Co mají společného policejní pes hledající pachatele, záchranářský pes pátrající po člověku a domácí mazlíček, který pod jídelním stolem hledá zatoulané kousky od oběda?
Všichni používají svůj nejdokonalejší smysl – čich. Právě na něm stojí nosework, psí sport, při kterém se z obyčejného venčení může stát pořádná detektivní výprava.

„Obdivovali jste někdy, jak pejsek dokáže najít ztraceného člověka v lese nebo jak policejní pes hledá pachatele? Tak přesně tohle je nosework. Jen se psi učí hledat legální látky jako pomerančovou kůru anebo skořici,“ vysvětluje Martina Svačinková z Jihlavy, která se tomuto sportu aktivně věnuje a působí také jako trenérka.
Psi při něm mohou hledat ukryté vzorky v budovách, v přírodě nebo ve vodě, případně musí projít řadu deseti batohů, přičemž úkolem psa je upozornit na ten, který ukrývá hledaný pach.

Psí „kešky”
„Čichání je pro psy naprosto přirozená věc. Je to první a také poslední smysl, který mají,“ říká Svačinková.
Zatímco novorozená štěňata ještě nevidí ani neslyší, podle pachu dokážou najít matku. A ani ve stáří čich většinou neztrácí svou důležitost.
Právě z tohoto důvodu může nosework působit jako jednoduchá disciplína. Pes čichá, najde schovaný vzorek a dostane odměnu.
Na úplném začátku však pes musí pochopit, co vlastně hledá. Trenér mu proto pach spojí s odměnou. Jakmile pes například přičichne ke skořici, následuje potvrzení nálezu a pamlsek.
Postupně se úkryty komplikují a mění se také prostředí.

Výhodou je, že k tomu není potřeba žádné speciální vybavení.
„Stačí balíček celé skořice, pinzeta (aby se vzorek neznečistil lidským pachem), pamlsky a hlavně chuť pracovat se svým pejskem,“ popisuje Svačinková.

A není potřeba mít doma psího génia. Podle ní se nosework hodí prakticky pro každého psa od štěněte přes seniory až po psy po úrazech. Nezáleží ani na velikosti nebo plemeni.
Sama pracuje například s boxery, přestože psi s delším čumákem mají při čichání určitou výhodu.

Tentokrát se učí hlavně člověk
Zatímco pes se vlastně učí především rozpoznat konkrétní pach a oznámit jeho nález, jeho člověk má úkol o něco složitější. Musí se naučit sledovat svého psa a zároveň pracovat s podmínkami kolem něj.
„Mnohem těžší je naučit psovody pracovat s větrem. Psovod musí umět vyhodnotit nejen odkud a kam fouká, ale i co s pachem udělá vlhkost, teplo nebo chlad,“ vysvětluje Svačinková.
Právě tady se z obyčejného hledání stává skutečná týmová práce. Pes má nos, člověk zase oči a mozek. A někdy se při tom člověk nestačí divit, co psí nos dokáže.
„Klidně vám pes spolehlivě označí místo, kde vzorek jen krátce ležel, ale fyzicky už tam dávno není,“ říká.

Z vystrašeného psa sebevědomý parťák
Nosework navíc nemusí být jen zábava. Podle Svačinkové může pomoct i psům, kteří jsou příliš temperamentní, nebo naopak nejistí.
Při hledání se totiž musí soustředit na jedinou věc a okolní ruch jde na chvíli stranou. U bojácných psů zase může úspěšně zvládnutý úkol posilovat sebevědomí.
Sama vzpomíná na psa, kterého si jeho majitelka vzala v devíti měsících z velmi nevhodných podmínek. Zvíře se lidí i okolí bálo.
Po roce a půl noseworku už mělo složené tři zkoušky a hlavně se z něj stal veselý pes, který se na tréninky těší.

Jiný pes měl problém s kovovými schody. V lese byl sebejistý, ve městě ho ale děsily vlaky, světla i nezvyklé zvuky.
Jednou se na kovovém schodišti úplně zablokoval. Pak ale zjistil, že právě na něm je ukrytý pach, jehož nalezení znamená odměnu.
„Překonal se a zvládl to. Zablokování z kovových schodů bylo najednou vyřešené a příště už po nich běhal, jako by se nechumelilo,“ vzpomíná Svačinková.

Mohou i závodit
Nosework přitom nemusí zůstat jen u domácí zábavy. Existují zkoušky i soutěže, kde mohou týmy postupovat i do vyšších úrovní.
V Česku se převážně pracuje s pachem skořice a pomerančové kůry a hledání může probíhat v různých prostředích a mezi předměty.

„Tyto pachy byly vybrány proto, že jsou poměrně levné a běžně se v české přírodě nevyskytují. V ČR existuje ještě druhý noseworkový klub, kde pracují s éterickými oleji a využívají pachy jako hřebíček, anýz a myrta,” osvětluje Svačinková.
A pokud člověk nechce závodit? Vůbec nevadí. Smyslem může být jednoduše zaměstnat psa a dát mu možnost dělat to, co je mu vlastní – používat nos.
„Pejska čichat učit nemusíme. Musíme mu jen vysvětlit, co hledáme a jak nám má říct, že to našel,“ uzavírá Svačinková.