Pro chov poštovních holubů je potřeba získat mladou generaci
Vyznačují se dokonalým zrakem a výbornou místní pamětí. Mají dobrý orientační smysl a vždy najdou cestu do svého domova. Řeč je o poštovních holubech.
Chovat poštovní holuby je i v současné době pěkná, i když poměrně finančně nákladná a časově náročná záliba. Kvalitní poštovní holubářství má svoji tradici také v našem kraji a většinou se v rodinách chovatelů dědí z rodičů na děti.
Stejně tomu bylo i v případě rodiny chovatele Martina Zadražila, který lásku k poštovním holubům získal u svého tatínka a chovatelství se věnuje i Martinův bratr. „Holubařili jsme s tátou a s bratrem v Jihlavě, kde jsme měli pro chov holubů nezbytné zázemí a kde byli naši poštovní holubi doma," začíná své vyprávění. Martin se před několika lety přestěhoval do rodinného domku do Stonařova a s ním se tak přestěhoval i jeho chov poštovních holubů. Se stěhováním holubů to ale není tak jednoduché, protože poštovní holub se z každého místa vrací do svého rodiště.
„Ve Stonařově jsem začínal s chovem od začátku. Ven můžu pustit jen holuby, kteří se tady vylíhli a kteří mají tento holubník za svůj domovský," pokračuje s tím, že ostatní chovní jedinci musí být zavřeni v holubníku, protože by se vraceli do svého rodiště. Když holub poprvé vylétne z holubníku na střechu, musí se do něj umět vrátit zpět.
Martin Zadražil má v současné době ve svém holubníku kolem 180 poštovních holubů, které si také sám cvičí. Když se holub vylíhne, v šesti dnech stáří se musí nakroužkovat speciálním rodovým kroužkem. Jde o jakési jeho rodné číslo a je jím označen celý život.
Při pohledu do holubníku je patrné, že všichni holubi nejsou „barevně" stejní. Chovatel nám ochotně vysvětluje, že poštovní holubi se nejčastěji chovají v rázu modrém pruhovém a kapratém. Občas se objeví také jako tmaví, černí, červení, s různým podílem bílého opeření. Mezi vzácné prý patří čistě bílí.
Veškerá snaha poštovního holubáře a smysl jeho počínání se ale orientují zcela jiným směrem, než k dosažení atraktivní barvy a kresby. Směřují k dosažení perfektního kondičního a zdravotního stavu holubů, vynikajícího rozvoje svalstva a upevnění orientačních vloh poštovních holubů. Bez pravidelného cvičení a tréninku by ale veškerá práce chovatele byla marná.
S cvičením se začíná u mladých jedinců. Nejdříve je zapotřebí naučit je pít, žrát a reagovat na základní povely zapískání. Když dosáhne věku čtyř měsíců, začíná se s jeho zalétáváním. Musí si zvyknout na přepravní koš a svůj převoz do přírody. Pomalé tréninky začínají na vzdálenosti půl kilometrů a pak chovatel postupně vzdálenosti zvyšuje.
Chovatel vypustí hejno holubů a ti by se měli v pořádku vrátit do svého holubníku. Ale ne všichni se opravdu domů vrátí. "Slabší jedinci se prostě ztratí, prostě nemají ty správné orientační vlohy. Někteří se bohužel mohou stát obětí dravců, nejčastěji krahujce a jestřába," říká chovatel. Až je holub dokonale vycvičen na návraty z dálek, může ho chovatel nasadit do závodů. Soutěží se v rámci místních, okresních, oblastních, krajských, zemských a celostátních organizací. Vrcholem jsou pak světové olympiády, konané každé dva roky. Někteří holubi jsou dobří na krátké tratě, jiní se řadí spíše k vytrvalcům. Podle toho je chovatel na závody nasazuje.
Závody dospělých poštovních holubů se konají v období od května do července. V srpnu a v září jsou pak čtyři závody holoubat. Klání poštovních holubů mají svá poměrně složitá pravidla. Chovatelé vždy ve speciálních přepravních koších dovezou své závodníky na určené startovní místo a vypustí je na cestu domů. V domovském holubníku je pak umístěno speciální čtecí zařízení, které zaeviduje přesnou dobu návratu holuba nesoucího na noze čip. Pak přicházejí na řadu speciální výpočty, k nichž vyjde, který holub byl v závodě nejrychlejší. A protože každý má domů jinou vzdálenost, vítězí ten, který na základě výpočtů letěl nejrychleji.
„Dříve se zaznamenával přílet do speciálních mechanických hodin. Holub měl na noze plíšek nebo gumičku s číslem, který se pak vložil do hodin, a ty zaznamenaly čas na papírovou pásku, něco jako v píchačkách. Dnes už mají holubi čipy a před holubníkem, do kterého letí, si sednou na vlet s anténou, která jejich čas zaznamená," vysvětlil chovatel.
Podle chovatele je zajímavé pozorovat, jak se poštovní holub orientuje. Vyletí nejdřív do výšky a poletuje v kruzích stále větších a větších, létá v kličkách, až najednou zamíří ke svému cíli. Zajímavá je také rychlost těchto holubů. Letecký výkon je jeden až dva kilometry za každou minutu. Dobrý poštovní holub uletí z Prahy do Brna za dvě hodiny. Přeborníci jsou schopní letět i na vzdálenost tisíc kilometrů.
Rychlost letu holuba ovlivňuje také počasí. Vadí převládající vítr a vůbec nejhorší je vytrvalý déšť. Ani sytě modrá obloha bez mráčků není ideální. Dobré podmínky pro návrat holubů jsou prý po bouřce, když se dokonale vyčistí vzduch.
Chov poštovních holubů s sebou přináší nezbytnost výstavby kvalitního holubníku přizpůsobeného sportovním potřebám chovu. Také krmivo pro poštovní holuby musí být kvalitní s vysokou kalorickou hodnotou. To všechno ale něco stojí. „Každý rok se snažím nakoupit nové jedince do chovu, vybudovat něco nového v holubníku, ale důležité je, aby byl holubník vždycky čistý a holubi se v něm cítili dobře," vypráví chovatel a dodává, že bez pochopení a pomoci ze strany rodiny by se při realizaci své záliby neobešel.
„Holubářství mě chytilo jako malého kluka a byl bych rád, kdyby se k holubářům přidali další chovatelé z mladší generace. Jsme připraveni jim v začátcích se vším pomoci," nabízí předání zkušeností mladým Martin Zadražil, který působí jako jednatel v letos nově založeném Oblastním sdružení svazu chovatelů poštovních holubů Horácko. „Dříve jsme patřili pod jihlavskou organizaci. Letos se nám však podařilo založit sdružení Horácko, které sdružuje sedm desítek chovatelů z Jihlavska, Třešťska, Telčska, Dačicka, i z oblastí Okříšek a Moravských Budějovic," dodává jednatel. Snahou oblastního sdružení je nejen pořádání závodů poštovních holubů v naší lokalitě, ale především intenzivní práce s mládeží, budoucností této krásné a ušlechtilé činnosti.



Někdo holuby chová jako vlastní děti a vedení města je odstřeluje a tráví... má to smysl? To abychom je venčili na vodítku.
Při přečtení vašeho ctěného jména jsem si tak nějak vzpomněl na rýmovaný citát z díla Oty Pavla. Nebudu ho tady citovat, jsem slušný člověk.