Alespoň na chvíli se předminulou sobotu na jaroměřickém zámku zjevil duch básníka Otokara Březiny ­ prostřednictvím komponovaného pořadu z básní a eseje tohoto velkého básníka minulého století. Pořadem tak bylo oslaveno 70. výročí založení Společnosti Otokara Březiny.

Recitace se ujala Gabriela Vránová, za avizovaného Radovana Lukavského musel zaskočit Radim Vašinka. R. Lukavský, kterému je letos 88 let, byl totiž pár dní před oslavami požádán vedením Národního divadla, aby v jedné hře nahradil vážně nemocného Josefa Vinkláře.

Mistrovská recitace čistých a vznosných básníkových myšlenek spojená hudbou Ondřeje Urbana musela povznést i posluchače. Předseda společnosti J. Höfer na konci pořadu předal herečce a recitátorce Gabriele Vránové pamětní medaili Otokara Březiny. Jednak za rodinné materiály o Březinovi, které společnosti předala (neboť její otec učil na stejné škole jako Březina), jednak za propagaci básníka Březiny, kterého interpretuje "na všech frontách".

Oceněn byl i bývalý předseda společnosti Ladislav Šabacký. "Devět let vedl společnost, pomáhal ji obnovit a byl jednou z klíčových osobností, které ji dovedly na velmi dobrou úroveň. Porovnám­li jiná občanská sdružení, nikde nepotkám tolik aktivity a obětavosti. A za druhé, pan Šabacký kulturu v Jaroměřicích držel i v době hluboké totality," řekl na adresu Šabackého předseda společnosti Höfer.
Právě ten oslavy ukončil citací z posledního dopisu básníka Březiny sochaři Františkovi Bílkovi, které lze brát jako básníkovu závěť: "...konečně nejvyšším smyslem naší práce je, aby přibývalo lásky na této zemi, a tím stále mocněji zjevovala se krása díla božího."