Dotazník JL

* Co vás na opačném pohlaví nejvíce vytáčí?
Co mě vytáčí, je asi silné slovo, ale někdy mě fascinuje, jak jednoduše na některé situace dokážou pohlížet. V zásadě jim to usnadňuje život. 
Žena vidí dalších tisíc úskalí, problémů a možností, jak by to šlo, a dokáže si sama vykonstruovat úplně jinou verzi scénáře, přitom to tak mnohdy vůbec není. 
Někdy je to s námi „babami“ fakt složitý a je to emocionální kolotoč, což jim teda nezávidím… (smích). Tím nechci říct, že by byli muži primitivnější, to určitě ne. Jen dokáží vnímat věci jednodušší cestou a ty naše rozcestíčka myšlenek ani nevnímají. 
Proto si pak musíme s holkami sednout a u kafíčka pokecat o těch našich chlapech – jak to, že to nechápou nebo nevidí našima očima. Naštěstí my ženy mluvíme stejným jazykem. Všechno si vysvětlíme, objasníme a snažíme se rozebrat, jak to asi tak vnímal chlap. 
Takže ano, tohle mě spíš fascinuje, ale dokážeme to i pěkně vytočit. Přiznám se, že jim to někdy závidím.

* Měnila byste s muži?
Miluju být ženou, ale jasně, že bych si na jeden den chtěla vyzkoušet být chlap. Chtěla bych jít s partou kamarádů do města, navlíknout si na sebe ty vtipný ženský kostýmy (po Praze takhle chodí hodně mužských skupinek a já se u toho neskutečně bavím) a jít do baru. Vstala bych, dala si jen sprchu, vyčistila si zuby, oblékla si obyčejné triko a tenisky a za deset minut bych vyšla z domu. 
S radostí by mi přibývaly šediny a vrásky a pro ženský by to bylo sexy, takže bych mohla mít klidně nějakou mladou kočku a ostatní kámoši by mi klepali po zádech. Jo, vlastně si to dovedu představit… (smích). 
Jen vtipkuju. Určitě bych ráda hlavně nahlídla do jejich hlavy. Jak smýšlí.
 

* Co vy a řízení auta?
Začnu tím, že miluju auta. Ráda si představuju, až jednou vydělám dost peněz, jaká auta si koupím. Jo, a u těch představ moc netroškařím. Ale zpátky k otázce. Miluju řízení. I když jsem naprosto vyčerpaná, vždycky chci řídit. 
Přiznám se, že na to někdy ráda šlápnu. A moje velká vášeň je mytí auta. To je můj relax. Všechno si pěkně ručně umyju, utřu, naleštím. No, to je slast. 
Řízení po Praze je ale jedna velká katastrofa. Pořád ale lepší než Brno. Pardon, Brňáci, miluju si z Brna dělat srandu. Zdravím brněnské kolegy a musím se přijet podívat na představení, protože jestli v Brně něco umí, je to divadlo!

* O jakém povolání jste snila coby malá holka?
No přece o tom mým! Vždyť zpívám, tančím, hraju, stavím choreografie, dabuju a tím se naplno živím. 
Jezdila jsem se základkou do Horáckého divadla a modlila jsem se, ať už stojím na tom jevišti taky! Jsem naprosto naplněná po pracovní stránce a každé představení se snažím hrát tak, jako by bylo moje poslední. Nesmírně si své práce vážím.

* Jaké jsou tři nejdůležitější věci ve vaší kabelce?
Parfém, žvýkačky a balzám na rty.

* Zvládla byste se obejít týden bez mobilního telefonu??
Tohle léto to mám za sebou. Teda ne tak úplně. Byla jsem týden v Dolomitech v Itálii a rozhodla jsem se být téměř bez telefonu. Použila jsem ho pouze na navigaci a fotografování krajiny. A byl to jeden z mých nejhezčích týdnů. Takže mi to nedělá problém.

*  Sukně, nebo kalhoty?
Sukně dělá ženu, ale já volím kalhoty. Mami, promiň, ale stejně víš, že mi sukně moc nesluší.

* Jaký byl váš největší úlet?
Mně se celkem před nedávnem kvůli zásadním rozhodnutím a okolnostem, které se mi děly v životě, dost změnil životní postoj. Viděla jsem, jak mi někdo blízký postupně chřadne a pomalinku odchází. 
Víte, když jste takhle blízko smrti, uvědomíte si, jak krátký čas tady strávíme a že si s sebou opravdu na druhý břeh nic nevezmeme. Žádné domy a drahokamy, ale jestli si ta duše s sebou něco odnese, jsou to ty prožité chvíle, ty minuty, hodiny, dny a týdny, co tu strávíme.
To je podstata života. Žít přítomností a někdy i riskovat. Uvolnit se a nebrat to tak vážně. Pochopit, že někdy to, co si ve svých hlavách perfektně naplánujeme, zkrátka nefunguje. Nebo to není naše cesta, i když se moc snažíme a máme pocit, že děláme všechno správně. 
A tak jsem začala zkoušet věci, které jsem nikdy nezkusila. Samozřejmě se pořád snažím udržet si nějaký racionální úsudek, takže ne, drogy opravdu nikdy nevyzkouším a nikdy mě to nelákalo. 
Můj největší úlet je, že na sebe nechávám v našem společném představení, které máme se ségrou – Czech Cabaret Show – vrhat nože. Vkládám svůj osud do rukou někoho jiného. Je to zvláštní. Před rokem bych si před tu desku nikdy nestoupla, ale teď mě to vlastně rajcuje. Ten adrenalin je zajímavý.

* Co vás stoprocentně vždy rozesměje?  
Felix Holzmann, když v jedné ze svých scének popisuje, že v pondělí strká hlavu do úlu, aby se podíval, jak se mu rojí včely. No a v úterý vystupuje v cirkuse Kludský jako muž s obří hlavou. To je legendární, jedinečný a neobyčejně bohatý humor.
Jo, a pak mě určitě vždycky rozesměje film Zítra to roztočíme, drahoušku…!

* Které místo na Vysočině máte nejraději?
Těžko říct. Vysočina je nádherná. Vždycky jsem nechápala, když jsem jako malá seděla v autě a mamka se při řízení rozplývala za volantem, jak je ta cesta nádherná. Otravovalo mě to, nedokázala jsem tu krásu vidět těma dětskýma očima.
Víte, když se teď vracím domů na Vysočinu, někdy se po cestě dojímám a pláču. Ta malebná krajina, ty stromy, pole… Pocházím z Třebíče, takže nejspíš bazilika sv. Prokopa je mým nejoblíbenějším místem.

* Kterou vlastnost považujete za nejdůležitější?
Těžká otázka… Kdybych měla vybrat jednu, je to laskavost. Můj bývalý partner používal nádhernou větu, která mi přirostla k srdci: „Ukonejši lidi svou dobrotou/laskavostí.“ Jde to. 
Ne vždycky, ale kdo chce slyšet, slyší. Někdy je ale srážka s blbcem jen ztrátou času a ani laskavost vás nezachrání, haha. Tam zkrátka nesvitlo.

* Máte nějaký svůj tip nebo recept, jak si udržet v současné době zdravou mysl?  
Najít balanc a poslouchat svůj vnitřní hlas. Nesrovnávat se, přijmout se. Nebát se zranit se. Nepřestat se smát a hlavně – a teď nastražte uši: Radujte se z maličkostí. Z každého obyčejně neobyčejného dne. Nejde to vždycky, já vím. 
I já mám někdy slabší dny nebo zažívám těžké životní období. Ale přijmout, že je to součást toho našeho života, je nesmírně osvobozující pocit.-lb

Felicita Victoria Prokešová (*1997)
* Česká muzikálová herečka a zpěvačka narozená v Třebíči. 
* V roce 2024 získala cenu Františka Filipovského za nejlepší ženský herecký výkon v dabingu za Disney film Přání.
* Společně se svou sestrou Nikol vybudovala nejznámější kabaretní show v Česku Czech Cabaret show, která je na scéně již sedmým rokem.