Javůrek: Do programu jsme odvážně zařadili i Beethovenovu Devátou
Snažím se, aby lidé odcházeli z koncertu s úsměvem na tváři, říká Jaromír Javůrek, dramaturg a moderátor koncertního cyklu Vysočina sobě, jehož 2.ročník začne prvním koncertem 12. listopadu v DKO v Jihlavě.
Přibližte prosím čtenářům, co vlastně dělá dramaturg koncertního cyklu?
Dramaturg je tvůrce programu, člověk, který by měl o hudbě vědět co nejvíc, měl by mít hodně hudby naposlouchané a měl by mít obrovský cit pro to, jak jednotlivé skladby „poskládat“.
Jste muzikant, sbormistr, byl jste ředitelem hudebního festivalu Leoše Janáčka. Jak se člověk stane dramaturgem?
Tvorba programu mě bavila od mých studentských let na Janáčkově akademii múzických umění v Brně, to už jsem byl sbormistr Ženského sboru Bohuslava Martinů a programy koncertů jsem si sestavoval sám. Šlo mně už tehdy o to, aby to byly programy zajímavé, posluchačsky přitažlivé, ale taky, aby si sboristky zazpívaly.
Po absolutoriu a roce vojenské služby jsem v roce 1982 nastoupil do Janáčkovy filharmonie Ostrava jako hlavní sbormistr a kolegové v orchestru mě přesvědčili, abych se stal rovněž dramaturgem Janáčkovy filharmonie.
Najednou jsem měl na starosti i program profesionálního symfonického tělesa. Bylo to nesmírně krásné, zajímavé a také zodpovědné…
To byla 80. léta?
Ano. Jen připomenu, že v té době do programu mluvili všichni. Od odborové organizace, základní organizace KSČ až po krajský výbor strany, kde o tom ti soudruzi a soudružky nevěděli vůbec nic. Po této stránce to nebylo nijak jednoduché.
Každý rok se konala porada dramaturgů na divadelním ústavu v Praze, a to také bylo hodně zajímavé. Při jedné zpáteční cestě mi soudruh ředitel dal kapky, co jsem to tam předložil a jak máme špatnou dramaturgii a že to musíme dělat, jako to dělají tamti. Naštěstí neměl pravdu, program jsem obhájil a naplnili jsme koncertní sál.
Více v tištěném vydání JL s datem 30. 10.


