Svatopluk Beran
V článku pan Janderka reaguje na mnou instalovanou karikaturu, která poukazovala na choutky USA, které již od začátku 19 století měly našlápnuto na ekonomické a vojenské znásilnění této planety. Tímto svým článkem se snažím nastavit objektivitu, která zde opět chybí, dříve komunisti a dnes ODS se snaží historické pravdy přepisovat, zcela měnit nebo o nich mlčet. Pan Janderka by se měl asi lépe podívat na ekonomickou, politickou a vojenskou historii Ameriky a teď nemám na mysli jen celý kontinent, ale i imperiální choutky přímo USA. Jako příklad uvedu právě Kubu. Jak možná pan Janderka zná, anebo spíše asi nezná, Kuba vedla dvě významné koloniální války proti Španělsku za svou nezávislost. První probíhal od roku 1868 po dobu deseti let. Druhá od roku 1895 do roku 1898. Ta druhá se v roce 1898 chýlila ke konci. V podstatě byl skoro celý ostrov osvobozen od Španělů a na osvobozených územích pracovala prozatímní vláda, školy, zdravotnictví, pošta. Na počátku roku 1898 připlul ke břehům Havany jeden z nejmodernějších křižníků nové americké válečné flotily se jménem Maine, z důvodů případné ochrany občanů USA na území Kuby, před ustupujícími Španěly. Po třech dnech tento zánovní křižník explodoval, vláda USA obvinila Španěly ze sabotáže, v podstatě do dnes nevyřešené a vtrhla na Kubu. Ještě před tím se ovšem pokusila zjískat Kubu legálně od Španělů za 300 milionů dolarů. To sejí ani po motivační nabídce 1 milionu dolarů španělským vyjednavačům, nepovedlo a tak vyčkávali. Expoze a následné potopení křižníku vedlo k okamžitému zásahu, přepadení a doosvobození Kuby. Mírovou dohodou z 10.12. 1898 připadlo Portoriko a Filipíny Spojeným Státům, Kuba měla dostat nezávislost. Na ostrově zůstalo však tisíce amerických vojáků a vláda USA se neměla k jejich odvolání z důvodu kontroly výhodného obchodu, převážně s cukrovou třtinou. Nakonec vláda USA vnutila Kubánskému parlamentu diktát, takzvaný Platlův dodatek, podle něhož musela Kuba poskytnout Spojeným Státům území pro výstavbu vojenských základen, nesměla příjmat větší půjčky ze zahraničí a pronajmout svou půdu jinému státu. Dala by také právo USA zasáhnout, kdykoliv by byl ohrožen klid a pořádek na ostrově. Dále tato smlouva znevýhodňovala Kubánský export a to hlavně třtinového cukru a dělala Kubu komoditně závislou na USA. Tato smlouva měla být součástí Kubánské ústavy. Kubánské národní shromáždění samozřejmě protestovalo, ale velitel okupační armády prohlásil, že Kuba nedostane nezávislost pokud' tento výtvor kongresmena Patta nepřijme. Tento diskriminující dodatek byl zrušen až v roce 1934 a to ještě ne celý. Některé body byly jen pozměněny jiné ponechány, tak zůstala i základna Guantanámo, která byla původně podepsána na 99let a pokud' si to umíte spočítat, vlastní Spojené Státy v nynější době tuto základnu protiprávně. Na počátku 19. století se hospodářské zájmy USA přestávají isolovat jenom na americkou pevninu, ale jejich polem působnosti se stává postupně celý svět. Pokud' se nemá radikálně změnit tento kurs po kterém se Spojené Státy vydaly, musí jej hájit i vojensky. Takto zní doktrýna všech amerických presidentů, tak zvaná dolarová diplomacie, která dávala právo a povinnost vládě USA od počátku devatenáctého století intervenovat a to i vojensky, v případě politické nebo fiskální nestability zemí západní polokoule. Toto doktrýna je prakticky nastartována presidentem Rooseveltem (1904) a Taftem (1909). Po.kud' budete pane Janderka potřebovat historický přehled dalších pokusů, mezi něž patří i nynější Rřípadná základna u nás, či povedených expanzí ekonomického ovládání USA jiných území, napadení armádou Spojených Států, či vykonstrovaných převratů zinscenovaných CIA, rád vám je z důvodu historické objektivity přes media poskytnu. (Autor je člen hnutí Ne základnám)