Sběratelé kartiček nejsou vidět, ale stále pořádají pravidelná setkání. 

 Jihlava patřila v devadesátých letech k tuzemské baště ve sbírání hokejových karet. Nadšení postupem času opadlo, ovšem ti nejvěrnější sběratelé provozují svůj koníček dál a jedou na plné obrátky. „Lidé se nám občas smějí, ale přitom je to stejné jako sbírat známky," říká Michal Vojtěchovský.

 Jednou za měsíc

 Jihlavští sběratelé si dávají dostaveníčko každý měsíc. Dopředu si objednají karty, domluví termín a vytipují místo (nejčastěji sportbar nebo restauraci) setkání. Organizaci má na starosti Marek Cvach, hlavní "dodavatel", který nakupuje kartičky nejen u českých prodejců, ale také na světovém portálu eBay.„Klukům nejčastěji sháním karty právě na eBayi. Jde o kousky, které jsou u nás těžko k dostání," dodává obdivovatel hokejisty Wayna Gretzkyho, jehož sbírá.

 Jak takové setkání probíhá? Většinou trvá hodinu a půl až dvě. Na úvod účastníci rozeberou aktuální dění v hokejových soutěžích (nejčastěji kanadsko-americké NHL), respektive formu hráčů. Poté přijde řada na samotné kartičky, prodej či výměnu. Na stole nesmí chybět kusové karty, alba naplněná k prasknutí a beckett (ceník karet).

 „Na konci srazu ještě probereme možnost vyrazit na pravidelnou burzu do Prahy," připomíná Cvach, jenž si pohrává s ideou uspořádat po několikaleté odmlce burzu v Jihlavě. „Pravidelně se nás schází pět šest nejvěrnějších, ale vím o dalších sběratelích z Jihlavy a regionu. Nad burzou jsem několikrát přemýšlel, ale zatím nemám jistotu, zda by dorazil dostatečný počet lidí."

 Školní začátky

 Většina sběratelů kartiček poprvé přičichla ke svému koníčku na základní škole. Jihlavští nejsou výjimkou. „Ve škole na zemi jsem našel několik karet. Od té doby mě to chytlo. Postupně se přidali další spolužáci. Ze začátku jsem sbíral všechno, až postupem času jsem se přeorientoval na Detroit a nyní Steva Yzermana," přiznává Vojtěchovský, jehož sbírka Yzermana čítá 620 kusů.

 Miroslava Šaška naopak inspiroval český národní tým ziskem titulu mistra světa v roce 1996. „Začal jsem se o hokej více zajímat. Sbíral jsem hlavně gólmany, ale mám i několik setů. Když je chvilka času, listuji v albech a kochám se," říká fanoušek brankáře Curtise Josepha. „Aktuálně mám přes 950 jeho karet."

 Sběratelství kartiček přináší rok od roku vyšší nároky na finanční stránku. Výroba limitovaných karet či karet obsahujících podpis, kousek dresu nebo výstroje hráče logicky zvedá ceny. Na vlastní peněženku to pocítili také Cvach a spol. „Mám určený měsíční limit plus minus dva tisíce. Ale když by byla šance získat nějakou cennou drahou kartu, jsem ochoten zaplatit i pět tisíc," dodává Vojtěchovský. „Já se řídím svojí finanční situací," reaguje Miroslav Šašek.

 Do Jihlavy proudí největší množství kartiček ze zámoří, tudíž sběratelům dělá největší čáru přes rozpočet pošta. „Není problém vyhrát kartu třeba za padesát sto korun, ale za samotnou poštu může prodejce chtít třeba dvojnásobek. A někdy i více. To se potom člověk hodně rozmýšlí," poznamenal Cvach.

 Společný sen

 Výše zmíněná burza v Praze je považována za sběratelský svátek. Minimálně dvakrát na ni zavítal každý poctivý sběratel. Pravidelně přijíždějí také "kartičkáři" ze Slovenska. Družina z Jihlavy nabírá směr hlavní město ve chvíli, kdy přijdou na trh nové série karet. „Nejezdíme na každou burzu. Do Prahy zavítáme dvakrát třikrát do roka. Nejlepší doba je po prázdninách, před Vánoci a na jaře," svěřuje se Marek Cvach.

 Ten má se svými kolegy jeden společný sen - podívat se na velkou třídenní burzu do kanadského Toronta. „Byl by to určitě drahý výlet, ale stál by za to," myslí si Cvach. „Stačilo mi vidět videozáběry na internetu. Být tam osobně, asi bych se zbláznil," dodává s úsměvem Miroslav Šašek.