V jihlavském muzeu jsou aktuálně k vidění krajinářské snímky třebíčského fotografa Jaroslava Hedbávného. Vystavuje zde společně s dalšími členy Spolku výtvarných umělců Vysočiny v rámci výstavy Dialog tvarů a forem. Milovníkům motosportu je však Hedbávný znám především jako fotograf motocyklových závodů.

„Motocyklové závody fotím od studentských let, úplně poprvé v roce 1979,“ vypráví fotograf. Nejdřív fotil závody mistrovství republiky, které se jezdily na okruzích v sousedních městech nedaleko Třebíče – ve Velkém Meziříčí, Žďáru nad Sázavou, Znojmě, Jindřichově Hradci… „Dnes je něco takového zcela nepředstavitelné,“ vzpomíná na dobu, kdy jsme se se závody mohli potkat i v tak malých městech.

Mistrovství světa na brněnském okruhu poprvé fotil v roce 1981. „Tehdy to samozřejmě bylo ještě na starém okruhu. Letos je to vlastně 45. výročí od mého focení závodů silničních motocyklů v Brně,“ dodává.

Starý brněnský okruh postupně přestal splňovat podmínky pro pořádání mistrovství světa, a proto se zde určitou dobu jezdilo pouze mistrovství Evropy. Pak začala výstavba nového, dnešního, okruhu.

„První závody na něm jsem fotil v hned roce 1987.“ Díky novému okruhu, který splňoval všechna možná technická i bezpečnostní kritéria, se sem vrátilo i mistrovství světa.

„Poprvé jsem je na novém okruhu fotil v roce 1993. Tehdy začal vévodit nejsilnější kubatuře (původně do 500 ccm, potom Moto GP) Australan Mick Doohan, pozdější pětinásobný mistr světa.“

O tři roky později Hedbávný získal první akreditaci v Brně. Od té doby uplynulo plných 30 let, takže druhé fotografovo výročí.   

„Nejprve jsem v červnu 1996 fotil MS superbiků, potom v srpnu i moji první Velkou cenu silničních motocyklů.“

Od té doby jezdí jako akreditovaný fotograf na Velkou cenu ČR rok co rok s výjimkou let 2020, kdy se Moto GP kvůli pandemickým opatřením jela bez diváků i novinářů, a potom 2021–2024, kdy se nejela vůbec. „Nikdo už nevěřil, že se do Brna mistrovsví ještě někdy vůbec vrátí,“ přiznává.

Díky novému majiteli okruhu se to však podařilo a v roce 2025 se opět závodilo. Stejně tak letos.

„Získání akreditace mi otevřelo úplně jiné možnosti pro fotografování závodů,“ říká Hedbávný, „dostat se velmi blízko trati, do paddocku, na start, do tiskového střediska, a hlavně do blízkosti jezdců je obrovský zážitek. Měl jsem možnost potkat a fotit prakticky všechny motocyklové hvězdy od 90. let do dneška a bezprostředně zažívat neopakovatelnou atmosféru mistrovství světa se všemi jeho atributy.“

Aby těch výročí nebylo málo, přidává Hedbávný s úsměvem další výročí. Před 20 lety, v roce 2006, byl přijat do Svazu výtvarných umělců Vysočiny, se kterými nyní vystavuje v Muzeu Vysočiny v Jihlavě.

Závěrem poslední fotografovo výročí, které by se dalo nazvat technické. Před 20 lety totiž vyměnil klasický fotoaparát za digitální.

„Velmi mi to pomohlo technicky i časově. Dřív jsem přijel ze závodů a přes noc jsem musel vyvolávat filmy a udělat pár snímků, abych je druhý den ráno mohl dát do redakcí,“ vysvětluje. Jak dodává, dnes si to lidé, kteří analogovou dobu nezažili, dokáží jen těžko představit.