Uvidíte-li někdy na nebi nad Jihlavou kluzák, možná ho bude pilotovat úřadující mistr republiky Vít Svoboda. Člen jihlavského Aeroklubu se stal tuzemským králem letecké akrobacie kluzáků již potřetí v kariéře, ale premiérově v obtížnější kategorii Intermediate.
Na srpnovém šampionátu v Táboře sváděl vyrovnaný souboj o absolutní prvenství se slovenským konkurentem Jurajem Sidorem, jenž měl navrch o pouhých 19,10 bodů (0,31 procentního bodu). „Juraj létal výborně a nakonec byl o fous lepší,“ uznal Svoboda. „Na příštím společném mistrovství mu ten malý rozdíl v procentech zkusím vrátit,“ slíbil s úsměvem.

Kde jste mohl 0,3 procentního bodu dohnat, abyste byl celkovým vítězem mistrovství?
Prakticky kdekoli. Ztráta 19 bodů po čtyřech soutěžních letech je v akrobacii opravdu velice malý rozdíl. Když se podívám na výsledky jednotlivých sestav, největší rezervu jsem měl v první tajné, kde jsem skončil třetí a kvůli nepřesnostem jsem ztratil na Juraje přes 100 bodů.

A ostatní sestavy?
V nich jsme byli s Jurajem velice blízko. Podařilo se mi vyhrát poslední povinně-volnou sestavu a tím na něj stáhnout téměř 70 bodů. Zpětně je jednoduché říct, kde těch 19 bodů hledat. Stačilo někde o trochu přesněji zaletět jednu nebo dvě figury, nebo mít druhou sestavu například lépe umístěnou v prostoru, který se také boduje. Hlavně mám radost, že jsem ani v jedné sestavě nedostal od rozhodčích za žádnou figuru tzv. „hard zero“.

Nulové hodnocení?
Ano. V takto vyrovnaném závodě by podobná chyba znamenala výraznou bodovou ztrátu. Rozhodovaly tedy spíše drobné nepřesnosti, a právě o tom je soutěžní akrobacie. Rozhodčí vidí každou odchylku a na konci se i zdánlivá maličkost může projevit v celkovém pořadí.

Po dvou titulech v kategorii Sportsman (2023, 2024) jste vyhrál kategorii Intermediate. V čem se liší?
Sportsman je vstupní soutěžní kategorie, ve které se pilot učí zvládat základní akrobatické figury, orientovat se v prostoru a správně hospodařit s energií letadla. Je určena především pro získávání zkušeností se soutěžní akrobacií a pro postupné budování návyků potřebných pro vyšší úroveň pilotáže.
Intermediate je o stupeň výše. Piloti už létají náročnější sestavy s větším počtem kombinovaných prvků a figur prováděných v obrácené poloze, tedy při letu hlavou dolů. Kromě samotné pilotáže musí umět sestavu analyzovat a správně ji navrhnout tak, aby byla proveditelná, aby na sebe jednotlivé figury optimálně navazovaly z hlediska prostoru i energie, aby sestava splňovala předepsanou bodovou náročnost, a především aby vycházela výškově. Začínáme totiž všichni stejně z výšky 1250 metrů nad zemí.

Jaká je spodní výšková hranice?
Pro naši kategorii je stanovena na 200 metrů nad zemí. Provedení nějaké figury pod touto hranicí je penalizováno bodovou ztrátou či v krajním případě diskvalifikací, a to v případě, že se pod touto hranicí letadlo nachází například ve vertikální poloze.

Absolvovali jste čtyři soutěžní sestavy. Můžete přiblížit, které to jsou?
První byla povinná sestava, která se zveřejňuje už na začátku sezony. Každý pilot ji může dopředu trénovat. Potom přišly na řadu dvě tajné sestavy. Prvky do nich volí závodníci v předvečer daného letu a jury z nich přes noc sestaví výslednou sekvenci.
Ta je zveřejněna maximálně 12 hodin před letem, a pilot ji tak letí rovnou naostro, bez možnosti předchozího tréninku. Před startem si ji lze jen „nachodit“ na zemi, aby si pilot udělal představu o rozložení sestavy v prostoru například s ohledem na vítr a pozici rozhodčích.
Poslední byla povinně-volná sestava, složená z pěti povinných a pěti volených figur, kterou si každý závodník sestavuje sám. Právě první a poslední sestavu se mi podařilo vyhrát.

Šampionát doprovázelo nepříznivé počasí. Ovlivnilo váš soutěžní let?
Částečně ano. Létám na větroni Pilatus PC-11AF, který je oproti větroňům ASK 21, na kterých v národních kategoriích Sportsman a Intermediate létají naši soupeři, sice agilnější, ale zároveň o něco lehčí. Má tedy i o něco nižší průraznost proti silnému větru, se kterým jsme se v Táboře potýkali.

Co to znamená v praxi?
Je potřeba mnohem pečlivěji hlídat polohu letadla v akrobatickém prostoru a počítat s tím, jak jej vítr během sestavy snáší. Každá větší korekce pozice přitom stojí část energie, která pak může pilotovi chybět v dalších figurách. O to důležitější je správně si celý let rozvrhnout a průběžně hlídat jak energii, tak i zmiňovanou pozici vůči rozhodčím.

Na kolika mistrovských titulech se chcete zastavit?
V mém případě nejde o snahu hromadit tituly. Soutěživost tam samozřejmě je, ale mnohem víc mi jde o to dělat věci pořádně a v rámci možností se co nejlépe připravit. Akrobacií docela žiju. Občas se mi třeba při večeři stane, že začnu bezděčně rukama „létat“ nějaké obraty a přítelkyně se mě pak s úsměvem zeptá: zase létáš (úsměv)?

Co nejvíce vás na letecké akrobacii baví?
Především možnost neustále se zlepšovat, létat přesněji, zvládat náročnější obraty a jejich kombinace. Čeká mě výcvik pro získání oprávnění k veřejným akrobatickým vystoupením a následně bych rád pokračoval výcvikem instruktora akrobacie. Přes zimu a během jara se pak chci začít připravovat na vstup do mezinárodní kategorie Advanced, ve které se létá i mistrovství světa. Tam už jsou nároky na přesnost a přípravu zase o kus výš a každá chyba na takové soutěži stojí hodně bodů.