„Dne 30. července 2026 nás navždy opustil výjimečný člověk,“ oznámil redakci Jihlavských listů doktor Rudolf Hambach. Wilfried Benkel z německého Geseke byl osobností, která dokázala změnit mnoho věcí – tiše, s velkým nasazením a otevřeným srdcem pro druhé.

Jeho jméno jistě bude stále v myslích Jihlavanů, kteří si vzpomenou na nadšená devadesátá léta minulého století, právě nabytou svobodu a otevřené hranice. V těch letech se Wilfried Benkel, vedoucí místní skupiny Maltézské pomoci (Malteser Hilfsdienst) v Geseke, zasloužil o dovážení pomoci do východních zemí včetně Československa.

„Již v prosinci roku 1989 vedl humanitární transport do Rumunska,“ vzpomíná na něj jihlavský rodák, Rudolf Hambach, žijící v Geseke. „Právě během této cesty vznikla myšlenka, že pomoc může sahat ještě dál a oslovit více lidí. Z ní se zrodilo výjimečné partnerství s městem Jihlava v tehdejším Československu a především s lidmi, kteří zde žili.“

Partnerství se v následujících letech rozvíjelo a umožnilo, aby Maltézská pomoc poskytovala dlouhodobou a smysluplnou podporu i u nás. Jihlavská nemocnice získala tolik potřebné zdravotnické vybavení a léky, podporovány byly dětské domovy i domovy pro seniory a životní podmínky mnoha lidí se díky této pomoci zlepšily.

Pamětníci vzpomenou na kamiony pomoci naložené nábytkem, šatstvem, léky, ale i krabicemi s dětskými šampony nebo čokoládou. Mnohé se skládaly v Psychiatrické nemocnici, kam si mohli potřební přijít třeba pro oděv.

Přednosta okresu Pavel Novák tehdy v Jihlavských listech uvedl: „Sociální pomoc nám pomohla udržet se nad průměrem okresů ostatních. Jihlavská nemocnice v loňském roce skončila jako jedna z mála přebytkem – přibližně na úrovni, kterou k nám Maltézská pomoc přivezla.“

„Za tím vším stál Wilfried Benkel – s mimořádným osobním nasazením, vytrvalostí a pevným přesvědčením, že pomoc musí dojít tam, kde je skutečně potřeba. Nikdy neusiloval o uznání ani o pozornost. Jeho cílem nebylo být vidět, ale pomáhat,“ popisuje Hambach, který se jako jihlavský rodák zásadní měrou zasloužil o pomáhání právě Jihlavě.

Jak dodává, z humanitárních projektů postupně vyrostlo něco mnohem cennějšího. „Vznikla opravdová přátelství, setkání založená na vzájemném respektu a důvěře. Dodnes trvá partnerská spolupráce mezi gymnázii v Geseke a Jihlavě. Díky ní vznikla mnohá přátelství, dlouholeté vztahy a dokonce i rodiny – spojení, která by bez lidí, jako byl Wilfried Benkel, pravděpodobně nikdy nevznikla.“

Jedny z prvních učitelek jihlavského gymnázia, které hned na počátku devadesátých let jely do Geseke, byly Alena Jakubíčková a Marie Némová. „Poprvé jsme jely ještě bez studentů, abychom se domluvili,“ popisuje Jakubíčková.

Prostřednictvím Rudy Hambacha navštívili místní gymnázium a setkali se s vedením školy a učitelem výtvarné výchovy, který měl vřelý vztah k českému umění.

„V příštím roce již proběhl první výměnný pobyt přibližně dvaceti našich a geseckých studentů.“ Hodnota týdenních pobytů byla obrovská. „Studenti bydleli v rodinách, rozšířili si obzory, seznámili s jinou kulturou, použili v praxi cizí jazyk a poznali, že to učení opravdu k něčemu je…,“ vyjmenovává učitelka Jakubíčková přednosti možnosti výměn. K tomu můžeme přidat i posílení evropského cítění.

„Jeho práce zanechala trvalou stopu – ne okázale, ale hluboce a s dlouhodobým dopadem. Ukázal, kolik může změnit jediný člověk, pokud jedná s pokorou, vytrvalostí a lidskostí. Jsme vděční za vše, co vykonal, za čas, který jsme s ním mohli sdílet, i za odkaz, který po sobě zanechal,“ končí vzpomínku na Herberta Wilfrieda Benkela doktor Hambach.