihlavští muzejníci.

Diskuze k článku