Jeden ze zastupitelů si prý dokonce hodlá v tisku zaplatit inzerát se jmény provozovatelů heren. Před lety volení zástupci města navrhovali zakázat herny ve vzdálenosti 300 metrů od veřejných budov, škol a církevních budov. "Někteří zastupitelé to ale zamítli s tím, že jde o zásah do soukromého podnikání. Bohužel i ti, kteří byli odpovědní za úsek školství," říká komunista Pavel Šlechtický.

Ten nyní dále navrhuje stálé prohlídky heren Městskou policií, dát hernám v městských domech výpověď, zakázat v památkové rezervaci reklamy heren a stanovit ve městě zóny, kde jsou herny nepřípustné a konzultovat opatření s městy, kde mají s omezováním zkušenosti (Bystřice nad Pernštejnem, Brno, Lanškroun, Tanvald).

Opuštěný jackpot

Herny znepříjemňují práci i podnikatelům. Jedním z nich je Tomáš Štambera, který mj. provozuje restauraci U vévody Albrechta, která má o patro níž pod sebou dvě herny. "Kolem páté šesté večerní se sem stahují, jsou to většinou Romové. Ráno pak najdeme schodiště pomalované, pomočené anebo na něm někdo spí," dodává. Podle něj herny snižují návštěvnost restaurace - už tím, že v přízemí objektu bliká jackpot, u něhož není jasné, k čemu patří.

"Za největší morální zvěrstvo považuji stavbu herny na Kosově," tvrdí Štambera. "Herna tam stojí těsně vedle pošty, takže příjemci sociálních dávek je rovnou druhými dveřmi jdou utratit. To už mohla herna stát rovnou na radnici nebo na úřadě práce," připojuje se Petr Pangrác, který se podílel na fungování ZŠ Jarní.

Někteří tvrdí, že ve stavbě zmíněné herny má prsty i Josef Augusta (NOJ), ten to ale důrazně popírá. "Na tom objektu jsem prováděl pouze stavební dozor, jinak s tím nemám vůbec nic společného, není to můj majetek," říká.

Záchrana je ve Sněmovně +O nutnosti regulace panuje v zastupitelstvu shoda. "Pokud by nějaké omezení ­ lokality nebo vzdálenosti ­ heren vzniklo, určitě má šanci projít. Pro absolutní zákaz ale nejsem, to by zřejmě dopadlo jako prohibice v Americe: stouply by zisky provozovatelů těchto zařízení," varuje František Zelníček (ČSSD).

"Pokud chceme být městem gamblerů, jsme na velmi dobré cestě, já však v takovém městě žít nechci," uvádí Vladislav Jiroušek (NOJ), podle kterého by něco měli dělat radní. Problém může mít i jiné spojitosti. "Každá služba se v centru města prodraží o parkování v jejím dosahu. Potom není divu, že z podniků tam přežijí jen herny," píše na webu JL paní Libuše.

Město zároveň z heren získá ročně asi 20 milionů na daních. "Tenhle argument ale neobstojí, protože stejné, ne­li větší finance se pak musí vynaložit na sociálních dávkách, do rozvrácených rodin, na léčení gamblerů, na prevenci kriminality a tak dále," říká Tomáš Sedlák (KDU­ČSL), podle kterého už by nyní v zastupitelstvu měla být větší shoda v radikálnějším přístupu vůči provozovatelům heren.

Konkrétní opatření však zřejmě nikdo nenavrhne. "Čekáme na nový herní zákon, který schvalují poslanci. Do něj je třeba prosadit, aby města měla možnost absolutní regulace všech typů automatů, tedy i videoterminálů, na které města nedosáhnou," uvedl primátor Jihlavy Jaroslav Vymazal. 
 

"Zmizení romské koordinátorky"

Jak zmiňuje podnikatel Štambera, častými hráči jsou Romové. Podle zdroje blízkého redakci tvoří v Jihlavě téměř 90 procent návštěvníků heren.

Sehnat někoho, kdo se věnuje romské otázce na úrovni kraje nebo města, není jednoduché. Kraj zrušil pozici romského koordinátora, takže odpovídá pouze vedoucí sekretariátu hejtmana Zdeněk Kadlec.

"Úřady nejsou oprávněny definovat, kdo je Rom, a kdo nikoliv. Veřejná správa nemá nástroje, aby někoho omezovala v hraní v hernách. Na druhé straně to má dopad na život dětí v rodině, a proto se řešením některých situací zabývají pracovníci sociálně­právní ochrany dětí městských úřadů na základě získaných podnětů," uvádí Z. Kadlec s tím, že kraj ani město nemohou omezovat počet návštěvníků herny, pokud nemají nízký věk nebo nenarušují pořádek.

 Poradna pro Romy v Jihlavě má zavřeno a telefon uvedený na dveřích bere dcera koordinátorky Olgy Líbalové. Číslem na matku si není jistá, diktuje dvě čísla, ale ani jedno z nich k ní nevede.
 

 Herna ­ "cikánská banka" 

 Jasné vyjádření k hernám se JL podařilo získat pouze od vedoucího charitního Romského centra (Erka) Vladislava Hamr~šmída. "Ano, nebudeme si zakrývat, že ti Romové do heren chodí. Dokonce se těmto podnikům přezdívá "cikánská banka"," uvádí Hamršmíd.

 Podle něj je důležité sledovat sociální situaci Romů už od základní školy a nabízet jim třeba formou projektu Malá řemesla možnost postavit se na vlastní nohy. Klíčový rozdíl mezi gádži a Romy je v tom, že "bílí" jsou nuceni opustit "rodinné hnízdo", a to je nutí se o sebe postarat.

 "U širokých romských rodin je situace jiná. Když někdo nesežene práci, řeknou mu: "Zůstaň s námi doma, je nás dost, nějaké peníze seženeme"," vysvětluje Hamršmíd, který říká, že s tímto laxním přístupem mladistvých mají problém i starší padesátníci z řad Romů, kteří ještě byli zvyklí pracovat a sami mají třeba úklidové nebo jiné firmy.