Vrátil se do Jihlavy, aby pomohl vytáhnout tenisový Spartak na tuzemském žebříčku klubů do vyšších pater.

První krok má Kamil Vondráček úspěšně za sebou. V roli kapitána pomohl zachránit týmu extraligu.

Nejvyšší soutěž jste uhájili, hlavní cíl byl tedy splněn. Ulevilo se vám hodně?
"Převládají pocity spokojenosti a konečně trošku klidu. Hrací týden byl dost ve stresu, nevyvíjel se podle očekávání. Připravovali jsme se na utkání s Mariánskými Lázněmi, které měly být společně s námi ve skupině nejslabší, první den ale bohužel porazily Nymburk. Tím se celá situace zkomplikovala. Ani případná výhra nad tímto soupeřem nám tak nezaručovala stoprocentní jistotu záchrany."

Stejně jako loni byl cíl Spartaku jasný ­ záchrana. Nastupovat k utkání s vědomím, že hrajete o udržení, musí být velký nápor na psychiku. Může se to na výkonu hráčů nějak podepsat?
"Myslím si, že to nijak deprimující není. Vždyť extraliga má výbornou kvalitu. Při pohledu na soupisky zjistíte, že v ní letos hrálo x hráčů z první padesátky na okruhu ATP (tenisový žebříček ­ pozn. red.). Náš tým je zkrátka takto postavený a momentálně nemá smysl kupovat nějaké posily. Naopak chceme vychovat vlastní tenisty, kteří se během pár let do tohoto celku zapojí a myslím, že příští rok budou naše ambice trošku vyšší."

Znamená to, že v následujících letech, než dojde k onomu začlenění dorosteneckých hráčů do týmu, bude stále Spartak utíkat "sestupovému hrobníkovi" z lopaty?
"To určitě ne, to bychom nechtěli. Dva roky jsem tady nebyl, nyní jsem se vrátil a začal společně s Jardou Bulantem (hráč Spartaku ­ pozn. red.) rozvíjet projekt, kterým chceme pozvednout úroveň jihlavského tenisu ve všech kategoriích. V dospělých je to těžké, protože tu nejvyšší soutěž hrajeme. Tam by bylo naším úspěchem umístění do první čtyřky. Musíme zkrátka ten klub rozvíjet jako takový."

Zmínil jste účast hráčů z první padesátky žebříčku. Znamená to, že podle jmen byla ta soutěž oproti loňskému ročníku těžší?
"Těžší rozhodně. Loni totiž nikdo nesestupoval (Nymburk hrál kvůli administrativní chybě automaticky baráž ­ pozn. red.), nebyly tam záchranářské ambice, týmy se nemusely posilovat. Proběhlo to v přátelském duchu. Letos už sestup hrozil, navíc se hrála souběžně také první liga, kde jsou rovněž velice silné týmy. Případná baráž by byla pro mančaft velká zátěž a nikdo nezaručoval, že by ji extraligový celek vyhrál."

Vám letos pomohly v klíčových zápasech posily z Německa (Elsner, Gehrleinová), resp. Polska (Dabrowski). Bylo by pro váš celek těžší hájit extraligovou příslušnost bez těchto hráčů?
"Pomohli nám určitě, těžší by to jednoznačně bylo. My jsme ale k této variantě museli sáhnout, protože ostatní týmy také posílily. A sehnat v Čechách kvalitního hráče je navíc dost obtížné, těch družstev je tady strašně moc. Pouze s vlastními hráči bychom to zřejmě neuhráli. To by se muselo hrát bez zahraničních posil."

Jaké cíle by měl mít klub v příštím ročníku?
"Už bychom se chtěli vyhnout záchranářským starostem a zkusit hrát o vyšší příčky. Můžeme klidně skončit jako letos na pátém až šestém místě, chceme ale svádět vyrovnanější boje s favority. Od začátku října na tom začneme pracovat."