Jihlavský Svaz důchodců (SD) slaví 20 let existence. O jeho současné podobě a o tom, co pro seniory znamená, hovoříme s jeho předsedkyní Pavlou Radovou.

  Jaké byly vaše začátky před 20 lety?
  Velice obtížné. Nejprve se členové scházeli v bytě pana Antonína Kalába, který stál u zrodu SD, pak v restauraci na nádraží a všude, kde to jen trochu šlo.  

  Náročné bylo i období, kdy se zástupci svazu rozhodli přejít od SD Moravy pod SD České republiky. Moravský svaz po nás totiž mj. chtěl předání našeho skromného majetku. Budoucnost ale ukázala, že rozhodnutí bylo dobré, protože SD Moravy postupně zanikl.

  Kolik má jihlavský svaz členů a jak je financován?
  Jeho počet kolísá asi kolem 600. Mnozí si neuvědomují, že objem financování je velice nízký.  Město nám sice vstřícně pronajímá své prostory zdarma a přispívá asi 40 tisíc korun na plyn a elektřinu, ale to provoz rozhodně nepokryje – stejně jako vybraná částka na členských příspěvcích (50 korun), ze kterých navíc ještě musíme každých 20 korun za člena odvádět do centrály.

  Kdo všechny vaše pestré aktivity, pro jejichž výčet prostor nemáme, organizuje?
  Je to malá skupinka aktivních lidí. Snažíme se, aby se důchodci měli kde scházet, postěžovat si a řešit své problémy. Neustále sháníme někoho, kdo by se nechtěl jen pasivně bavit, ale sám něco vymyslel. Teď například zemřel pán, který organizoval velké zájezdy. Co si neuděláme sami, to nemáme.

  Někteří lidé byli z minulého režimu zvyklí, že všechno zařídí ROH nebo jiná organizace, ale to už skončilo. S tím zřejmě souvisí i další pozůstatek z minulých dob: přílišná důvěřivost k lidem, kteří nabízejí něco zadarmo. Proto jsou senioři často obětí různých podvodů. Snažíme se tomu i v našem svazu předcházet tím, že např. pořádáme školení za účasti policie.

  O seniorech se někdy říká, že volí levicové strany a že seniorské organizace jsou něco jako odbory...
  Ne, to rozhodně musím odmítnout. My důsledně stavíme na tom, že jsme apolitická nezisková organizace, nikdo se u nás stranicky neprojevuje a na důležité akce či oslavy si vždy zveme zástupce různých politických stran.

  Jak se vám daří seniory motivovat k aktivitám?
  Nejtěžší je ale probudit je z izolace a z nezájmu o veřejné dění. Starší lidé často v médiích zaslechnou nějakou negativní či tragickou událost, neznají další kontext, považují to za dogma a jsou vystrašení a nikam nejdou. Těžko se jim vysvětluje, že to je jen část reality a že vlastně i oni sami to mohou vyvážit tím, že budou chtít druhým lidem udělat radost – třeba právě zapojením se do činnosti SD. Zájemci mohou přijít i na Vítání léta, které pořádáme 24. června a kde také pokřtí nové album náš pěvecký soubor Seniorek.

  A jaký recept na zachování optimismu máte vy?
  Snažím se motivovat členy tím, že jim děkuji za vše, co udělali zadarmo a ve svém volném čase. Sama se snažím najít něco pozitivního na všem – třeba když prší, tak si říkám: Je to dobré na pleť. Samozřejmě že někdy před důležitou akcí nespím a mám strach, aby se povedla, ale po ní pak taky nespím radostí z toho, že se povedla.

  Jan Mazanec