Na zahájení školního roku přijel do Třebíče brněnský emeritní biskup Vojtěch Cikrle. 
 

Jaký vztah máte k Třebíči, a měl jste možnost si město prohlédnout?
Třebíč jsem navštívil jako biskup několikrát a prošel jsem i její mnohá zákoutí. Je to krásné město s jedinečnou historií.

Vzpomínáte na svůj první školní den?
Nevzpomínám. Ale je pravděpodobné, že jsem šel bos, a to nejen proto, že jsem se narodil v Bosonohách. Na boty jsme tehdy neměli peníze, nosily se jen svátečně v zimě nebo o svátcích.

Těšil jste se do školy, první den i následující roky?
Do všech škol jsem chodil rád a všem školám, kterými jsem prošel, jsem vděčný nejen za získání znalostí a určitého rozhledu, ale také za řadu pevných a trvajících přátelství.  Škola ve mně probudila touhu objevovat víc, než nabízely školní osnovy.

Co vás ve škole nejvíc bavilo?
Tělocvik a přestávky.

Které předměty vám působily potíže a nebyly vaše oblíbené?
Bavilo mne všechno, hlavně předměty související s přírodními vědami.

Jak jste na tom byl s tělesnou výchovou, s malováním, s pracovním vyučováním, s hudební výchovou?
Kromě toho, že jsem nosil z tělocviku horší známky, protože jsem neměl povinné červené trenýrky, neměl jsem s ničím problémy.

Byl jste vzorný žák, nebo spíš jste zlobil?
Myslím, že se to střídalo situacemi a věkem. Ale patřil jsem k těm klidnějším.

Měl jste už v té době představu, že se stanete knězem? 
Tak to určitě ne. Přál jsem si být motocyklovým nebo automobilovým závodníkem, asi jako každý kluk, který vyrůstal v blízkosti Masarykova závodního okruhu.

Kdo pro vás v té době byl největší vzor?
Asi můj strýc Zdeněk Svoboda. Stejně jako můj otec byl vězněný jako politický vězeň, ale zatímco tatínka propustili až po jedenácti letech, když mi bylo třináct, strýc byl na svobodě dřív a snažil se mi nahradit vězněného otce. 
Jako lehkoatletický sudí mne brával na atletické závody, volejbal nebo gymnastiku, a také na hvězdárnu. Láska ke sportu, k astronomii i filozofickým otázkám spojených s vesmírem se staly mou celoživotní zálibou.  Pod nočním nebem si vždy připadám jako v Boží náruči. 
Když usedám k počítači, nejdříve otvírám stránky České astronomické společnosti, které pravidelně nabízejí aktuální astronomický snímek. Vždy se těším, že opět uvidím něco z „nesmírné vesmírné“ krásy.

Jakou jste měl rád literaturu?
Rozhodně dobrodružnou - verneovky, mayovky nebo foglarovky.

Co byste dnešním dětem vzkázal? 
Přál bych jim, aby nepropadly ani ve škole, ani v životě. Přitom to druhé je důležitější.
A všem pedagogům bych přál, aby dokázali být pro ty, kteří jsou jim svěřováni, nejen dobrými učiteli a předavateli vědomostí, ale také láskyplnými vychovateli.  
A aby sloužili jako dalekohled nebo mikroskop k odhalování toho, co je očím na první pohled skryté, a pro jejich svěřence je to důležité.