Ještě před rokem tvořily jeho svět jen sterilní zdi nemocničního pokoje. Kvůli náročné léčbě akutní lymfoblastické leukémie nesměl tehdy devítiletý Ondra z Přibyslavi mezi lidi, opakovaně se učil znovu chodit a dlouhé týdny trávil v přísné izolaci. 
Právě v nejtěžších chvílích se však zrodil projekt na platformě YouTube pod názvem ondraL.studio.

„Hledali jsme něco, čím bychom Ondru zabavili. Do té doby byl velmi aktivní a najednou musel zůstat zavřený v nemocnici nebo doma. Objevili jsme aplikaci na stop motion animace a úplně ho to pohltilo,“ vzpomíná jeho maminka.
Z původních několika zkušebních fotografií se postupně stal propracovaný animovaný svět. Každému krátkému videu předchází vymýšlení scénáře, příprava kulis a trpělivé posouvání figurek po milimetrech. Na jediný snímek musí Ondra pořídit často i dvě stě fotografií.

„Ondru baví úplně celý proces. Vymyslí příběh, postaví kulisy a pak fotí jednu scénu za druhou,“ popisuje.
Inspiraci hledá všude kolem sebe. Nejprve natáčel auta nebo sanitky, později se hlavní hrdinkou jeho videí stala fialová chobotnička, kterou dostal od Nadačního fondu Viki. Když byl hospitalizovaný v pražském Motole, vznikala videa přímo na nemocničním oddělení.

Právě tam také jeho tvorba začala pomáhat ostatním.
Rodiče nejprve zveřejňovali videa na YouTube, aby si je mohli pustit kamarádi. Pak Ondra nakreslil plakáty s QR kódem na svůj kanál a společně je vyvěsili na dětských odděleních nemocnice.
„Chtěli jsme, aby se na ně mohly podívat i další děti, které stejně jako Ondra trávily čas v izolaci,“ říká maminka.

Později přibyl také Facebook a Instagram. Profily sice spravují rodiče, obsah ale vždy vzniká po domluvě s Ondrou. Jejich cílem přitom není jen ukazovat jeho tvorbu.
„Chtěli jsme dodat naději dalším rodinám. Ukázat, že i během léčby se dá žít, jen někdy trochu jinak.“

Když například Ondra nesměl mezi lidi kvůli oslabené imunitě, vzali ho rodiče do letního autokina nebo na safari ve Dvoře Králové, které mohl celé projet z auta. Právě podobné okamžiky začali sdílet na sociálních sítích jako inspiraci pro další rodiče.
Přestože léčba trvá už rok a půl, Ondra se snaží svůj čas využívat naplno. Kromě videí se věnuje také malování. Na podzim ho navíc čeká vlastní výstava v Městském muzeu v Bystřici nad Pernštejnem, o které dlouho snil.
Velkou radost mu přináší i pečení. Do kuchyně ho to přitom táhlo odjakživa. 

„Ondra od malička pomáhal s většinou domácích prací i s vařením. Bavilo ho to natolik, že jsme spíš museli hlídat, aby nám nechtěl chystat dobroty úplně sám a nevyhořeli jsme,“ líčí maminka.
Dnes už jeho vyhlášené čokoládové sušenky, takzvané crinkles, které připravuje společně s matkou, znají návštěvníci řady regionálních charitativních akcí. Výtěžek z jejich prodeje si však rodina nenechává.
„Nikdy jsme nechtěli vybírat peníze pro sebe. Rozhodli jsme se je darovat zpět Nadačnímu fondu Viki, který pomáhá dalším onkologicky nemocným dětem,“ podotýká.
S fondem navíc Ondru pojí silný osobní příběh. Díky jeho zakladatelce Markétě Cremonini se mu splnilo jedno z největších přání, kterým bylo osobní setkání s prezidentem Petrem Pavlem na Pražském hradě.
„Ukázalo mu to, že když si něco opravdu přeje a jde si za tím, může se to splnit.“

Dnes už se Ondra postupně vrací do školy a může znovu vyrážet na výlety. Na tvorbu videí tak nezbývá tolik času jako během léčby. Přesto projekt ondraL.studio nekončí. 
Pokračuje na sociálních sítích a nově se rozšiřuje i o malování nebo charitativní pečení. Podle jeho maminky ale nejde ani tak o videa nebo sušenky.

„Myslím, že Ondrovi to ukázalo, jak krásné je pomáhat druhým. Dává mu to radost a pocit, že může být užitečný,“ uvádí. 
Právě to by si podle ní měli odnést i lidé, kteří jeho příběh sledují.
„Chtěla bych, aby si každý uvědomil, že když může pomáhat nemocný Ondra, může pomáhat i zdravý člověk. Kdyby se snažil každý z nás, byl by svět hezčím místem,“ uzavírá povídání pro JL.