Reklama
Dnes je sobota 14.11.2026      svátek má Sáva

Bílá velryba v HDJ: vtipná, a hlavně herecká

SCÉNY na moři pojímá Bílá velryba na jevišti HDJ s využitím divákovy fantazie a představivosti. Foto na stránce: HDJ, Igor Stančík SCÉNY na moři pojímá Bílá velryba na jevišti HDJ s využitím divákovy fantazie a představivosti. Foto na stránce: HDJ, Igor Stančík
29.10.2026 Kultura/Komentáře(1), autor:
Varhaník Jiří

Novou inscenaci Bílá velryba nastudoval s jihlavským profesionálním souborem hostující režisér a scénograf Ondřej Štefaňák. Divadelník spojený s pražským Divadlem X10 navazuje v Jihlavě na svoji předchozí práci, když v roce 2024 pro HDJ zdramatizoval a režíroval další americkou klasiku, Steinbeckovy Hrozny hněvu.


Podle naturelu a preferencí toho kterého diváka lze novinku vnímat různými relevantními způsoby. V reakcích po premiéře Bílé velryby se tak ostatně v kulturním prostoru Jihlavy už děje.
Na své si přijde ten, kdo oceňuje hledání nových a méně tradičních divadelních forem. Svou přímou, a vlastně až doslovnou navázaností na text Melvillovy předlohy může inscenace imponovat příznivcům psané literatury.
Vyznavačům tzv. „tradičního“ pojetí divadla ovšem bude právě použitá forma posouvání děje prostřednictvím vyprávění (tedy vlastně přímých citací) poněkud vadit. Budou hovořit o „scénickém čtení“ a argumentovat pocitem absence divadelně podávaného příběhu. 


Milovník odvážného experimentu či dokonce divadelní provokace si najde své záchytné body zejména v druhé půli představení. Jejich odpůrce naproti tomu možná odejde z hlediště. 
To vše u novinky HDJ zřetelně odráží nelehkou pozici repertoárového divadla, pakliže ve své dramaturgii nechce ustrnout a pokud má ambici rozvíjet sebe i diváka.
Jenže dobré současné divadlo se dnes snaží (musí se snažit) hledat i nové tvary. Rozvíjet tak nejen vlastní kvalitu a schopnost reagovat na současný svět, ale i divákův vkus, rozhled, imaginaci. A vlastně i jeho schopnost tolerance vůči novým směrům a názorům druhých.


Otázkou pak zůstává, do jaké míry se takový záměr zdaří čitelně realizovat. Zda se podaří najít tu správnou míru, která náročnějšího diváka uspokojí, a toho „tradičního“ (pokud taková kategorie vůbec existuje) neodradí.
V tom smyslu má HDJ hned v úvodu nové sezóny za sebou dvě premiéry (Anna Pammer a Bílá velryba), které by někdo možná zařadil do ranku tzv. divácky náročnějších inscenací.


S tím ovšem nelze souhlasit. Obě inscenace sice rezignují na tradiční způsob vyprávění a hledají v tom směru vlastní neotřelé cesty, ačkoli obě stojí na silném lidském příběhu. Jenže jak u první inscenace sezóny, tak do značné míry též u Bílé velryby se podařilo najít jak originální a zábavný tvar, tak i srozumitelnost sdělení.
Samozřejmě to vyžaduje aktivní divácký přístup, a ne vše musí ke každému divákovi „dotéct“. Zážitek z představení za to ovšem rozhodně stojí.

Více v tištěném vydání JL s datem 27. 10.

0 komentářů

Přidat Komentář


Reklama Reklama Reklama
Reklama